Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Neobyčejná 18.kapitola

19. října 2013 v 19:24 | Anet |  Povídky na pokračování
Omlouvám se!Myslela jsem, že zítra 
něco stihnu, ale bohužel..Tak dávám ted´ a dneska 
možná ještě něco málo stihnu napsat, ale nejsem si jistá...
Případně přidám zítra..Přeji pěkné čtení XDD





18)Po měsíci...
Kolik je to dní od jejich odjezdu?Netušila jsem..Jen jsem si občas uvědomovala, že mi začíná hrabat a to doslova!Občas zapomínám, kdo jsem, občas si nepamatuju, co jsem ten druhý den dělala.Snažím se utěšovat myšlenkou, že to není nic nového, jen si to prostě více uvědomuji, ale něco ve mě se po jejich odchodu změnilo a k mnohem horšímu než zvíře před jejich příchodem.Dřív jsem si myslela, že to změní, když vypadnu od jejich prarodičů, když na ně přestanu myslet, ale vůbec se to nezměnilo k lepšímu, spíše naopak.Dokonce ani netuším, kde to jsem.Zdržuji se zásadně jen v lese a od jakého koliv připomenutí, že tuhle zemi obývají také lidé.Chodím, běžím, lovím, spím a poslední zbytky mého rozumu mi říkají, že je to špatné, ale ta má špetka rozumu už i ta se strácí...Začínám být jen zvířetem.Nepřála jsem si to snad?Proč jsem se jinak rozhodla takto žít?Ve všem už mám zmatek..


---------------------------------------------------O další tři měsíce později...-------------------------------------------------

Je to náhoda, že jsem se tu oběvila?Zavedlo mě sem snad mé podvědomí, pokud teda ještě nějaké mám...Ze stínu jsem pozorovala dům, který už nebyl mím domovem.Byl jen pouhou vzpomínkou, na krásné chvíle, ale i ty nejbolestivější.Byl zrekontruován, to je jasné.Nevím proč, ale zajímalo mě, kdo to tu vlastní.V koutku mysli mě bleskla vzpomínka na holčičku, co mi potvrdila, že jsou všichni v domě mrvý, ale co když někdo přežil?Co, když to on zrekonstruoval, co když je ted´ v tom domě a dívá se na televizi?Moje zvíře nechtělo žádnou lítost, chtělo jít na lov a zatnout zuby do čerstvého masa, chtělo zabíjet.Zatřepala jsem moji mohunou hlavou a otočila se, běžela někam daleko, kde zbyde jen ta prázdnota, ve které velí zvíře a né já, kde nebudu cítit tu touhu vrátit se.Kde vypnu....Ve tmě jsem se probudila v neklidu, něco je špatně.Něco velkého se ke mě přibližovalo, spíše se to na mě řítilo a já byla moc pomalá, abych zareagovala, pořád jsem ještě nebyla plnně probraná.Ostrá bolest mi projela hřbetem, zuřivě a vztekle jsem zařvala.Zhodila jsem objek ze sebe a dostala ho do nevýhodnější pozice, jsem dvakrát větší než ten vlk předemnou, musí být naprosto hloupý, že si na mě troufl.Vlk předemnou zavyl a rozběhl se pryč ode mě.Moc pomalý, je moc pomalý..Ráda svoje kořisti honím, hrají moji hru na kočku a myš, což se mi líbí.Možná jsem ho měla zakousnot hnedka, protože najdenou už nebyl jeden, ale pět.Dva mě sledovali ze zadu a tři běželi předemnou, udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla.Skočila jsem na ty čokly v zadu a jednomu rovnou prokousla hrdlo, toho druhého jsem jen hodila proti stromu.Mrtvý vlk se přeměnil v nahou holku s rozervaným hrdlem, takže vlkodlaci, fajn, půjdem si hrát.Jeden vlk se mě zakousl do nohy, ale během vteřinky bylo také po něm, další mi skočil na záda a zuby nehty se mě držel, jako klíště, které nechce dolů, třetí ze předu mě šel po krku, ale samozřejmě nestihl se ani zakousnout a já už mu držel nohu v tlamě a pořádně zkousla, jeho noha mi zůstala v tlamě, ale on se skácel k zemi a snažil se ode mě odplazit pryč, moc deleko mi neuteče, ale ten, co se mi snažil rozcupovat záda mě pěkně sral.Zařvala jsem a začala se ošívat a chńapat po něm tlamou, ale on se pořád pevně držel.Zadkem jsem narazila do stromu tak mě napadla moje poslední možnost, jak ho ze sebe servat.Stoupla jsem si na dvě nohy, ikdyž to bylo fakt divné a zádama, na kterých mi vysel vlkodlak praštila pořádně do stromu.Vlkodlak konečně po pár nárazech povolil a já ho mohla rozervat na cucky.Jeden mi zdrhl, ten kterého jsem nezabia, ale jen hodila po stromu, nechala ho tam ležet, ten bez nohy se pořád snažil odlézt, co nejdále, ale nemohl, jestli by mu ta noha někdy dorostla, tak rozhodně né do pěti minut, takže ho čekala, jak jinak než smrt.Když jsem k němu došla, sama jsem se cítila dosti raněná a záda mě neuvěřitelně bolela.
"Pokud mě zabiješ, pamatuj, že smečka tě nenechá na živu ani pět hodin!"Přeměnil se v člověka, aby mi mohl říct tohle?Zavrčela jsem na něj a nepřestávala se k němu přibližovat.
"Jsem bratr Alfy!Za moji smrt tě čeká něco horšího než jen usmrcení, mnohem horšího!"V momentě jsem byla u něho a zakousla se do něj...Nikdo mi nebude vyhrožovat!
Nebyla jsem tak hloupá, abych tam dále zůstávala, za chvíli se tam přihrne celá armáda vlků a já nebudu mít už žádnou šanci na přežití, kdybych nebyla zraněná, nebála bych se, ale já jsem vážně zranéná a potřebuju pár dní na zotavenou, než se budu moci pustit do další bitky.Jsem moc pomalá bloudilo mi hlavou, jsem moc pomalá!Potřebuji se odtud dostat, co nejdále, musím odtud někam, kam?!Nechávám za sebou stopu, co by přehlídl jen vlk bez čichu.Jsem pomalá a za chvíli se nejspíš zhroutím v bolestech, další boj nemám šanci přežít.Zachytila jsem svůj pach, který po mě zůstal, když jsem běžela pryč od domova, který jsem tam stratila.Za mnou se ozvalo křupnutí větvičky a já už v tom momentě věděla, že jsem totálně nahraná.Rozběhla jsem se, jak jen to šlo a upalovat vpřed, rovně a neohlížet se.V tlapce mě pýchala bolest a zádami mi pulzovala bolest, bylo to něco příšerného.Nemohla jsem si ani odpočnout, nabrat síly a trochu se uzdravit a už mě našli.Moje zvíře konečně pochopilo, co je to být kořist, konečně zaplatím za své hříchy.Vyběhla jsem z lesa a běžela k domu, kde by mě mohl někdo slyšet, kde by mě mohl někdo pomoct.Kde by mě mohli nechat jít.Jsem srab, ale né hlupák a pokud také nejsou hlupáci neukážou se lidem na obdiv.Co by tu dělali vlci?Začnou je lovit a to už by jim skřížilo plány, mě možná strčej někam na výskum, ale aspoń budu žít, třeba se mi podaří zdrhmnout.V hlavě mi to šrotovalo a já se nedokázala rozhodnout, co dál.Třeba tam přeci jen bude někdo z mé adoptivní rodiny a pomůže mi.Nebo toho někoho ohrozím a možná zapříčiním jejich úmrtí.Bože, pomoz, prosím!Dostala jsem se až ke schodům a vlci mi byli těsně v patách.Chystala jsem vystoupit na první schod, ale ujelo mi to a já se svalila na schody, bolset v zádech mě na chvíli znehybnila, čímž jsem promrahala veškerý čas, který jsem měla.Stačila jsem se jen postavit a už ve mě byl zakouslej jeden vlk, druhý teprv dobíhal a za druhým běželi další čtyři..Ale já se nevzdám!Zařvala jsem a vrhla se po krku tomu, co měl v zubech mé maso, hned jakmile já jemu prokousla krk, znehybnil a já měla volný prostor pro dalšího, který na mě zaútačil a za ním další a další..Podařilo se mi oddělat ještě dva, ale zbývali tři...Jeden se mi zakousl do zadku a snažil se mi odkousnout kus masa, nakonec se mu to podaří, já se ještě rvala s jedním, který také po pár kousnutí a drásání odpadl.Dobře ještě dva..Jeden mě vzal do zubů packu a snažil se mi ji ukousnou, druhá pořád pracoval na zadku..Nemůžu zemřít asúpoń v klidu?Asi mi je určeno zemřít v šílených bolestech..Raději bych brala kulku mezi oči.Krk jsem si ještě pořád chránila a dařilo se mi, dokonce ani žaludku jsem jim už nedovolila se dotknout, ale dvě packy jsem měla nefunkční a záda mě táhla k zemi.Nedokázala jsem ani stát.Když jsem vyřídila dalšího a zbyl jen jeden, měla jsem radost z toho, že to zvládnu, dám do toho všechno a posledního už vyřídím.
"Není od tebe moc moudré zabíjet mé vlky!"Zahřměl kousek ode mě hlas, stál tam nahý muž, teda postavu měl jedna báseń to se mu musí nechat..Jen okem jsem si všimla, ale ta mohutná a svalnatá postava mě spíše děsila.Odehnal malého vlka, oproti němu a klek si ke mě.Neměla jsem odvahu ani mrknout, vůbec jsem se nehýbala....
"Kdybys po sobě nenaděla takovou řádku mrtvol mé smečky, možná bych si tě nechal, jsi silná, ale nemůžeš se postavit nám všem, bylo to od tebe velmi nerozvážné a za to ted´ zaplatíš!"Jednou rukou mě chytl pod krkem a druhou mě jemě hladil mezi ušima.Za Alfou postávalo pár čumilů, jak v kožichu, tak v kůži.Čekají než mě zabije.Zavřela jsem oči a vzdala se.Už nemá cenu dále bojovat.Shodli jsme se i s mím zvířetem, nemělo to cenu.Byla jsm smířená.Už se nebojím...SMRTI.
Spevnil stisk a...       (a můžete hádat, co se stalo...;-))





Doufám, že jsem vás moc nenasrala....xDD
(Jen, aby jste se zbytečně nebáli..Anna má u mě
 ještě spoustu nápadů, které ještě rozhodně nekončí..Navíc..
slibovala jsem Erika ne?! :D)
 
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 19. října 2013 v 22:25 | Reagovat

To byla fakt paráda !!! moc se mi to líbilo, já si nemyslím, že ji zabije .... :D to by byl nejspíš konec :D a na Erika se těším :D

2 Anet Anet | Web | 19. října 2013 v 22:47 | Reagovat

[1]: JoJo..na erika taky dojde...hned po tom novým čumákovi,nj zase jsem jí našla dalšího hezouna...jsem s těma chlapama hrozná..xDD Ale nebudu už nic říkat dopředu ...:DDDA moc dík ;-)Jsem ráda, že se líbilo...a máš pravdu, kdyby zemřela tak je to konec...a to já rozhodně ještě na dlouho neplánuju :D

3 vlcismeckyrpg vlcismeckyrpg | Web | 20. října 2013 v 21:33 | Reagovat

Super kapitolka :) honem další!!!!! :D sem závisla:D Ostatně sem překecávala kámoše abych mohla na net když sem byla prič!!! :D XD já tě prostě žeru holka :DJinak doufám že z naší Anny neuděláš děvku :D

4 Anet Anet | Web | 21. října 2013 v 15:49 | Reagovat

Proč když kluk má víc holek je vpohodě..a když má jich víc holka je hned kurva? K děvce má anna hodně daleko ;-) ale jináč jsem moc ráda, že se ti to tak líbí L:DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama