Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Listopad 2013

Neobyčejná 24.kapitola

10. listopadu 2013 v 19:51 | Anet |  Povídky na pokračování
Moc se omlouvám..nějak jsem to nedávala.
Nebyl čas a pak už ani chut´..
Takže se fakt moc omlouvám...a jinak doufám, že
 mě za totok moc nezjebete...:///A už nebudu otravovat...:D
Jináč za 10 komentů, co nebudou ode mě
 samozřejmě, přidám další ;-) Moc to nestíhám takže pro to..








24)
Přijela jsem k nějakému skladišti, kde byla daná adresa a začla se všude porozhlídávat.Někde tu musej bejt.Zkusila jsem se zaposlouchat a najednou to uslyšela.
"Pomoc!"Zařval.Ten řev mi trhal uši.
"Obkličte ju."Šeptal někdo.
"Ne..prosím.."Potom následoval zase ten známí řev, tak tohle teda ne!Už mi nikdo nikoho nevezme!Už do prdele ne!Ani si neuvjedomuji, kdy jsem se přeměnila ve zvíře, ale oblečení leželo za mnou a já po čtyřech běžela pro Erika.
Z boku na mě skočili dva vlci, zdrželi mě pár vteřin, ale už tam leželi mrtví..za mnou a já pádila za křikem.Připadala jsem si jako smyslu zbavená, v uších mi tepala krev a já vnímala jen můj dech a vzdálený křik, jako ozvěna nekončící ozvěna.Za mnou běželo pár vlků, ale nemohli mi stačit, jen jeden se na mě stačil pověsit, když to vzal přes skratku a vyběhl na mě zase z boku, ale skončil blbec taky mrtvej.Předemnou se houpal za nohy, hlavou dolů Erik.Po hrudi se mu táhly řezy a pane bože!Oni ho popálili!Když ho ten zmrd zatočil uviděla jsem si, že kousek jeho zad..je popálených.Za tohle všichni zemřou..do jednoho!Dneska se budou konat jatka!Erik se na mě díval a nejspíš nemohl uvěřit vlastním očím...Zná tuhle moji část.Moc dobře.
"Tečka?!" Podívala jsem se mu do očí a přidala...už jen pár metrů a budu u něj.
"Už ani krok!Jinak bude bez hlavy!"Zastavila jsem a dívala se už né na Erika, ale jen na Alfu.Obstoupili mě vlci, ale ty pro mě byli jen otravné mouchy, nic čeho bych se máchnutím nemohla osvobodit.
"Přeměń se!"Nenechá ho přežít to je mi jasné...To by mu aspoń zavázal oči.Néé...on mě chtěl jen nalákat a myslí, že mě zabije a ještě mi předtím ublíží.Netuší, co jsem zač.Předtím jsem byla zraněná a neuměla racionálně přemýšlet.Ted´ je všechno jinak, všechno.
Začala jsem se měnit, ale né úplně do lidské podoby, zastavila jsem to v polovině, když jsem pořád ještě měla dráby, tesáky, nepřirozenou pokožku a vypadala celá divně.
"Jsi hlupák!"Zakřičela jsem po něm a nechala ty slova proplout vzduch.
"Drž hubu!Mám tvýho kluka a jestli budeš držkovat stačí jen škubnout a je po něm!"
"Jestli zemře, donutím tě prosit o smrt!"Můj klidný hlas vyvyšoval více než jeho nevrlý.Dívala jsem se mu do očí a ukazovala mu, že to dokážu, že tady neuspěje.Jeho nehty se proměnily v drápy a smekl snimi přes Erikovi záda...zajel jimi do popálené pokožky...Tohle už jsem nevydržela, odrazila jsem se od země a přeskočila postávající vlky.Erikovi tekly slzy a z pusy se mu ze řvu hrnula krev, koutky měl z křiku rozpraskaný a krev se mu tan stékala na bradu až k zemi.Pozoroval mě a prosil, prosil o pomoc.Skočila jsem po Alfovi, ale věděla jsem , že to nestihnu.Trhl s drápy zachycené v Erikovi a akorát, když jsem ho ztrhla drápy vytáhl společně s jeho masem a krví uchycených na nich.Erik se snažil popadnout dech..Jako by mu někdo zaterasil přívot vzduchu.Zařvala jsem a roztrhla Alfovi krk.Padl na zem, bezpohybu, ale už nebyl můj hlavní problém, to těch dalších 30 vlků, co se tu začalo zhromaždovat.Chtěla jsem skočit do toho chumlu, ale všichni se najednou sklonili k zemi.Co to kurva dělaj?!Chcou se nechat zabít?!Nechala jsem je tedy být a šla k Erikovi.Už jsem se přeměnila a odtrhla provaz za který byl pověšený.Položila jsem ho na zem a pslouchala.Nevím, kdy se kolem mě znovu zhromaždili vlci, protože moje mysl mě odnesla někam daleko.Je tohle nějakej trest?Všichni kolem mě budou umírat?Vlci vyli a já jen dřepěla u mrtvoli.Něco se semnou začalo dít, tělo mě brnělo, začala jsem se třást a nešlo to zastavit.Nešlo..omdlela jsem.
---------------------------------------------
"Je mi to líto.Rád bych byl s tebou..."
"Davide?"Stála jsem na louce a dívala se na Davida.Jenom se na mě pousmála pohladil mě konečky prstů po tváři.
"Neplakej.."Až, když promluvil uvědomila jsem si, že mi tečou slzy.
"Já už nechci...Chci tohle ukončit!"
"Spraví se to.Věříš mi?"
"Ano, ale.."Položil mi prst na rty a tím mě umlčel.Zachvěla jsem se a chtěla si ho k sobě přitisknout.
"Ne!Ted´ musíš jít.Zase budem spolu.."
"Cože?Jsi mrtvý!O čem to mluvíš?"
"Všechno se zas spraví...Musíš jen počkat a pak už bude vše vpořádku."
"O čem to mluvíš?Davide!"
"Pšš...na všechno časem příjdeš."Políbil mě na čelo a já začala padat.
------------------------------------------------------
Leknutím jsem sebou cukla a vmžiku seděla.Na dlani mě hřála ruka...
"Ede!"Vypískla jsem a přitáhla ho k sobě, pevně jsem ho obejmula a snažila se všechno vyhnat z hlavy.Jeho nikdy nestratím, nemůžu.V téhle chvíli jsem si uvědpmila, že to on je můj záchytný bod.Ostrov v oceánu.On nikdy nezmizí, jeho se ostatní bojí, on má větší moc než cokoliv co je tu, pokud teda nepočítám ty úplně na vrcholu.
"Je ti jasné, že už tě nikdy samotnou nikam nepustím?!"Zeptal se mě výhružně, ale bral to spíš jako vtip.Vtip na který si bude dávat pozor, aby byl vyplněn.
"Erik je..."Povzdechla jsem si a po tváři mě stekla jedna slza a dost! už nic víc, jen jedna slza.
"Kvůli mě..Všichni umírají kvůli mě kurva!"Bouchla jsem pěstí do jeho hrudi, i když za nic nemůže to já...
"Všechna úmrtí nejsou kvůli tobě Anno..Jen se sehrálo několik hrozných věcí najednou a v tvé blízkosti."podívala jsem se mu do očí, hledala jsem náznak hraní, ne on to myslel vážně, jako všechno.Přitulila jsem se k němu a spokojeně vydechla.
"Ještě mám tebe.."Otřela jsem se tváří o jeho hrud´ a užívala si ten hebký pocit jheo trička a pod ním vyrýsovaných svalů.
"Slibuji ti, že pro tebe tu budu vždycky." políbil mě na kraj hlavy, což mi připoměla Davida, byl to jen sen, ale strašně reálný sen a hezký.Jen mi něco nesedělo..
"Proč?"
"Proč, co?"Nechápe snad?
"Proč jsi mě tu vůbec nechal?Proč jsi mě zachránil?Proč se mnou máš trpělivost?proč ti na mě záleží?!"Tohle nechápu, nikdy jsem to nemohla pochopit.Proč?Sakra proč?!Neodpovídal mi.
"Proč?!"Bouchla jsem ho znovu a zadívala se mu do očí.
"Odpověz!Proč?!"
"Měla by sis odpočinout.."začal se zvedat..Ne to jsem zas pohnojila.tak když už ta už..
"Deš pryč?!"
"Jdu si taky lehnout.."
"Odpovíš mi?"
"Jdu si lehnout!"byl pryč z pokoje během mrknutí oka.Co mu je?!Co mi tají?!Chci to vůbec vědět?Je to vůbec důležitý?Mrzelo mě, že odešel, fakt jo.Připadala jsem si najednou sama.Stašně osamělá.Asi to způsobila Erikova smrt nbeo nevím, ale najednou to na mě zase dolehlo.Už když ti příjde, že je to pryč zase, zase to na tebe dolehne, zase!
"Všechno bude zas vpořádku, věř mi!"Ten šepot se rozlehl pokojem až jsem dostala husinu.
"Davide.."zašeptala jsem...Zavřela jsem oči a usla, na tváři jsem cítila mokro...zase bulím...Kurva!
------------------------
Probrala jsem se s křikem, zdálo se mi o Davidových vypadlých vnitřnostech, Filipovým ohořelím tělu a Erikově pověšeném vzhůru nohama...
"Šššššš....Je to dobrý, byl to jen sen."Ed mě hladil po tváři a snažil se mě uklidnit.
"Už neodcházej.."Zašeptala jsem k němu a přitáhla si ho k sobě na postel.Hodinu jsme se bavili, on mě škádlil a já se smála.
"Jsi to jediný, co mám..."Vzhlédla jsem k němu a snažila se hledat v jeho obličeji nějakou reakci na moje slova.
"Já budu vždycky tvůj...To nezapomeń.."
"Nezapomenu."Usmála jsem se na něj a víc se mu uvelebila v náruči.Mám ho ráda..moc..je zvláštní jakej máme už ted´ vztah a to se neznáme zas takovou dobu a nejsme milenci, jen nám na sobě prostě záleží.Teda oprava zatím nejsme milenci....Stálo by to sním za hřích..jojo.. Proč bych se jinak tak moc ráda tulila k jeho tělu?Nebudu říkat, že bych ho něchtěla svlíknout a přejíždět mu po těch tvrdejch svalech..a dalších tvrdeých věcí, protože jo jasně chtěla, ale...Musím se držet..Proč?Proč vlastně...Takže se sním vyspím!
"Co se stalo vlastně s těma vlkama?"...(zas příště..:D)






Takže jste pro to, aby si to spolu rozdali? :D
Jináč příště možná přibyde další postava..nebo popříště...

Neobyčejná 23.kapitola

2. listopadu 2013 v 0:43 | Anet |  Povídky na pokračování
Tak konečně po dlouhé době jsem přidala další..
a to jen díky přemlouvání Elí...:DD Tak do půlnoci jsem 
to nestihla, ale skoro..Je to tedy vcelku krátké, ale zítra
 možná zas vynahradím a napíšu další..jen možná :D
podle toho kolik bude komentů atd...Jak se mi bude
 chtít, jestli nebudu mít jinčí program..však to znáte :D 





23)
"Jasně..Kde?"Zeptala jsem se ještě na místo, kde se chce sejít a mohla se začít chystat, když se chce sejít už za 2 hodiny....V Brně.Co si sakra vezmu na sebe?!
"Co takhle, kdybych tě počkal na nádraží?"
"Dobře, tak já ti pak dám vědět až budu čekat v Náměšti na nádru..."
"Fajn.Tak potom zavolej.."
"Jasný!Tak zatím.."
"Ahoj.."Stihl ještě doříct Erik než jsem mu tipla a zdrhala ke skříni.Na postel jsem si nachystala pár kousků oblečení a z toho vybírala.Skončila jsem s džínama a bílím tílkem.Neměla jsem si vzít raděj ty šaty..nebo sukni?Moc jsem nad tím přemejšlela..proč vlastně?Já nemám v úmyslu sním chodit ani nic podobného, jen...já nevím, co sním budu dělat!Nevím, jak se přes něj dostanu k Verunce..Vím já vůbec něco?No možná leda tak, jak se dostat na nádraží, jo to vim.Namalovala jsem se a hodila přes sebe koženku.U dveří jsem se zastavila, neměla bych dát vědět Edovi?Kašlu na to!Pošlu mu pak smsku.Ve dvě jsem dorazila na nádráží u nás v Námešti a musela čekat ještě 15 minut než měl vlak dojed, směr Brno.
"Čau to jsem já Anna.Už čekám na vlak."
"Tušíš, kdy v Brně asi tak budeš?"Přes půl hodiny jedu vlakem + těch deset minut.
"Bude stačit, když tam budeš za necelou hodinku."Chvíli nic neříkal, tak jsem se lekla, že už se chce omlouvit, ale něco mu do toho vlezlo nebo nestíhá..
"Ehmm...Jo!jasně, dobře budu tam na tebe čekat s předstihem!"vyhrkl ze sebe najednou až jsem se lekla.
"Děje se něco?"Optala jsem se možná až moc starostlivým tónem hlasu.
"Ne nic!Všechno je OK.Tak já už musím, takže ahoj!"Hovor byl ukončen.No tak tohle bylo teda divný...Pokrčila jsem rameny a raději se zaměřila na pípaní, co vycházelo s té krabičky zvané mobil. Ed?
Ed: Kde jsi?!
Já: Jela jsem do Brna.Mohl by jsi pro mě zas večer dojed?(Moc prosím..)
Ed: Proč jsi mi neřekla, že jedeš pryč?
Já: Nepotřeboval jsi to vědět.
Ed: Co když se znovu objeví vlkodlaci!Je den!
Já: Ano.Proto budu velmi opatrná..Neboj.
Ed: Je těžké se nebát, když jsi daleko a já nesmím z domu.
Já: Budu si dávat majzla, oky?
Ed: To je samozřejmé!I tak jsi mi, ale měla dát vědět předem!
Já: Příště se polepším ty suchare.
Ed: Jsem suchar?
Já: Ano zlato ;-)
Ed: Jsem popuzen!
Já: xD suchare
Ed: Večer ti ukážu, co jsem za suchara!
Já: ? :O
Ed: Už jsi snad zapoměla na lekce tance? Nebo jsi snad čekala něco jiného?
Já: Na ty se zapomenout nedá! A možná..:-*.
Ed: Kdy budu moct přerušit tvoje rande, abych tě měl zase pro sebe?
Já: Jaks věděl, že jdu na rande?
Ed: Hádal jsem.
Já: Aha..Co děláš?
Ed: Nechceš vědět.
Já: ? :DDD Chci!
Ed: Nejede ti už náhodou vlak?
Já: To víš zas, jak?!
Ed: Jsem v tvé mysli a šmejdím...
Já! Cože?! Fakt?!
Ed: Ano.
Já: Na co ted´ myslím?
Ed: Jestli si ho opravdu honím.
Já: Kurva! Vypadni mi z hlavy! xD
Ed: :D Nechce se mi.
Nasedla jsem do vlaku a cestou si pořád psala další a další narážky s Edem.Byla to vcelku sranda.Ta babka naproti mě, co seděla se po mě pořád divně koukala a když mě to občas ujelo a já se zasmála nahlas vrhala po mě zlostnýma pohledama.Co jí je?!
Konečně jsem byla v Brně.Chtělo se mi zakřičet radostí a zároveń smutkem z toho, že přeruším konverzaci s Edem. Čekala jsem už přes půl hodiny, ale nikde žádnej Erik, aspoń né ten na kterého jsem čekala.Zvedl mi to až po pátý.
"Kde jsi?!"Ptala jsem se vcelku klidně.Byla jsem na sebe pyšná, protože upřímě? Měla jsem nervy na doraz. Bála jsem se o něj jestli se mu něco nestalo a zároveń byla nasraná, že nejspíš dal přednost jiné.
"Zháníš svýho kamaráda?" A do prdele!
"Kdo jsi?!Kde je kurva Erik!"
"Příjdeš tam kam ti řeknu a možná dostaneš svýho kluka vcelku."Vlkodlaci?Zase ti pošahanci?!
"Kam mám přijít?!"Zavrčela jsem a pobrala informace o schůzce.No není to nádnehrné rande?Pro jistotu jsem napsala Edovi, kde je schůzka a vypla mobil.Kdyby je náhodou napadlo hrabat se mi v něm.Navíc,Edovi zprávy se mi ted´ už nejspíš moc líbit nebudou...