Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Neobyčejná 6.kapitola

5. října 2013 v 2:36 | Anet |  Povídky na pokračování
Uff...Tak jsem konečně dokončila další kapču..D 
Omlouvám se za chyby..už mi to tolik nepálí, ale 
snad se to bude 
dát číst..Jinak zítra odpoledne možná zase přdám 
další..,vlastně už dneska..(Už je ráno..)xDD
přes dopoledne něco zkusím napsat a odpoledne zkusím 
dokončit..Večer jestli něco budu mít domluvený, asi nic
 pak už nestihnu, ale tak to je ještě daleko..však...:DD
 



6)
Na čele jsem cítila mokro.Někdo mi drží nohy?Cože?Nechápala jsem vůbec, co se děje.Chtěla jsem promluvit, zeptat se, co se to tu děje, ale najednou se mi vzpomínky vrátili, jako bumerank.Zemřel snad Filip?Určitě ano.Je to prosté, nikdy nebudu mít štěstí.Zažiju jednu bezvadnou chvilku a vrátí se mi to ve stonásobném zhoršení."Jo,Jo tomu se říká karma, holčičko."Pronesla jednou Patrície, moje bývalá spolubydlící v dětském domově.Nesnášela jsem ji, vlastně pořád ji nesnáším, ale už nemusíme dýchat stejný vzduch.
"Anno, no tak!Slišíš mě?!"Zamrkala jsem do Davidovi tváře.Na jeho tváři byli mokré potůčky od slz, ještě nestihly zaschnout.Chystal si mě přitáhnout do náruče, když viděl, že už jsem vzkříšená.Zarazila jsem mu to a pohled upřela jen na Vécu.Pořád tam byl, seděl na zemi vedle mě a pozoroval zem.
"Je to Filip?"Oči jsem měla plné nevylitých slz, ani mrkání mi je nepomáhalo udržet na místě.Tentokrát jsem jen plakala, bez řevu, bez jakékoliv známky hysterie.Ve mě, ale všechno řvalo"Proč?!Proč se tohle musí dít nám?!Proč Filip?!Proč!!"Chtěla jsem řvát, vyventilovat nějak ten vztek.Chtěla jsem někoho zmlátit, cokoliv.Zaměřil se místo koberce na mě.Jeho prsty mi přejeli po tváři, stíral mi slzy.
"Máš ho hodně ráda, však?"Mluví o něm v přítomném čase.Nemusí to nic znamenat, přeřek.Jenom ještě nepobral, že jedno z jeho dětí zemřelo.Nebo..Zrníčko naděje se ve mě zabudovalo.
"Ano, měla jsem ho moc ráda."Povzdechl si.
"Ne, ne zlatíčko.Zemřel Dan."
"Dan?"Koukala jsem na něj, jak z jara.
"To je blbost, ještě k ránu jsem mu přenechala gauč, nemůže.."Být mrtvý.Jestli Filip žije..Mám radost, ano zatraceně, mám ohromnou radost, ale držím smutek za Dana.
"Filip byl moc opilí na to, aby šel do práce, takže si jeho službu s ním vyměnil Dan.Před jejich prácí si na něj někdo musel počkat, tam byl zabit."Oba dělali automechaniky.Opravovali auta, což bych za živa nemohla dělat, protože v autech se vůbec nevyznám, ale oni auta milovali, teda Filip je pořád miluje, Danovi už jsou nejspíš jedno.
"Jsem špatný člověk, když jsem ráda, že šel do práce místo Filipa Dan?Že zabili Dana místi Filipa?"Moje úleva na mě byla zjevná, ale smutek z mé tváře rozhodně nezmizel.
"Ne, Anno.Nejsi špatný člověk, jen jsi ráda, že nezemřel někdo ti velmi blízký."
Po tomhle traumatu jsme se všichni sešli a mluvili o Danovi.Tedy kromě Filipa a Natky, ti dva na tom byli nejhůř.Když vám je blbě, máte kocovinu a najednou se ještě dozvíte, že vám umřel brácha, je to na pí*u.Vzpomínalo se na hezké chvíle sním, já jsem jen poslouchala.Na konec jsem se, ale přeci jen rozhodla zařadit.
"Pomstíme jeho smrt.Přísahám, že ho najdu a zabiju!"Nikdo si mě moc nevšímal, ale po mé vyslovené větě se na mě upřeli všechny páry očí.Promluvil Véca.
"Ty nebudeš dělat nic!Máš akorát povinnost držet svůj zadek v bezpečí!Je ti to jasné?!"Jen zhřídka se stalo, že by takhle vybouchl.
"Budu dělat, co uznám za vhodné!Dana jsem sice moc neznala, ale přesto patřil také do mé rodiny!"Dobře, jsem tu jen chvílii, ale přesto beru tyto lidi za svou rodinu.
"Zakazuji ti cokoliv dělat!Nezapomeń, že jsem tu pořád já ten, kdo rozhoduje."Nikdy se takhle nepovyšoval..Vždycky jsem o něm přemýšlela také spíše, jako o strejdovi než o Alfovi.Já se, ale nenechám takhle shazovat.Mám svoji hrdost.
"Nebudu sedět na prdeli, zatím co njěakej magor zabíjí lidi, co mám ráda.Kdo příjde na řadu příště?Ty, já, David?Co?Mám jen čekat?Na tohle nespolíhej!Budu dělat, co uznám za vhodné a nikdo, opakuji nikdo mě to nerozmluví!Tudíž ani ty!"Véca byl mrknutím oka na nohách a postupoval směrem, kde jsem seděla já, vlastně už jsem se také postavila.Nebude nademnou, aby si do mě mohl kopnout, to v žádném případě!
"Budeš mě poslouchat!"Z hrdla se mu dralo vrčení.Já jsem jen nehybně vyčkávala.
"Ne, nebudu."Vrazil mi facku až se mi hlava otočila na stranu.Však svou ruku z mé tváře nespustil.Zaryl mi do kůže nehty a přejel mi po líci.Bolest ještě zesílila.Moje kočka vylezla na povrh.Její odpvěd´ byla jasná, rozhodně si to nenechá líbit.Zasyčela jsem na něj a ohnala se po něm svými drápky, které se mi měnili v mnohem ostřejší.
"Já tě naučím poslouchat."Pronesl a začala rvačka.Snažila jsem se, vážně jo.Jenže měl větší ránu, musel mít i nějakou tu praksi...v boji.Odhodil mě na stolek, který se pod mím dopadem rozpadl.Zkusila jsem se znovu postavit, ale dokázala jsem se dostat jen na čtyři.
Dostala jsem kopanec do břicha, ten mě dostal na záda.Cítila jsem, jak se z posledních sil moje kočka snaží dostat ven.Snažila se ještě bojovat.Další rána do žaludku.Pusa se mi plnila krví, snažila jsem se ji vyplivovat.Chytil mě za vlasy a přitáhl si můj obličej k sobě.
"Chtěla bys mi něco říct?"
"Jdi do prdele!"Flusla jsem mu do tváře.Hřbetem ruky si otřel krev smísenou se slinami.
"Špatná odpověd´"
"Tak dost!"Zařval David.Postřehla jsem, že se mu třesou ruce.
"Chceš mi odporovat?!"
"Jen říkám, že už má dost."
"Nebude mít dost dokud to neřeknu já."V duchu jsem se modlila, aby David nezasahoval.Tím by ho pak vyzval, to už je na život a na smrt.Já vpoctatě ani nejsem ve smečce, pořád ještě nejsem vlkodlak a nikdy nebudu úplně patřit do smečky.Véca si na mě jen vylévá zlost.Vždycky jsem věděla, že za tou milou fasádou se skrývá někdo horší něž my všichni dohromady, ted´ si zažívám jen kapku toho odvaru, který dokáže vytvořit.Vyměnili jsme si s Davidem pohledy, pochopil.Uslišela jsem pohyb, chtěla jsem otočit hlavou, ale Václav mě cukl hlavou a ta mě narazila o zem.
"To už by stačilo!"Tantokrát promluvila Pavla, jeho manželka/družka.
"Zapřísahal ses, že naše smečka bude žít v míru.Nebudeme týrat ani zabíjet nikoho z naší smečky."Netuším, jak to Pavla udělala, ale byl o poznání klidnější, dokonce mi pustil vlasy.
"Někdo se o ni postarejte."Václav odešel z pokoje a nechal tak prostor, aby se o mě mohli ostatní postarat.
"Moc se za něj omlouvám."Zašeptala mi Pavla do ucha.
"Půjdu ho trochu uklidnit."Tohle už bylo řečeno všem.
Nějak jsem ani nevnímala, co se kolem mě děje.Někdo ze mě smíval krev, někdo mě zas ošetřoval.Dostala jsem nějaké prášky.Pamatuji si ještě na hlas Davida.
"Spi.Bude ti potom lépe."Pak jsem udělala, jak mi radil.Usla jsem...
"Vztávat kot´átko."Ten hlas jsem poznávala.Otevřela jsem oči a spatřila přesně člověka, kterého jsem chtěla mít u sebe.
"Filipe!"Chtěla jsem ho hned obejmout, ale zabránila mi v tom bolest.Viděl jakou námahu mě jen stojí se k němu dostat, tak mě krátce objal sám, dal pusu na čelo a položil mě spátky do polštářů.
"No ne, čím jsem si zasloužil tvoji reakci?"V jeho hlase zněla hravost, ale v jeho očích byla nesmírná bolest.Neodpověděla jsem mu na jeho otázku.
"Jak to, že jsem v tvém pokoji?"Pokrčil rameny.
"Andrea je v práci, takže mě udělili postarat se o tebe."Nevím, jak to budu s Andreou zvládat.Smíříme se, ale pak se vždycky něco zvrtne a jsme zase v sobě.Jasné byla opilá, dá se to pochopit, ale i tak jsem na ni naštvaná.
"Kolik je hodin?"
"Zrovna ti nesu snídani."V hlavě mi šrotovalo, jak dlouho jsem asi spala.Hodně dlouho, ale nechala jsem to plavat, přeci pár hodin spánku na víc mi neuškodí.
"Co je dobrýho?"Nasála jsem vůni, nejspíš toustů.Mlaskla jsem a oblízla se.Uvědomila jsem si, že mám děsnej hlad.Zasmál se mi.Položil mi talíř s tousty na břicho.Hypnotizovala jsem ten talíř, ale zvednout ruce pro mě bylo moc namáhavé.Není to žádná sranda, když vás někdo takhle dobije.Zvláště pokud se jedná o Alfa vlkodlaka.No nemám to štěstí?
"Mohl bych tě nakrmit."Ušklíbla jsem se.
"To by se hodilo.Dík."Krmil mě, jak mimino, ale ty jeho připomínky k tomu mě za chvíli vážně pily nervy.
"Za Filípka..a za Andreiku.."
"A jéje tady se nám mimi pobryndalo."S plnou pusou jsem zanaříkala.
"Neuhtovo."Mělo mi ze rtů vyjít Nech už toho, ale místo toho jsem zabrbrala několik nemyslných písmenek.
"Neboj, za pár dní tě naučím mluvit.Strýček Filípek je výborný ve výslovnosti."Konečně jsem měla požvejkáno.
"Fi.."Strčil mi do pusy další toust.S plnou pusou jsem si povzdechla.On toho prostě nenechá.
"S plnou papulkou se nemluví."Upozonil mě.Když došly tousty, už neměl čím mě umlčet.
"Můžeš mi pro příště prosím zajistit, aby mě nakrmil někdo, kdo mě tím jídlem nebude chtít udusit?!"
"Jak si bude moje micinka přát, ale myslím, že příště už budeš jíst sama.Hojíš se rychle."Nešlo neoplatit mu jeho úsměv.
"Lehneš si za mnou?"Na chvíli jsem viděla v jeho tváři zmatek, nejistotu, ale pak zamskoval veškeré nejistoty za bezstarostnost.Trochu jsem se pošoupla na stranu a s příjemným pocitem zjistila, že je mi po jídle mnohem lépe, jako bych nabyla novou sílu díky pár kouskům obyčejnývh toustů.Hlavu jsem si mu položila na rameno, přitáhla si jeho ruku a pevně ji v obou mích rukou obmotala, skoro jako, kdybych si vzala do rukou plyšáka, držela se ho, abych zapoměla na to špatné a zase mohla začít žít.
"Je mi líto, že Dan zemřel, ale jsem ráda, že jsi to nebyl ty."Položil mi ruku na hlavu a jemnými krouživými pohyby mě hladil po vlasech.
"Bude mi chybět, bez něj tu bude nějak prázdno."Nevím jestli myslel u něj v pokoji nebo v celém domě, na celém světě, ale začala jsem přemýšlet o jedné možnosti.
"Napdlo mě, že třeba, kdyby jsi stím samozřejmě souhlasil..Bych se mohla nastěhovat k tobě do pokoje."
"Ty by jsi se mnou dobrovolně trávila dvacet-čtyři hodin denně v jedné místnosti?"
"Nějak se s Adrianou poslední dobou furt hádáme, myslím, že by nám prospělo, kdyby jsme změnili své spolubydlící."
"Nejdeš za mnou jenom, protože bys na mě chtěla dohlížet jestli se nesesypu?"
"Jako, že bych se měla starat odrostlýho pubert´áka?Ne, to fakt ne.Jen mě to tak napadlo, ale jestli ti to dělá takový problém, pak jako bych nic neřekla."
"Blázníš?Sen každého kluka, aby mohl zdílet pokoj s tebou, ale nemyslím, že dostanem svolení."No jo, na to jsem ani nepomyslela.Další nakládačku se mi dostat nechce.
"Zkusím se poptat, když to nevýjde.No, hold se budu muset spokojit, s tím kde jsem."Ještě chvíli jsme si povídali, pak jsem znovu usla.
"Jak ti je?"Pořád jsem ležela stulená ve Filipově náruči.Protáhla jsem se, došlo mi o trochu později, že už mě nic nebolí.Tedy aspoń je to výrazná změna od minulého probuzení.
"Nečekaně dobře."Pousmála jsem se.Jeho vážný výraz mě však zarazil.
"Co je?"
"Nejspíš by jsi se měla jít podívat do zrcadla."To vypadám, tak hrozně?No vlastně jsem se už poměrně dosti dlouho nekoupala.Pokrčila jsem rameny a s jeho pomocí se vyškrábala na nohy.V zrcadle jsem pozorovala svůj odraz.Něco bylo jinak, moc jinak.
"Zahojilo se to, ale zůstali po jeho drábech jizvy, do prdele."Jen, když jsem se řízla já sama svými nehty, rány se nezahojili úplně, vždy zůstali jizvy.Máme to snad všichni stejně?Rozlišujeme se vůbec nějak jinak, než tím, že já se proměním v geparda a oni ve vlka?Otázky, samé otázky!Chtěla jsem na chvíli přestat myslet, vypnout a relaxovat.Spaní mi moc nepomohlo, sny jsem měla poněkud divoké.
"Nevypadá to tak hrozně."Povzbuzoval mě Filip, moc jsem jeho slovům nevěřila.Po levé straně tváře se mi táhlo pět bílích jizev, už zahojených.Naštěstí hrbolky nebyli moc velké, jen spíše bíle, né moc tenké, křivé čáry.Žádná krása to nebyla, ale na vzhledu mě to moc neubyde.Snad pomůže trochu make up.Na pažích a holeních jsem také měla pár poznatků ze včerejška, ale nic tak hrozného.Dopadla jsem celkem dobře.Až se mi úplně vrátí barva do tváře, bude to lepší.Doufám.
Po prozkoumání škod na těle jsem se vykoupala a následně šla vyprázdnit lednici.Čekala mě domluva ohledně záměny pokojů.Myslím, že by to neměl být problém, až na to, že nechtějí, aby byli holky a kluci dohromady, jen dvojčata Martin s Martinou to zatím měli dovoleno.Opravdu se moc netěším na setkání s Václavem(Vécou).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 5. října 2013 v 13:00 | Reagovat

Nádherná kapitolka, kdy bude další,..?? :D :D

2 Anet Anet | Web | 5. října 2013 v 13:36 | Reagovat

[1]: Děkujůů..:DDD Už mám něco málo napsané, takže tak za 2-3 hodinky ;-) xD

3 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 5. října 2013 v 20:49 | Reagovat

Super kapča :)

4 Xanya Xanya | Web | 5. října 2013 v 21:07 | Reagovat

Nádhera ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama