Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Neobyčejná 22.kapitola

24. října 2013 v 19:20 | Anet |  Povídky na pokračování
Dávám sem novou kapču a doufám, že
 se bude líbit(aspon trochu..xDD)...
Zase až bude od vás pět komentů....dám další ;-)







22)
"Máš na dnešek něco v plánu?"Ptal se mě Ed.
"Ani ne, proč?"
"Nechtěla by jsi mi dělat společnost?Teda samozřejmě až se vyspíš..."
"Společnost?"Pozvedla jsem obočí a spiklenecky se usmála.
"Ano společnost!Přísahám, že čistě sourozenecká..."Pokřivil úsměv a já do něj bouchla pěstí.
"Hele!Už jsem se za to omluvila!"
"Už ti to také nevyčítám."Koukla jsem na něj a pořádně si ho prohlédla.Je krásný.
"Co se děje?"Zeptal se.
"Co by se mělo dít?"Usmála jsem se a dál se kochala jeho tváří, ty doonalé rysy mě pokaždé uchvátily.
"Díváš se na mě, jako..."Nepokračoval.Raději jsem nechala zírání a šla se probrat dvdýčkama.
"To se ti asi jen něco zdálo..Pojd´ za mnou!"Došel ke mě a usadil se na koberci.
"Kde máš nějaké normální filmy?"Optala jsem se.Vážně, byli tam jen nějaké straré a pak ještě satrší...
"Tohle jsou normální!"Dobře nebudu ho urážet, jak myslí.
"Tak zkusíme štěstí na tv kanálech."Povzdechla jsem si a vrátila vše na své místo.
"Máš divný vkuz..."
"Já?"Optala jsem se vesele.Vážně..Já?
"Žádná jiná Anna tu není."
"No co na to říct?Jdu s modernou."Nespokojeně zabručel, ale nedodal naštěstí žádnou blbost, jako třeba..A já snad ne?nechci mu lhát...A pravda by přivedla další konflikt.
Do rána zbývala ještě dobrá hodina, ale já byla příšerně unavená.Nechala jsem Eda, aby se šel vykoupat a já se rozhodla jít až po Edovím zabarikádování v pokoji.Jedno jsem, ale nedomyslela, co budu dělat než Ed příjde...Hlavně nesmím usnout!Jen si na chvíli lehnu, ale spát nebudu!------------
"Dopr! Já usla!"Zanadávala jsem a rozhlédla se kolem sebe.Jsem v mém pokoji?Musela jsem vážně spát, jak dřevo, když mě ani nevzbudilo, že mě Edouš přenášel.Vykoupala jsem se a oblíkla.. to už bylo něco po poledni a začínala jsem mít hlad.Udělala jsem si špagety a musím uznat, že se mi vážně povedli!Je to také jedno z mála jídel, které nespálím nebo nedopadnou, jako sračky v záchodě.Můj Edouš už by mohl bejt taky vyspanej...Vzala jsem mu nějakou tyčinku a jabko, tomu se říká zdravá strava, až na tu čokoládouvou tyčinku teda...Zaklepala jsem..Nic.No co?Můžu ho sad načapat při něčem horším než při...hmmm...Nebudu hádat!
"Téda..pěkná tma.Ede?"Nic se neozývalo, sakra ještě se snad nebudu bát.
"Spíš?"Zkusila jsem to znovu..Ochmatávala jsem zdi jestli neucítim pod prsty vypínač, nic.Nechala jsem si tedy pomoct od mého zvířete, najednou jsem měla prostor už pěkně obhlídnutý.Měl tam fakt hodně knnih...Na psacím stole plno papírů a postel prázdnou.Kde je?Šla jsem blíže k postely a snažila se vykoumat, kam mohl zdrhnout.K nosu jsem si přimáčkla jseho polštář a nasála z něj jeho vůni, určitě tu musel ležet!Tak, kde kurník je???jedna strana matrace se najednou v rychlosti zvedla, že mě to málem smetlo.Začala jsem pištět až mě samotné to trhalo uši.O hlasivkách nemluvě.Někdo mě chytl..začala jsem se vzpírat, ale nešlo to..Kurva!Kurva!Kurva!
"Klid Anno!To jsem já!Eduard."Pověsila jsem se na něj a sklidńovala si dech.když jsem byla ukliněná odtáhla jsem se od něj a bouchla ho do hrudi..
"Ty parchante!Dokážeš si představit, jak jsi mě vyděsil?!"
"Moc se ti omlouvám!Asi jsem se měl zmínit o tom, že mám trochu jinak zavedenou postel..."
"Jo to asi měl...!Můžeš rozsvítiit, prosím?!"
"Budiž světlo!"zahulákala jsem do pokoje konečně plného svtěla.Chvíli jsem ho ještě pérovala za to, jak mě vylekal, ale nemínila jsem tím strácet čas.
"Máš tu nějaký písničky?"Optala jsem se ho, když mě začala nudit televiza a na něm byla také vidět nuda, není fanda modernějších filmů.A co teprve ty uhozené seriály?Nechápe, jak se na to někdo může dívat.Za to také dostal pohlavek.Já se dívala.
"Jistě!Hudba je moje vášeń."Hmmm....No je poznat, že není z téhle doby.Pustil nějakou...s prominutím sračku.
"Ehmmm...Co to je?"Optala jsem se s prázdnou tváří.
"Tobě se snad hudba, kterou jsem vybral nelíbí?"Díval se na mě a trochu posmutněl.Jak mu můžu říct, že tohle je tak na spláchnutí do záchoda?Tak mu to neříkej...Poradila jsem sama sobě.Moje druhá polovička..zlá..imaginární Anna.Kde je nejbližší blázinec?Potřebuji odbornou pomoc!
"Je to super, ale mám trochu jinačí vkus."Omluvně jsem se tvářila, aby opravdu věděl, že mě to mrzí.
"Vaše generace je zaostalá!Pojd´ ke mě!"Podezřele jsem si ho prohlédla.
"Proč?"natáhl ke mě ruku a pokynul mi.Bože jen to né!
"Ty víš proč Anno.Pojd´ ke mě!"Zakabonila jsem se strachem.Kroutila jsem hlavou a ustoupila o krok dozadu.Moc to nepomohlo, protože se krokem přišoupl ke mě.To není fér!Má delší nohy!
"Já nechci!"
"Bude se ti to líbit..."
"Dělala jsem to teprve..max dvakrát-třikrát a pokaždé něco zvorala.."
"Já jsem zkušený.Pomůžu ti!"Přesvětčoval mě dále k tomu, abych to sním aspoń zkusila.Jasně..vím, že kdyby se mi to opravdu nelíbilo..nebo to bylo na mě už moc, přestal by, ale já se prostě bála.
"Nech mě odejít!"Zafńukala jsem.
"Tak to tedy ne!"
"Prosím.."Třeba ho trochu obměkčím a vyhnu se tomu...Nechci s ním dělat, to co navrhuje..Prostě ne!
"Mě neobměkčíš Anno!"Zase mi čte myšlenky..Nebo co?!
"Vážně..Se mnou by se ti to nelíbilo..Jsem v tom příšerná!"
"Věřím, že to tak špatné nebude."
"Bude a ještě horší!"vyhrožovala jsem mu.
"Nevěříš v mé vedení?"
"To tvoje vedení je určitě naprosto dokonalé..Měl jsi těch pár tisíc let na zdokonalování, ale problém je ve mě!"
"Půjde to bud´ po dobrém..Nebo po zlém!"Pohrozil mi.
"Já, ale fakt nejsem na tenhle styl tance!"
"Necháš se mnou vést a půjde to, jak po másle!"Řekl milým hlasem.Byla jsem na vážkách.
"Věříš mi?"Věřím mu?
"Jo, ale.."
"Pak žádné, ale!"Natáhl ke mě znovu svou ruku a já konečně povolila.Vložila jsem svoji ruku do jeho, prsty se mi obmotali kolem ruky, pevně stiskly a šlo se na to.
"Takže pro začátek..Dej špičky prstů na moje nohy."Udělala jsem, jak řekl a ve chvilce k němu stála přitisknutá a kolébali jsme se v rytmu hudby.Skončila jsem s rukama obmotanýma kolem jeho krku a on měl ruce položené jen kolem mého pasu.Tohle se mi vcelku líbilo.Vlastně vcelku hodně.Nemusela jsem trénovat kroky, ani dávat ruce do určené pozice, prostě jen jsem vnímala jeho tělo tisknoucí se k tomu mému.Položila jsem si hlavu na jeho rameno a užívala si to.
"Tohle je ta jednoduchá část...přitvrdíme!"Vyměnil skladbu a začal semnou trénovat ty nudné sestavi.Tam dej ruce..tam nepatří!Nezapomeń vedu já!Ne ted´ pravá..levá.Letěla mi z toho hlava kolem.
"Nezasloužím si už konečně přestávku?!!"Škemrala jsem.
"Ne!"Po hodině jsem před ním padla na kolena.
"Nemučte mě už můj pane!Prosím už ne!"Zvedl mě zpátky na nohy a hloubavě se na mě podíval.
"Já se jen tak nevzdávám Anno...To si zapamatuj!"Chtěla jsem říct námitky, ale předběhl mě.
"Dneska už toho necháme, mě samotného bolý prsty, jak kdyby je přejel parní válec."
"Ach..ty jsi takový lichotník!"Ironie z mého hlasu odkapávala, jak jed samotný.
"Jsem přesvědčen, že zítra pokročíme a moje prsty budou jen mírně pohmožděny."
"Zítra?"zajíkla jsem se a s hrůzou na něj pohlédla.
"Chceš snad pokračovat už dneska večer?"
"Ty mě chceš normálně z tohohhle baráku vyštvat!"
"Mé úmysli jsou naprosto čisté!"Já vlastně zapoměla.....To je sám svatej anděl strážnej!
"To je jasný!Jak u tebe jinak, že?!"
Dala jsem si sprchu a konečně už slunce zapadalo.Sedla jsem si před dům a pozorovala slunce, jak klouže oblohou dolů za stromy, kde už jsem neměla možnost spozorovat jeho poslední paprsky než nás zase obklopý noc.
"Chceš pustit nějaký film?"lekla jsem se a trochu nadskočila.
"Víš, že mě nemáš takhle lekat!!!"
"Promiń."Nevyznělo to moc kajícně, ale brala jsem jeho omluvu.Sedl si vedle mě na schod a ramenem do mě žd´uchl.
"Nad čím přemýšlíš?"Upřímě?Přemejšlela jsem nad Davidem.V mysli se mi tak nějak zase vrátil.Vidím místa, kde jsme se líbali, kde jsme dělali plno dalších věcí...a nějak si nemůžu pomoct.Musím na něj myslet.Stratila jsem i tu poslední věc, která mě k němu vázala, což mě strašně mrzelo.
"Jen se mi to všechno vrací, víš?"Povzdechl si a vzal mě kolem ramen.
"Nechci tě tu držet..Pokud potřebuješ vypadnout.Nedržím tě tu..."Usmála jsem se na něj, smutně.
"Minulost tě dožene vždycky, lepší je se sní vyrovnat rovnou než čekat, kdy tě pohltí.Bojím se, že kdybych odtud odešla, od tebe odešla..., že se ze mě znovu stane zvíře."Už jsem byla celá v jeho náruči.Nechtěla jsem jeho lítost, ale on mi ji také nedával, dal mi jen teplo svého těla, žádná lítost v tom nebyla.Jen klid.
"Děkuju..."Zašeptal mi do vlasů.
"Děkuješ mi za to, že jsem ti udělala místo v ledničce?"Vlastně jsem požrala skoro všechno, co vní měl.Budu muset někdy v brzké době nakoupit.Zvedl mě sebou na nohy a nechal mě zase chladnému vítru na pozpas.
"Také za tvůj krásný zadeček, který obývá tenhle prázdný domeček."zakřenil se na mě a rychlím krokem mířil dovnitř.Bylo to na těsno, ale utek mi.Měla jsem v úmyslu mu dát pohlavek a pak zdrhnout, předběhl mě.Dělá to vcelku často, když se nad tím tak zamyslím.Čím více se blížilo ráno tím více jsem byla unavená, ale bylo teptrve něco po jedné...
"Klidně si běž lehnout, potřebuji si ještě zařídit v pracovně pár věcí..."Tím myslel psát básničky, nikdy mi nechtěl nic ukázat, ale já ho jednou přesvědčím, jedna je prý i o mě!Možná tam bude dělat mnoho dalších věcí, ale to už není moje věc!Taky jsem si všimla pár papírů, na kterých je něco napáno a podle mě to nejsou básně, ale nějaké články..Možná píše knížku.Nebo bych to mohla přestat řešit, že?
Nechápu na, co má tolik pokojů!V jednom prý občas přespává uklízečka, ale povětšinou spíše ne.Pak pokoj pro hosty, přectavte si, že v Davidově pokoji má šatník!Vpoctatě má propojené dva pokoje a jenom Davidův pokoj je plný hadrů!U ženy by se to možná ještě dalo akceptovat, ale u muže?Já to tedy nechápu!
Usnula jsem během okamžiku....
Šla jsem krásnou krajinou.Kolem stromů lítali malé žluté..modré věcičky.Světlušky?Světlušky jsou modré?Jedna do mě narazila a já zalapala po dechu.Co to?Dostala jsem skoro něco, jako šok, jako by do mě někdo narval paralizér.Nejraději bych se otočila a utíkala pryč od těch malých potvor, ale najednou se na mě snesla všechna světýlka a já se najednou už nemohla ani pohnout.Všechno se změnilo...Skoro jako by se přetočil film a já se dostala k nějaké bráně, modře světélkovala.Jediné, na co jsem dokázala pomyslet bylo..Pane bože to je nádhera!
"Wau!"
"Neměla by jsi tu být!"
"Kterej debil si o sobě myslí, že je tak dobrý, že on tu může být a já ne?!"Otočila jsem se za hlasem a v tom momentě se všechno zastavilo..Stál tam on!Nebylo pochybu a tom, že je tu on...Štěstí a nesmírná radost, úleva mi projela celým tělem.
"Davide!!!"vydechla jsem.Rozešla jsem se k němu a popadla ho do náruče.Jemně jsem přiložila rty k těm jeho a do jeho pootevřených rtů mu zašeptala.
"Stýskalo se mi..."
"Mě taky lásko moje.."
-------------------------
"Je ráno!Krásné ráno!Pan Eduard mě poprosil, abych vám udělala palačinky, prý je milujete."Na stůl postavila talíř s palačinkami.
"Vzbudila jste mě!"Vyčetla jsem jí!Zdál se mi tak krásný sen!!Tak krásný!!Tak živý a krásný zároveń!
"Už je dosti hodin..."
"Můžete odejít?"
"Prosím???!"Dododala jsem ještě.
"Jistě."
"A děkuji za ty palačinky!"Zařvala jsem na zabouchnuté dveře, nejspíš jsem ji rozzlobila.Když ona mě probudila!Zkoušela jsem znovu usnout, ale už to prostě nešlo...Blbá ženská!!







Co by jste řekli na to, kdyby si David vysloužil 
ještě pár těch řádku?Samozřejmě je jasné, že 
už se nevrátí, ale bude to jen v hlavě Anny..
Samozřejmě je to jen na vás...
Budu se podle vás řídit..;-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 24. října 2013 v 21:15 | Reagovat

úžasná kapitolka :3 Už se nemůžu dočkat další :) jop a nešlo by že by se David obživil? :D Je mi ho opravdu moc líto :) Ale je to na tobě :D Honem Další plosííííím :D

2 Anet Anet | Web | 24. října 2013 v 21:30 | Reagovat

[1]: Moc dík :DD pisnu na fb ;-)

3 eazi eazi | Web | 25. října 2013 v 13:00 | Reagovat

Předem se přiznám, že jsem nečetla předchozí kapitoly, takže nevím, kdo je ona, kdo je Eda ani kdo je David.
Příběh supr, čte se to dobře, jen mi trochu vadí pravopis. To by chtěla trochu zlepšit, kazí to dojem. ;-)
PS: beru tě. :-)

4 eazi eazi | Web | 25. října 2013 v 13:01 | Reagovat

*chtělo

5 Anet Anet | Web | 25. října 2013 v 13:34 | Reagovat

[3]: Dík..a no jo no, s tím pravopisem jsem na tom blbě...:/// To moc dobře vím, doufám, že časem se to bude lepšit..teda...:D

6 Ami Ami | E-mail | Web | 25. října 2013 v 18:46 | Reagovat

Úžasná kapitola, píšeš opravdu nádherně :-)

7 Rose♥ Rose♥ | Web | 26. října 2013 v 6:57 | Reagovat

ahoj, jenom jsem ti chtěla říct, že tě beru, přihlásila si se u mě na blogu, jestlichceš být SB nebo Affs:) Tak si mně zapiš: Rose♥ blog: live-is-hard.blog.cz

8 Kačíí Kačíí | Web | 26. října 2013 v 16:01 | Reagovat

Úžasná kapitolka, Já chci aby tam byl David!!! :-D  :-D další kapitolku prosím :-)  :-)

9 Anet Anet | Web | 26. října 2013 v 22:41 | Reagovat

[8]:Upřímně nevím, kdy dám další...možná až asi v pondělí...Mám toho nějak tedkom moc..a dík..Davida tam nějak zastrčím...XD Když je o něj zájem tak teda jo...

10 Elle de Aiuchi Elle de Aiuchi | Web | 31. října 2013 v 15:59 | Reagovat

Píšeš luxusně.. :)
Kdy nám dáš další kapču? :33

11 Anet Anet | Web | 31. října 2013 v 16:07 | Reagovat

[10]: Moc ti děkuju ;-) :D a no nevím...dneska? zítra?...Nějak nebyl čas a není ani moc nálada...Jednoduše jsem lenoch mno..XD

12 Lussy Lussy | Web | 1. listopadu 2013 v 20:39 | Reagovat

Pěkný :-)

13 Anet Anet | Web | 2. listopadu 2013 v 0:52 | Reagovat

[12]: Dík ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama