Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Neobyčejná 10.kapitola

7. října 2013 v 20:30 | Anet |  Povídky na pokračování
Nevěděla jsem zda vám dát tuhle krátkou 
kapitolku nebo počkat do zítřka a dopsat pár dalších řádků...
Rozhodla jsem se ji sem dát.., ikdyž je opravdu krátká..
A nebojte v příští kapitole se to konečně rozjede, tady je spíše popsáno 
jen její trápení.., jak se cítí a tak..;-)



10)
Ležím v posteli zabublaná až ke krku, ale zima mi je pořád.Ruce mám jako led a moje tělo se nijak zvláště nehrne do pohybu, jako skála, která se, jak je známo moc nepohybuje..Všichni muži dnes šli hledat bez výjmky, zda je zítra práce či ne, všichni se chcou pomstít, už zemřel druhý člen.Nemysli na to!Ale nejde, nejde nemyslet na Davida.Neměli by mít slzy, také nějaký limit?Pořád brečím, ale ono né a né přestat.Měla bych mít oči doslova už vyprahlé.Nškdo by řekl, že se lituji a z jedné části ano, ale z té větší se nenávidím!Mohla jsem přijít o půl hodiny dříve, mohla jsem ho zachránit, jen kdybych nebyla takovej srab!Můžu si za to sama, ted´ holka nebudeš mít žádnej sex!Podívala jsem se na ruku, kde mám na levém prostředníčku navlečený prsten, od Davida.Přejela jsem po jeho hladkém povrchu, však jedno místo mělo malé hubé vrcholky.Je na něm vyrito malým písmem: Navždy moje! Skoro se dá i přehlédnout, to drobné poškození hladkého povrchu, ale pro mě je nepřehlédnutelné.Pokaždé, když mám pocit, že už to bez něj nevydržím zadívám se na prsten, který mi ho připomíná a představuji si ho, jaký býval, jak moc mě miloval.Každý jeho pohled at´ už vroucný nebo vyčítavý.Každá se počítá.Musel umřít, abych si uvědomila, že i já jsem ho milovala, měl pravdu, pořád ho miluju, ikdyž po něm zbyl jen popel.Ano, popel.Nechali ho zpopelnit, protože jeho tělo bylo už tak znetvořené, že dávat ho do rakve by bylo hrozné.Nedržel by ani pohromadě.Vzpomínala jsem, jak jsem se na něj naposledy podívala, bez života.Policie mě raději hned odvedla z jeho dosahu.Musela jsem otevřít krabičku a dokonce mě chvíli obvińovali z jeho vraždy, však byla potvrzena doba úmrtí, zemřel půl hodiny před mím příchodem (Jen blbé půl hodiny!) a ta stará babička mi mohla potvrdit přesný čas, kdy jsem přišla.To ona zhřejmě také zavolala policii, slyšela mě křičet a po pár mích hysterčeních jí to přišlo zvláštní, nakoukla a viděla mě, jak se držím vykuchaného Davida.Zajímavé, že jsem o jejím objevení ani nevěděla.Navíc pár normálním lidem připadalo hloupé, abych u něj dál byla, blila a plakala, kdybych ho zabila já, těm pár nenormálních přišlo, že všechno jen hraji, dokonce mě jedn i pověděl:"Jste velmi dobrá lhářka, ale já jsem si vás hned přečetl." Kdyby mi v tu chvíli nebylo jedno, že mě někdo chce obvinit, reagovala bych.Třeba, čím bych ho takhle asi zřídila?Pověděla jsem jim vše o našem vztahu s Davidem, sice se na mě divně dívali, jako..Bože, ona se chtěla vyspat s bratrem!Měli spolu románek!Uniká jim však fakt, že byl nevlastní a vpoctatě neměl se mnou nic společného, jen bydliště a pár dalších věcí... Navíc, už je to všechno stejně jedno.Když pro mě Véca přijel, myslela jsem, že dostanu a přizabije mě, ale jen mi nabídl náruč, ve které jsem se mohla schovat a vyplakat."Nemá cenu řešit něco, co už je minulostí." Řel to přesně.Vzpomínky mě dusily, ale na jednu stranu jsem se takto mohla trestat, proč jsem sakra šla vůbec do toho baru?Protože jsem blbka, která je jen trapná panna!Měla jsem se sním vyspat v lese, na co hotel?!Blbá, blbá, blbá!!!!Tohle jsem už dlouho neudělala, vlastně od doby, co jsem tu.Své nehty jsem zabořila do kůže a jela od ramene po loket, a takto pořád opakovala, dokud rány nebyli tak hluboké a velké, ze kterých jsem se cítila být uspokojena, ta bolest v mém srdci narušila tato fyzická, ta která bolí mnohem méně!Tma se projasnila a takto mě našel Filip.V krvi a zhroucenou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 8. října 2013 v 15:40 | Reagovat

Panebože...příde mi to íšlený...sama ten pocit dokonce znám...snad se z toho brzi dostan :)

2 Anet Anet | Web | 8. října 2013 v 16:21 | Reagovat

[1]: dneska možná stihnu něco napsat...doufám, že mnohem více než včera..včera jsem přišla dom až večer a už vážně nestíhala...tak aspoń jsem tam hodila kousek té smutné..další chci popohnat dál, abych tam nemusela dávat ty špatný okamžiky, ale aby se vzchopila a konečně začla něco dělat...příště se bude snažit dostat toho lovce a nejspíš přibude i nějaká ta nová postava v příběhu...:D No nic lidi du se najíst, protože dneska jsem nestrčila do pusy zatím ani drobeček :((( Ted´ až jsem přišla ze školy a jop mám hlad...:D A snad všichni tento pocit známe..každý někdy někoho stratil..a pokud ne..zavidím..;-)Není to nic hezkého..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama