Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Neobyčejná 15.kapitola

13. října 2013 v 20:08 | Anet |  Povídky na pokračování
Doufám, že se nebudete moc nudit..
Později se to určitě rozjede;-)





15)O dva roky později...
Zrovna jsem se nacházela na Slovensku.Občas si ulovím i nějakou tu ovci nebo krávu, co nechávají ve výběhu, je to hračka nahnat si je a chytit.Když jsem jednou začala žrát jedný babce slepice, začala všude dávat pasti na lasičky a bůh ví čeho...Jenou, když mě uviděla utíkat se slepicí v hubě na mě zakřičela:"Len počkaj! Zaobstarám si strelivo a tvoja koža mi potom bude za všetky tie úbohé sliepočky visieť na dverách!"Raději jsem se tam už nevracela, navíc už jí skoro slepice došly.Našla jsem si jinčí samotu, kde jsem chodila do stodoly lehat, na seně to bylo mnohem pohodlnější a ten starý pán s paní už sem ani moc nechodili.Byl tu klid, nikde nikdo a krásná příroda, je tu také hodně potravy, což mi vyhovuje.V seně už po mě byl velký d´ůlek, ve kterém často spávám, něco na způsob pelíšku.Zavrtala jsem se do té díry v seně a nechala myšlenky plout do snů............
Zrovna jsem chtěla vyskočit po srně, která neměla ani potuchy, že jsem jí poblíž...
"Niekde by tu mala byť ..."Vešla stařena a za ní hopskala málá holčička.Kde se tu vzala?Asi jsem zaspala příjezd příbuzných.
"Kde,kde Babi?!"
"Musíš byť trochu trpezlivejší dievča moja .. Už som stará a chvíľu mi trvá než sa rovzpomanu!"
"Když já už chcu jezdit baba!"Babička se rozhlížela a já se musela krčit, aby mě nezahlédla.
"Tamto!"Vykřikla radostaně babička a vedla holčičku ke koloběžce.Bylo malé a růžové..Nelíbilo se mi.Museli ho sem dát nedávno, protože jsem si ho vůbec nevšimla.Nejspíš bylo už dávno dáno, že přijede jejich maličké potěšení.
"Musím ho jít ukázat Erikovi!"Až v tuhle chvíli jsem si uvědomila, že to bude češka.Stoupla si jednou nohou na koloběžku a druhou se začala odrážet, pomalinku vyjela a já konečně měla zase klid, v poslední době mám toho klidu až moc.Zvykám si.
"Eriku!!"Slyšela jsem ještě volat ji.Babička tam stála a chvíli se jen dívala za holčičkou a přitom se usmívala.Povzdechla si a pomalu se šourala ven.Myslím, že ještě zašeptala něco ve stylu..jojo..krásné to časy..,ale nebyla jsem si jistá, jen to tak vyznělo.Znovu mě probudilo zaskřípání dveří od stodoli.Malá dívenka vešla dovnitř a po jejím boku vezla koloběžku, ta však byla v hrozném stavu, ona sama byla odřená až do krve.Pořádně jsem nasála vzduch toho krásného pachu.Hned jsem zavrhla ji jako potravu!Jsem zvíře, ale pořád nejsem monstrum vraždící děti!Ne!Koloběžku schovala pod plachtu a brečící si sedla pod žebřík.
"Neměla jsem jet, tak rychle.."Plakala dál a vyčítala si rozbití koloběžky.
"Babička se bude zlobit.."Ale nebude, miluje tě!Viděla jsem to v její tváři.Byla tak ráda s vnučkou..Připomělo mi to mou rodinu..Už je to dávno, co zemřeli...Nejvíce mi chyběl Filip, ale moje zvíže mě od zhroucení pevně drželo dál.Nenechalo mě moc dlouho myslet na mou strátu a myšlenky mi padli vždy jinam, někdy jsem se zklidnila na lovu, někdy pomohl jen sám pocit mého zvířete, že spolu se nám nic nestane.Dávala mi sílu a pocit bezpečí, už dávno jsem se ve zvířeti stratila, občas jsem se zastihla, že myslím jen jako zvíře, občas mě to děsilo, ale zároveń mě to dál táhlo do pasti, ve které jsem chtěla zůstat.Už dva roky takto žiji a vyhovuje mi to, žádné stráty, žídná bolest, jen lov spánek, žízeń, pár problému s pytláky, pár střetnutí s nepříjemnostmi, ale jinak jsem se cítila výborně.Neřešila jsem minulost, žila jsem jen pro moje hlavní potřeby.Však, jakmile jsem ji viděla plakat, něco ve mě se chtělo prodrat ven, lítost.Holčička si utřela drobnou ručičkou slzyčky a šla pryč.Nejspíš si uvědomila, jak moc ji má babička ráda, že by se nezlobila.V její tváři mě, ale něco zarazilo.Byl tam takový smutek, až mě to trhalo srdce.Nemůžu litovat někoho koho ani neznám!Nesmím na to myslet!Rozhodla jsem se jít lovit.Při lovu jsem si zase pročistila hlavu.Mám pocit, že nejspíš mám pořád ještě v sobě kapku lidskosti, s tím asi nic nenadělám.Možná časem.Vracela jsem se znovu do stodoli, když jsem uviděla tu malou holku.Co to kurva provádí?!Na sobě měla malý batůžek a šla k lesu, tam odkud jsem zrovna přišla.Nemůžu ji přece jen tak nechat, aby se sama toulala v lese.Ukázat se jí taky nemůžu...Tohle je tak flustrující, když nic nemůžu..!Třeba se otočí a zdrhne zpět dom..To je ono!Vystraším ji a ona bude s křikem utíkat domů.Předběhla jsem ji a o kus dále jsem z ůst vypustila můj varovný signál, tohle je moje území a nikdo, kdo na něj vztoupí nemá šanci přežít!Nejspíš nepochopila, protože ještě zrychlila a dál šla více do hlouby lesa.Za chvíli se v něm stratí a sama už nenajde cestu zpět..Káča!Zanaříkala jsem a z mé tlami vyšel divný pazvuk.Musela ho slyšet, lekla se a chtěla se otočit směrem, odkud se zvuk ozval, ale zakopla a spadla na zem.U stromu se schoulila a plakala.Chtěla jsem ji utěšit, chtěla, ale nesměla...S křikem by utekla, kdyby mě spatřila.Tak se přeměń říkalo mi podvědomí..To se jen, tak snadno řekne, ale těžšeji udělá.Já nemůžu!Jednou jsem zkoušela vrátit se zpět do lidské podoby, ale nemohla jsem, moje mysl mě uzavřela v tomto těle, jsem v něm moc dlouho a je pozdě na to se vrátit, moc pozdě.Jsem navždy zvíře.Skoro jsem se začala sama litovat, tak to tedy ne!pozorovala jsem ji plačící, po hodině musela už být tak vyčerpaná, usla.Možná bych ji mohla vzít do tlamy a..Blbost!Probudí se a bude to ještě horší, navíc ona není štěně, mohla bych jí ublížit.Stulila jsem se kolem ní a nechala jí v teple, třeba se probudím a zjistím, že to byl jen hloupý sen, moc jsem s tím nepočítala.Zývla jsem a trochu se zavrtěla, byla jsem děsně unavená, ale já usnout nesmím!Jakmile se začne probouzet musím zmizet...
Probudil mě křik.Holčička se hrabala na nohy a snažila se odemmne dostat, co nejdál.A do prdele!Kdy jsem usla?!Odstupila jsem od ní a lehla si na zem, chci aby pochopila, že jí nechci ublížit.Čučela na mě a bála se udělat další krok.Trochu jsem se k ní pošoupla, holčička pevně zavřela oči a přitisknutá pevně ke kůře čekala až ji sežeru.Olízla jsem jí nožičku a naklonila hlavu na stranu.Snad ještě více na mě zírala.Zabručela jsem a pak vyplázla jazyk.Tohle dělám naposled!Oči jsem se snažila, co nejvíce vykulit, aby působili roztomile a znovu naklonila hlavu, akorát zase na druhou stranu.Znovu jsem ji oblízla, tentokrát ručku.Trochu se z ní ten strach vytratil, ale pořád byla velmi zmtená.Lehla jsem si na záda, jak pes a čekala co udělá.Tlapky nahoře břicho připravené na šimrání, kdyby mě takhle viděl Filip, smál by se mi a né málo.Jo Filip byl vždycky můj sladkej miláček, co neměl chybu..dobře, tak jich pár měl.Holčička se usmívala a drbala mě po břichu.Bylo to příjemný.Slastně jsem zabručela a nechávala se dál drbat.To je parádička..mhhmm...
"Budu ti říkat Tečka!"To jsem teda vyhrála jméno!Zašklíbla jsem se.Je to, ale přece jen malé dítě, nemůžu po ní chtít, aby mi dala nějaké normální jméno.když se dostala pod můj krk, zavrněla jsem, jak kočka.A za ušima to bylo snad ještě lepší!
"Já se jmenuju Verča."Oblízla jsem jí tvář.Hrozně se rozesmála.
"Budeme nejlepší kamarádi!"To by bylo fajn.., ale bohužel to nejde!Hladila mě a povídala o tom, jak se její dědeček naštval, když řekla, že na koloběžce spadla a rozbila ji.Prý na ni křičel, jestli si uvědomuje, jak jsou tyhle věci drahé.Skoro jsem nevěřila vlastním uším!Ten pohodovej dědeček, co sotva chdí?Opravdu?!Je fakt, že ten do koho by jste neřekli, že bude, jak vybuchlá bomba, může vlastně být jen tichá bomba před vybouchnutím.Dokonce dostala na prdel, což už mě příjde přehnané!Za blbou koloběžku!Stejně si taky hlavně stěžovala na bratra(Nejspíš ten Erik.)Měl s ní zůstat, ale chtěl zajít do města a sní se otravovat nechtěl.Typičtí sourozenci, chápu toho kluka.Jestli už mu je kolem patnácti(víc či méně), puberta sním taky bude pěkně lomcovat a na malýho otravnýho človíčka nemá čas, ani chut´.Já osobně měla v mojí bývalé rodině, do které jsem byla před pár roky adoptována pár mladších spolužících a občas to také nebyla zrovna třešnička na dortu.Ale nezáleží na dědečkovi, musí se vrátit nazpět.Nemůže jíst syrové maso, jako já.Nemůže se mnou zůstat.Na chvíli mě to zamrzelo, ale přešla jsem to.Zatahala jsem ji za tričko zuby a snažila se ji určit směr, šla jsem po našem pachu, který nás dovede k jejím prarodičím.
"Počkej!Kam jdeš?"Šla vedle mě, chvíli jsme šli, pak se najednou zastavila.Sedla si a zadýchaná na mě koukala se smutkem v očích.
"Už nemůžu!"Seřad´te se do řady!Kdo chce udělat Verunce koníka?Rozhlédla jsem se kolem sebe.Tak, nejspíš to zbyde zase na mě.Došla jsem k ní a přitiskla se před ní k zemi.Pohladila mě, ale nechápala.Zatahla jsem ji zase za spodek tryčka.
"Co se děje?"Promluvila svým sopránkem.Pohodila jsem hlavou na svoje záda a olízla ji ruku.
"Mám si na tebe sednou?"Pohla jsem hlavou dopředu a dozadu.Ještě, že je dítě!Dospělému by asi přišlo trochu divné, kdyby jsem kývala na souhlas, vlastně dospělému by nesjpíš neušlo, že nemůžu být jen tak místní zvíře.Sedla si na mě a chytila se mě za kůži.Nebolelo to, ale nebylo to ani moc příjemné.Když už jsem viděla dům nechala jsem ji sesednou, i když moc se jí nechtělo.
"Jsem zpátky?!"Podívala se na mě poprvé trochu, jako by jí vrtalo hlavičkou, co jsem zač.
"Myslíš, že se mám vrátit?"Pokývla jsem.Vyprskla smíchy, musela jsem vypadat vážně komicky.
"Ještě nikdy jsem neviděla žádné zvíře, které by bylo tak chytré."Znovu jsem pokývla.Přitiskla si ručičku k pusince a tiše se zasmála.Něco za námi zašustilo, uslyšela jsem kroky.
"Našel stopu!"Vykřikl někdo.Nejspíš už tu policie pročesává oblast.Pes!Kurva!Míří k nám.Rychle jsem ji oblízla a vypařila se.Ona se za mnou chtěla rozběhnout, ale našli ji.To už se moc daleko nedostala.Unavená jsem si znovu zalezla do stodoli.Tohle je snad můj první kontakt s člověkem za poslední dva roky!Ještě k tomu s malým pidižvíkem.





Jestli to zítra stihnu přídám nějaké obrázky....Verunky...Elišky a tak..Davida (buřta :D)..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vlcismeckyrpg vlcismeckyrpg | Web | 13. října 2013 v 21:29 | Reagovat

Super kapitolka :D za tejden sem zpět a ať mám co číst plosíííím :D no nič tak zatim :D

2 Xanya Xanya | Web | 13. října 2013 v 22:15 | Reagovat

Wow,úžasný! :) Já bych celkem brala proměnu ve zvíře.
Ale její společnost se poslední dobou skládá z převážně malých dětí,co? XD

3 Anet Anet | Web | 14. října 2013 v 0:19 | Reagovat

[1]:Dík..Jo s tím počítej ;-) xD

[2]: Také moc děkuji a ano..děti..snad se to brzy bude skládat i s pohledných chalanů..xDD

4 Kačíí Kačíí | Web | 14. října 2013 v 17:06 | Reagovat

Úžasná kapitolka, moc jsem zvědavá na další, moc, moc, moc tak pohni :D :D

5 Tessinka Tessinka | 14. října 2013 v 17:45 | Reagovat

Jaj ... to byla krásná kapitola !!! :D tam malá je tak roztomiloučká !!! :D

6 Anet Anet | Web | 14. října 2013 v 18:17 | Reagovat

[4]:[5]:moc díky holky za kometny!:DD Dneska už asi nic nenapíšu...takže možná zítra..mám toho tedkom nějak moc..Určitě vám to nějak vynahradím..třeba ve čtvrtek nebo pátek ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama