Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Říjen 2013

Info !!!

26. října 2013 v 19:45 | Anet
Takže já a Ellí-Akima jsme se rozhodli oddělit od nikdejší vlčí smečky a založili sme naši smečku "Smečka Nočních Lovců" a zatím jen doupravujeme a tak sem se chtěla poptat jestli byste se k nám někdo nechtěl přidat? :D Nemusíte bejt vlk můžete u nás bejt i upír nebo démon a bude se tam dělat hodně akcí soutěží a tak...takže kdyby jste někdo chtěl Tak tady je odkaz :D :



Vážně je to sranda..zvláště pokud se vtom rozjedete..Můžete se vžít do své postavi a sami si tak ovládat, jak budete dále postupovat, ale nikdy nebudete tušit, jak přesně se to vyvine..:DJistě se seznámite s mnoha fajn lidma a pokecáte...:DD Mě samotnou to chytlo, takže doufám, že to aspoń zkusíte ;-) Jistě se vám nechce registrovat se atd.. ,ale vážně to stojí za to..! Na zabití nudy to pravé...:D

Neobyčejná 22.kapitola

24. října 2013 v 19:20 | Anet |  Povídky na pokračování
Dávám sem novou kapču a doufám, že
 se bude líbit(aspon trochu..xDD)...
Zase až bude od vás pět komentů....dám další ;-)







22)
"Máš na dnešek něco v plánu?"Ptal se mě Ed.
"Ani ne, proč?"
"Nechtěla by jsi mi dělat společnost?Teda samozřejmě až se vyspíš..."
"Společnost?"Pozvedla jsem obočí a spiklenecky se usmála.
"Ano společnost!Přísahám, že čistě sourozenecká..."Pokřivil úsměv a já do něj bouchla pěstí.
"Hele!Už jsem se za to omluvila!"
"Už ti to také nevyčítám."Koukla jsem na něj a pořádně si ho prohlédla.Je krásný.
"Co se děje?"Zeptal se.
"Co by se mělo dít?"Usmála jsem se a dál se kochala jeho tváří, ty doonalé rysy mě pokaždé uchvátily.
"Díváš se na mě, jako..."Nepokračoval.Raději jsem nechala zírání a šla se probrat dvdýčkama.
"To se ti asi jen něco zdálo..Pojd´ za mnou!"Došel ke mě a usadil se na koberci.
"Kde máš nějaké normální filmy?"Optala jsem se.Vážně, byli tam jen nějaké straré a pak ještě satrší...
"Tohle jsou normální!"Dobře nebudu ho urážet, jak myslí.
"Tak zkusíme štěstí na tv kanálech."Povzdechla jsem si a vrátila vše na své místo.
"Máš divný vkuz..."
"Já?"Optala jsem se vesele.Vážně..Já?
"Žádná jiná Anna tu není."
"No co na to říct?Jdu s modernou."Nespokojeně zabručel, ale nedodal naštěstí žádnou blbost, jako třeba..A já snad ne?nechci mu lhát...A pravda by přivedla další konflikt.
Do rána zbývala ještě dobrá hodina, ale já byla příšerně unavená.Nechala jsem Eda, aby se šel vykoupat a já se rozhodla jít až po Edovím zabarikádování v pokoji.Jedno jsem, ale nedomyslela, co budu dělat než Ed příjde...Hlavně nesmím usnout!Jen si na chvíli lehnu, ale spát nebudu!------------
"Dopr! Já usla!"Zanadávala jsem a rozhlédla se kolem sebe.Jsem v mém pokoji?Musela jsem vážně spát, jak dřevo, když mě ani nevzbudilo, že mě Edouš přenášel.Vykoupala jsem se a oblíkla.. to už bylo něco po poledni a začínala jsem mít hlad.Udělala jsem si špagety a musím uznat, že se mi vážně povedli!Je to také jedno z mála jídel, které nespálím nebo nedopadnou, jako sračky v záchodě.Můj Edouš už by mohl bejt taky vyspanej...Vzala jsem mu nějakou tyčinku a jabko, tomu se říká zdravá strava, až na tu čokoládouvou tyčinku teda...Zaklepala jsem..Nic.No co?Můžu ho sad načapat při něčem horším než při...hmmm...Nebudu hádat!
"Téda..pěkná tma.Ede?"Nic se neozývalo, sakra ještě se snad nebudu bát.
"Spíš?"Zkusila jsem to znovu..Ochmatávala jsem zdi jestli neucítim pod prsty vypínač, nic.Nechala jsem si tedy pomoct od mého zvířete, najednou jsem měla prostor už pěkně obhlídnutý.Měl tam fakt hodně knnih...Na psacím stole plno papírů a postel prázdnou.Kde je?Šla jsem blíže k postely a snažila se vykoumat, kam mohl zdrhnout.K nosu jsem si přimáčkla jseho polštář a nasála z něj jeho vůni, určitě tu musel ležet!Tak, kde kurník je???jedna strana matrace se najednou v rychlosti zvedla, že mě to málem smetlo.Začala jsem pištět až mě samotné to trhalo uši.O hlasivkách nemluvě.Někdo mě chytl..začala jsem se vzpírat, ale nešlo to..Kurva!Kurva!Kurva!
"Klid Anno!To jsem já!Eduard."Pověsila jsem se na něj a sklidńovala si dech.když jsem byla ukliněná odtáhla jsem se od něj a bouchla ho do hrudi..
"Ty parchante!Dokážeš si představit, jak jsi mě vyděsil?!"
"Moc se ti omlouvám!Asi jsem se měl zmínit o tom, že mám trochu jinak zavedenou postel..."
"Jo to asi měl...!Můžeš rozsvítiit, prosím?!"
"Budiž světlo!"zahulákala jsem do pokoje konečně plného svtěla.Chvíli jsem ho ještě pérovala za to, jak mě vylekal, ale nemínila jsem tím strácet čas.
"Máš tu nějaký písničky?"Optala jsem se ho, když mě začala nudit televiza a na něm byla také vidět nuda, není fanda modernějších filmů.A co teprve ty uhozené seriály?Nechápe, jak se na to někdo může dívat.Za to také dostal pohlavek.Já se dívala.
"Jistě!Hudba je moje vášeń."Hmmm....No je poznat, že není z téhle doby.Pustil nějakou...s prominutím sračku.
"Ehmmm...Co to je?"Optala jsem se s prázdnou tváří.
"Tobě se snad hudba, kterou jsem vybral nelíbí?"Díval se na mě a trochu posmutněl.Jak mu můžu říct, že tohle je tak na spláchnutí do záchoda?Tak mu to neříkej...Poradila jsem sama sobě.Moje druhá polovička..zlá..imaginární Anna.Kde je nejbližší blázinec?Potřebuji odbornou pomoc!
"Je to super, ale mám trochu jinačí vkus."Omluvně jsem se tvářila, aby opravdu věděl, že mě to mrzí.
"Vaše generace je zaostalá!Pojd´ ke mě!"Podezřele jsem si ho prohlédla.
"Proč?"natáhl ke mě ruku a pokynul mi.Bože jen to né!
"Ty víš proč Anno.Pojd´ ke mě!"Zakabonila jsem se strachem.Kroutila jsem hlavou a ustoupila o krok dozadu.Moc to nepomohlo, protože se krokem přišoupl ke mě.To není fér!Má delší nohy!
"Já nechci!"
"Bude se ti to líbit..."
"Dělala jsem to teprve..max dvakrát-třikrát a pokaždé něco zvorala.."
"Já jsem zkušený.Pomůžu ti!"Přesvětčoval mě dále k tomu, abych to sním aspoń zkusila.Jasně..vím, že kdyby se mi to opravdu nelíbilo..nebo to bylo na mě už moc, přestal by, ale já se prostě bála.
"Nech mě odejít!"Zafńukala jsem.
"Tak to tedy ne!"
"Prosím.."Třeba ho trochu obměkčím a vyhnu se tomu...Nechci s ním dělat, to co navrhuje..Prostě ne!
"Mě neobměkčíš Anno!"Zase mi čte myšlenky..Nebo co?!
"Vážně..Se mnou by se ti to nelíbilo..Jsem v tom příšerná!"
"Věřím, že to tak špatné nebude."
"Bude a ještě horší!"vyhrožovala jsem mu.
"Nevěříš v mé vedení?"
"To tvoje vedení je určitě naprosto dokonalé..Měl jsi těch pár tisíc let na zdokonalování, ale problém je ve mě!"
"Půjde to bud´ po dobrém..Nebo po zlém!"Pohrozil mi.
"Já, ale fakt nejsem na tenhle styl tance!"
"Necháš se mnou vést a půjde to, jak po másle!"Řekl milým hlasem.Byla jsem na vážkách.
"Věříš mi?"Věřím mu?
"Jo, ale.."
"Pak žádné, ale!"Natáhl ke mě znovu svou ruku a já konečně povolila.Vložila jsem svoji ruku do jeho, prsty se mi obmotali kolem ruky, pevně stiskly a šlo se na to.
"Takže pro začátek..Dej špičky prstů na moje nohy."Udělala jsem, jak řekl a ve chvilce k němu stála přitisknutá a kolébali jsme se v rytmu hudby.Skončila jsem s rukama obmotanýma kolem jeho krku a on měl ruce položené jen kolem mého pasu.Tohle se mi vcelku líbilo.Vlastně vcelku hodně.Nemusela jsem trénovat kroky, ani dávat ruce do určené pozice, prostě jen jsem vnímala jeho tělo tisknoucí se k tomu mému.Položila jsem si hlavu na jeho rameno a užívala si to.
"Tohle je ta jednoduchá část...přitvrdíme!"Vyměnil skladbu a začal semnou trénovat ty nudné sestavi.Tam dej ruce..tam nepatří!Nezapomeń vedu já!Ne ted´ pravá..levá.Letěla mi z toho hlava kolem.
"Nezasloužím si už konečně přestávku?!!"Škemrala jsem.
"Ne!"Po hodině jsem před ním padla na kolena.
"Nemučte mě už můj pane!Prosím už ne!"Zvedl mě zpátky na nohy a hloubavě se na mě podíval.
"Já se jen tak nevzdávám Anno...To si zapamatuj!"Chtěla jsem říct námitky, ale předběhl mě.
"Dneska už toho necháme, mě samotného bolý prsty, jak kdyby je přejel parní válec."
"Ach..ty jsi takový lichotník!"Ironie z mého hlasu odkapávala, jak jed samotný.
"Jsem přesvědčen, že zítra pokročíme a moje prsty budou jen mírně pohmožděny."
"Zítra?"zajíkla jsem se a s hrůzou na něj pohlédla.
"Chceš snad pokračovat už dneska večer?"
"Ty mě chceš normálně z tohohhle baráku vyštvat!"
"Mé úmysli jsou naprosto čisté!"Já vlastně zapoměla.....To je sám svatej anděl strážnej!
"To je jasný!Jak u tebe jinak, že?!"
Dala jsem si sprchu a konečně už slunce zapadalo.Sedla jsem si před dům a pozorovala slunce, jak klouže oblohou dolů za stromy, kde už jsem neměla možnost spozorovat jeho poslední paprsky než nás zase obklopý noc.
"Chceš pustit nějaký film?"lekla jsem se a trochu nadskočila.
"Víš, že mě nemáš takhle lekat!!!"
"Promiń."Nevyznělo to moc kajícně, ale brala jsem jeho omluvu.Sedl si vedle mě na schod a ramenem do mě žd´uchl.
"Nad čím přemýšlíš?"Upřímě?Přemejšlela jsem nad Davidem.V mysli se mi tak nějak zase vrátil.Vidím místa, kde jsme se líbali, kde jsme dělali plno dalších věcí...a nějak si nemůžu pomoct.Musím na něj myslet.Stratila jsem i tu poslední věc, která mě k němu vázala, což mě strašně mrzelo.
"Jen se mi to všechno vrací, víš?"Povzdechl si a vzal mě kolem ramen.
"Nechci tě tu držet..Pokud potřebuješ vypadnout.Nedržím tě tu..."Usmála jsem se na něj, smutně.
"Minulost tě dožene vždycky, lepší je se sní vyrovnat rovnou než čekat, kdy tě pohltí.Bojím se, že kdybych odtud odešla, od tebe odešla..., že se ze mě znovu stane zvíře."Už jsem byla celá v jeho náruči.Nechtěla jsem jeho lítost, ale on mi ji také nedával, dal mi jen teplo svého těla, žádná lítost v tom nebyla.Jen klid.
"Děkuju..."Zašeptal mi do vlasů.
"Děkuješ mi za to, že jsem ti udělala místo v ledničce?"Vlastně jsem požrala skoro všechno, co vní měl.Budu muset někdy v brzké době nakoupit.Zvedl mě sebou na nohy a nechal mě zase chladnému vítru na pozpas.
"Také za tvůj krásný zadeček, který obývá tenhle prázdný domeček."zakřenil se na mě a rychlím krokem mířil dovnitř.Bylo to na těsno, ale utek mi.Měla jsem v úmyslu mu dát pohlavek a pak zdrhnout, předběhl mě.Dělá to vcelku často, když se nad tím tak zamyslím.Čím více se blížilo ráno tím více jsem byla unavená, ale bylo teptrve něco po jedné...
"Klidně si běž lehnout, potřebuji si ještě zařídit v pracovně pár věcí..."Tím myslel psát básničky, nikdy mi nechtěl nic ukázat, ale já ho jednou přesvědčím, jedna je prý i o mě!Možná tam bude dělat mnoho dalších věcí, ale to už není moje věc!Taky jsem si všimla pár papírů, na kterých je něco napáno a podle mě to nejsou básně, ale nějaké články..Možná píše knížku.Nebo bych to mohla přestat řešit, že?
Nechápu na, co má tolik pokojů!V jednom prý občas přespává uklízečka, ale povětšinou spíše ne.Pak pokoj pro hosty, přectavte si, že v Davidově pokoji má šatník!Vpoctatě má propojené dva pokoje a jenom Davidův pokoj je plný hadrů!U ženy by se to možná ještě dalo akceptovat, ale u muže?Já to tedy nechápu!
Usnula jsem během okamžiku....
Šla jsem krásnou krajinou.Kolem stromů lítali malé žluté..modré věcičky.Světlušky?Světlušky jsou modré?Jedna do mě narazila a já zalapala po dechu.Co to?Dostala jsem skoro něco, jako šok, jako by do mě někdo narval paralizér.Nejraději bych se otočila a utíkala pryč od těch malých potvor, ale najednou se na mě snesla všechna světýlka a já se najednou už nemohla ani pohnout.Všechno se změnilo...Skoro jako by se přetočil film a já se dostala k nějaké bráně, modře světélkovala.Jediné, na co jsem dokázala pomyslet bylo..Pane bože to je nádhera!
"Wau!"
"Neměla by jsi tu být!"
"Kterej debil si o sobě myslí, že je tak dobrý, že on tu může být a já ne?!"Otočila jsem se za hlasem a v tom momentě se všechno zastavilo..Stál tam on!Nebylo pochybu a tom, že je tu on...Štěstí a nesmírná radost, úleva mi projela celým tělem.
"Davide!!!"vydechla jsem.Rozešla jsem se k němu a popadla ho do náruče.Jemně jsem přiložila rty k těm jeho a do jeho pootevřených rtů mu zašeptala.
"Stýskalo se mi..."
"Mě taky lásko moje.."
-------------------------
"Je ráno!Krásné ráno!Pan Eduard mě poprosil, abych vám udělala palačinky, prý je milujete."Na stůl postavila talíř s palačinkami.
"Vzbudila jste mě!"Vyčetla jsem jí!Zdál se mi tak krásný sen!!Tak krásný!!Tak živý a krásný zároveń!
"Už je dosti hodin..."
"Můžete odejít?"
"Prosím???!"Dododala jsem ještě.
"Jistě."
"A děkuji za ty palačinky!"Zařvala jsem na zabouchnuté dveře, nejspíš jsem ji rozzlobila.Když ona mě probudila!Zkoušela jsem znovu usnout, ale už to prostě nešlo...Blbá ženská!!







Co by jste řekli na to, kdyby si David vysloužil 
ještě pár těch řádku?Samozřejmě je jasné, že 
už se nevrátí, ale bude to jen v hlavě Anny..
Samozřejmě je to jen na vás...
Budu se podle vás řídit..;-)

Neobyčejná 21.kapitola

22. října 2013 v 23:44 | Anet |  Povídky na pokračování
Dávám to sem na rychlovku....nemám čas opravovat...
Celkem se mi chce i spat, ale hlavní problém je, že za 
chvíli na mě maminka vlítne, co tu ještě dělám..ráno
 zas v šest stávat...a ona si myslí, že těch pár minut
 by mě nějak pomohlo k tomu, abych ráno lépe stávala..
tak či tak to ničemu nepomůže, ale to je fuk...Přísahám, že
 příště si dám více záležet na tom, co budu psát...;-) JInáč ..
hádejte, kdo se tam konečně objevil...xDD





21)
Dneska jsem šla nakupovat, Ed mi dal něco málo peněz, abych u něj nemusela chodit ve vytahaných tričkách a bez spodního prádla.Prodavačky se na mě sice dívali divně a sem tam mě pozorovali jestli jim něco nešlohnu, vypadala jsem jako někdo, kdo si nemůže dovolit nic značkovýho nebo dokonce nad padesát korun, mohla bych jít žebrat do podchodu o pár korunek, až tak špatně jsem na tom byla s mím stylem bezdomovce.Jen ta cesta do Brna byla za trest.
Naštěstí jsem se hned převlékla do nového a mohla konečně nakupovat bez ohlížení na moje oblečení.Ty tepláky, co mi každou chvíli padaly, společně s přerostlým tričkem jsem poslala rovnou směr koš.
"Tak to pochybuji!"
"Ty mi nevěříš?!"
"Je pravda, že jsme se dlouho neviděli, ale trochu pochybuji o tvém balení holek."Smál se mu kluk.U vedlejšího stolku seděli dva kluci a ani nevím proč mě jejich rozhovor tak do sebe vtáhl, ale možná to bylo jen tím, o jakých blbostech se bavili.
"Minulej výkend jsem zbalil sexy blond prsatou babu a ještě byla o dva roky starší!Takže luxus kámo.."
"Kde ji máš?"Ptal se ho kamarád s posměchem v hlase.
"To už je tejden kámo!"
"Fajn, tak mi to předved´!"
"Co jako?"Nechápal ten kluk s prsatou babou.
"Však víš...Já tak zkušenej nejsem, takže mi musíš ukázat, jak na to."
"Vyber si a ta bude moje."To je sebevědomej parchant!Ten kluk, co byl ke mě otočený zády ukázal někam před sebe.Musela jsem vzhlédnout a pozorovat, co se stane.
"Tuhle!"
"To bude hračka."Poplácal kamaráda po rameni a sebevědomě vyšel k tý holce, je hezká, to musím uznat.
Kluk se snažil z holky vymámit číslo, facebook, jméno, cokoliv, ale bylo to marné.Holka se vymlouvala, že už má přítele, za chvíli má prý přijít a je prý pěkně žárlíví.Upřímě, myslela jsem, že kecá.Však spletla jsem se.
"Co děláš do mí holky ty šuline!"Namakanej borec, hodně namakanej, možná nějakej kulturista.Stoupl si před toho malinkého klučína oproti tomu obřisku.
"Já nic..."Dostal pěstí, tak že ho to odhodilo až na zem.Jo je fakt trošičku žárlivější.V jeho očích se něco zablesklo a já pochopila.Nasála jsem pořádně pach, ve stejnou chvíli, co on.
"Vlkodlak."Zašeptala jsem.Jeho pohled se upřel jen na mě a začal ke mě kráčet.
"Kam to jdeš Radku?"Zeptala se holka.Ten kluk, co pořád ještě seděl u stolu předemnou se lekl, že má namířeno k němu, ale jakmile ho přešel uvlonil se a podíval se s lítostí na obět´ kterou si vybral, na mě.
"Erik?!"zamrkala jsem na toho kluka předemnou.To ani není možný!Skoro jsem zůstala viset pohledem jen na Erikovi a obra si přestala úplně všímat.Za jeho zády se po chvilce objevila i ta holka, oba vlkodlaci, no to je v prdeli.
"Můžeme si jít promluvit?"
"Nechápu proč!"
"Pojd´ nebo tu uděláme scénu!"Povzdechla jsem si.
"Když jste, tak neodbytní, co můžu dělat.."Zvedla jsem se od stolu a šla za nimi.Ohlédla jsem se jště za sebe a zjistila, že kamarádi už jsou spolu a pozorujou nás tři.Zadívala jsem se jště pořádně na Erika, je to možné?!Co tu dělá ?!Bydlí snad v praze, ne?!Taky už je to pár měsíců...Vypadal skoro stejně jen snad mu narostly o trochu více svaly a vlasy, ale to je normální..
"Co máte za problém?!"Dovedli mě do uličky, kde je naprosto prázdno, přesně to místo, kde někoho odprásknou a ono se to ani nezjistí, teprv až nějaký nebožák najde mrtvolu nasáčkovanou v popelnici.
"Víš, že náš Alfa tě chce mrtvou?"
"Takže smečka, která putuje i Náměštěm."
"Jo."
"Nebylo moc moudré jít sama ven."
"Myslíš bez Eduarda?"Chvíli vypadali zmateně, nejspíš ani neznali jeho jméno, nakonec, ale přikývli.
"Jste si vědomi, že jsem oddělala sama..ještě jednou zdůrazńuji sama!Více než dva vlkodlaky?"
"My nejsme nikdy sami.."Zasmál se ten obr a najednou tam stáli další dva takový obři.
"Hele hoši..Tohle je moje nový oblečení!nechci si ho zničit!"
"My s tebou nehodláme bojovat."
"Cože?"nechápu je, tak chce mě jejich šéf mrtvou nebo ne?!
"Chceme od tebe laskavost."
"Prachy vám půjčit nemůžu!Skoro vše jsem utratila!"Zavrčeli..
"Nechceme peníze!Chceme zabít Alfu!"Stuhla jsem, jako králík v reflektorech.
"Ehmm...To jaksi nepůjde...je mi líto.Najděte si někoho..jiného."No jasný, že mě nenechali odejít.
"Pust´ mě!"Zařvala jsem po něm a cítila moje zvíře, jak se po něm natahuje.Pořád ještě má u mě poněkud velkou váhu.Ty roky se jen tak nesmažou.
Do uličky se vyřítil Erik.Málem jsem měla infarkt.Ten, co tu zas dělá?!
"Slyšel jsi?!Pusti ji!"Je odvážnej to ano, ale pěkně hloupej, i kdyby to byli obyčejní chlapi nemá na ně.Nečekaně mě, ale pustili.Asi nechcou mít další pletky.
"My si tě ještě najdeme.."Pošeptala mi vlkodlačka a všichni zmizeli dál do uličky.
"Můj zachránce.."Zvatipkovala jsem.
"Tohle není vtipné.Mohli ti ublížit!"Mile jsem se na něj usmála..
"Dík..Tvé jméno mi nějak uteklo.."
"Jsem Erik."
"Nepůjdem někam, kde to nesmrdí chcankama."Optala jsem se, raději, kdyby se rozhodli vrátit.
"Zvu tě."Řekl a už se chystal jít pryč, nejspíš také myslí na to, že by se mohli vrátit.
"Tak to tedy ne!Ty jsi mě zachránil od obřisek, já tě zachráním od hladu!"možná jsem se k němu chovala až moc kamarádsky, ale nemohla jsem si pomoct, znám už ho moc dobře, i když on nic neví.
"Fajn, stejně bych tě mohl pozvat jen na kafe.Výplatu dostanu až za týden a do té doby to musím nějak vydržet."
"Ty tu bydlíš?"
"Jo nedávno jsem se sem přistěhoval."Povídali jsme si o nás, o mě, kde já bydlím, co já dělám..Jak se jmenuji.Vymyslela jsem si, že dělám v jedný hospodě, jak tehdy, když to bylo všechno ještě úplně jiné.
"Potřebuju si zavolat, nebude ti to vadit?"Musím mluvit s Edem.opravdu se mi nechce narazit znovu na tu partičku a už je něco po šestý, mohl by pro mě přijet.
"Děje se něco Anno?"Jeho první slova.
"Žádné Ahoj, co sis na sebe pěkného koupila Anno?"škádlila jsem ho.
"Dobře..Co sis.."Nestihl po mě zopakovat.
"Byli tu vlkodlaci, chcou abych zabila Alfu..Potřebuju, aby jsi mě vyzvedl, protože mi jasně slíbili, že si mě ještě někde odchytnou."
"Kde jsi?"Popsala jsem mu přesně, kde jsem.Hned poté mi to tipl.No, čas rozhodně nestrácí.
"Takže to byl přítel?"Optal se..Strašná nenápadka.
"Ne, to ne!je to..bratr!"
"Bratr?"
"No jo...vyzvedne mě.."
"Kolik máme času?"
"Max půl hodinky."Ani ne...zaručuji, že ani na silnici nebude strácet čas.
"Takže dostanu tvoje číslo?"Mobil mi dal Ed..prý bez něj nikam nejdu a jeho číslo jsem měla uložené hned, jako první.Nechápu, proč se o mě tak stará, ale je to hezký.
Ještě chvíli jsme si povídali a dokonce ze mě to číslo nemusel ani mámit.
"Anno?"Za mnou se ozval hlas pln otázek.Jako třeba, kdo je tvůj společník?
"Ach..Ahoj BRATŘE!Děkuji, že jsi pro mě přijel."
"Pro tebe vše SESTRO!"Hněvá se na mě.Možná jsem měla říct kmarád?
"Nepřectavíš nás?"Zeptal se můj jako bratr.
"Jasný..Eriku.Můj bratr Ed.Ede tohle je Erik.."
V autě jsem pak naplnno pocítila Edův vztek.Chvíli to v autě jen vřelo, ale pak se to přelilo a vybuchlo.
"Bratr?!Bratr?!!!"
"Omlouvám se.Prostě mě to přišlo na jazyk.měla jsem říct kamarád.."
"Cože?!"Co jsem řela zas blbě?!
"Proč né tvůj přítel?"
"Musíme se o tom bavit?"
"Ano!"
"No víš...Pozor srnka!"
"Kurva!"Ulevil si, když jí stačil spozorovat včas, aby do ní nenarazil.
"Kazím tě!"Chlubila jsem se.
"Né ty, ale tvoje nevymáchaná pusa.."
"Nechtěl si říct třeba...hmmm..huba?"
"Ne!"Smála jsem se a dokonce i on začal být uvolněnější.Ten vztek z něj opadl.Už jsme se bavili jen o tom, co jsem si nakoupila a dalších uvolněnějších tématech.






Koho máte raděj..Erika nebo Eduarda ?
?Kdo by měl být raděj s Annou? :DDD

Liebster Blog Avard:D

22. října 2013 v 18:11 | Anet
Liebster Blog Avard
No jo už to tak bude..Byla jsem třikrát vybrána na tyhle otázky…Sice jsem o to moc nestála, ale nakonec proč ne? Sice mi to sebere trochu víc času, ale nějak to musím zvládnout….:DD Jináč děkuju, že jste si na mě vzpomněli…;-)(Nejsem nevděčná…xDD)



V čem to spočívá?
1) řekněte 10 věcí o sobě
2)odpovězte na 10 otázek, které vám položil/a bloger/ka, jíž jste byli nominováni
3)vymyslete 10 otázek pro ty, které budete nominovat
4)nominujte 5 blogerů, kteří mají méně, jak 200 pravidelných čtenářů
5)infromujte blogery o tom, že jste je nominovali

Jedničku přeskakuju…xDDDDJe to hrozný, ale vážně do tohoto mě nikdo nedokope..:DD



Kačíí
1) Děláš ráda domácí úkoly?
Co to je? xDDD
2) Umíš nějakou písničku nazpamět'?
Leda tak skákal pes….XDD
3) Máš přítele? :D
Blbá otázka..XDD Ne nemám…však to znáte..jeden tejden jsou z vás strašně udělaní a ten druhej..My se známe?OK dobře trochu přehrávám, ale dost se to tomu blíží..:D
4) Co máš radši psaní povídek, nebo čtení povídek?? :)
To, jak se vezme…Když to píšu tak nějak je to moje a jaksi v tomto jsem si jistá, že pokud budu chtít tak to bude pokračovat dál…Občas mám strašnou chut´ sednout k počítači a jít psát..Jindy se mi nechce vůbec a raději beru to čtení…
5) Máš nejlepší kamarádku, který by si svěřila svůj život?
Ne…Asi nikomu bych nesvěřila svůj život..Kámoše nerozlišuju na nej..nebo horší, prostě jsou.
6) Umíš Rusky?
Jo!Před sebou google překladač…Co potřebujete přeložit? :DDD
7) Tvoje povaha?
Jsem hrozná piča…Teda občas:D Občas mi ujedou nervy, občas jsem trochu přidrzlejší, hrozná nepořádnice.."Občas mi příjde, že jsi největší bordelářka na světě!" Slova mé matky, né má!Mě to příjde celkem v pohodě…Vážně není to tak hrozný:DD Jinak jsem celkem vpohodě…, ale tohle moc posoudit nemůžu, bych si nadržovala a vychválila se do nebes :D
8) Věříš na mystické bytosti,..?? Upíři, duchové, vlkodlaci,...
Ano…Věřím ;-) Ještě, aby ne:D Ale samozřejmě nejsem nijak žhavá setkat se s nimi naživo..(pokud tedy opravdu jsou)XDD Myslím, že by se mnou nebyli moc velcí kamoši…ještě se mi nechce chcípnou XDD
9) Zažila jsi ten pocit, že si se začala smát, že to až nešlo zastavit? :D :D
Ano…Skoro pořád ho zažívám..XDD Zrovna nedávno jsem se na ulici smíchem svalila na zem, u lampy..XDDnesnáším, když to nejde zastavit…mám pak skoro pocit, jako bych ani nemohla popadnout dech, občas mi tečou i slzy…občas mlátím vedle sebe rukou a snažím se to takhle nějak vyventilovat…Nejhorší je ta bolest břicha..XDDONěkdy, když se směju fakt fest tak to fakt bolí..xDDD
10) Nejoblíbenější film,.??
Tohle ze mě nedostanete, protože netuším…je jich tolik…Já si ani názvy nikdy nezapamatuju, a jak u kamošů…Nerozděluji to…Nějak na to nemyslím..je totok lepší než tam to? Takový starosti mít..To by byl životxDD




Xanya
1. Máš radši psaní v ruce nebo na compu?
Rozhodně na compu….!!!DD
2. Dokázala bys opustit všechno co znáš jen,aby sis zkusila splnit svůj sen?
Ano, přemejšlím nad tím a myslím, že jo.Zvládla bych to, kdybych si chtěla splnit něco pro mě důležitého, dokázala bych opustit to co mám, abych se dostala někam výš.
3. Která z mích povídek se ti líbí nejvíc(beru i odpověď žádná XD)?
Asi BPSchool…ale no nevím…to je těžký..xD
4. Kdyby sis mohla vybrat jednu věc nebo člověka,který je ti na světě nejbližší,kdo by to byl?
Můj pes…Bella.Asi si říkate..bože ta je ujetá, ale je mi to celkem jedno, pravda je taková, že kdybych si měla vybrat mezi tím jestli objetuju Bellu nebo někoho z mích kamošů…Objetovala bych kamoše(chudákXD)…Zabíjela bych pro ni..Kdyby jí někdo něco udělal…prvně bych mu vińala vnitřnosti… poté odřízla hlavu, kterou bych připíchla na tyč a tu bych dala někam na pole..Na hlavu bych mu napsala..debil!!:DD Něco v tomto stylu :D
5. Máš radši den nebo noc?
Noc je pro mě krásnější…Ale den má taky své výhody..Třeba nepřehlídnu obrubník a nespadnu na držku..,i když ve dne se to může stát XD
6. Dokázala bys ses zamilovat do někoho o kom bys věděla,že je špatný?
Zamilovat?? To fakt nevím, ale klidně bych sním chodila…Měla ho ráda..Milovat? Taky podle toho, jak to bereš..xDD špatný…včem.., jak?Na tohle neznám odpověd´, protože opravdu nevím…samozřejmě pokud by znásilňoval zabíjel lidi..tak to snad ne!
7. Tvůj nejčastější důvod k pláči?
Minulost, zlost, zrada, taky samozřejmě záchvaty smíchu :DD
8. Štve tě,že tvůj život je jeden nekonečný stereotyp a chceš to změnit?
Můj život není jen velký stereotyp.., ale samozřejmě bych brala větší vzruší..:DD
9. Láká tě nesmrtelnost?
Žít na věky..ne!Ale..je tu jedno velké ale…Být furt mladá..to bych brala!Nezestárnout…jo to bych na sto pro brala!
10. Měla jsi někdy nějakého imaginárního přítele?
Jo hele..tady zrovna vedle mě Pepa..xDDPrej sou všici čuráci…xDD Ok ted´ doopravdy..Ne nikdy jsem neměla imaginárního přítele, aspoň si to nepamatuji..





Ella Monurová
1. Kdybys mohla být nějaká nadpřirozená bytost (upír,vlkodlak atd.) -co by to bylo?
Vlkodlak…(Můj oblíbenec…xDD)
2.Pavouci nebo hadi?
Pavouci??!!Straší mě v nočních můrách..musím se vám přiznat..Jsem z nich posraná strachy…!!!Hadi jsou pro mě rozhodně lepší variantou..
3. Co se ti vybaví při slově Kluk?..
Debil..XD Ptáci..bochníky..svaly..sexy prdélka…teplé ruce na mích bocích..hmm…xDDDál už raději nepokračuju:D
4. Máš radši čtení na netu nebo klasickou knížku?
Raději klasickou knížku, ale vpoctatě už je to celkem jedno, ale přece jen…Když jsem na pc a čtu si matka to zjistí a jsem v prdeli…kdežto knížku si dám pod peřinu vlezu si tam a rozsvítím baterku..:DDD
5. Jakými jazyky mluvíš?
Jsme v česku ne? :DD
6.Tvoje barva očí?
Divná..xDD základ modrý…pak už se do toho míchaj všelijaký barvičky..:DDA taky podle toho v jakým světle..
7. Jak by si se popsala?
Raději nijak ..XDD
8.Co čteš za knihu?
Právě jsem si včera pučila noční lovci 3…,ale zatím jsem se k ní ještě nedostala….Však já si na to vyberu jeden večer…
9. Kde berete nápady na povídky?
V mé hlavě..Krtek se mi tam hrabe a kopne vždycky do toho slova, které tam mám strčit..Zatím jsem si to ještě nemohla ověřit, ale to nevadí..:D
10. Máš radši přírodu nebo nějaké ,,město?" (,,město" jakože hodně budov,domů,aut,škol..)
Jsem na okraji Brna a samý stromy kolem mě…lesy potůček..rozhodně to tu lépe voní, ale ve městě mám zas všechno po ruce…tady to mám do města přes půl hodiny než se tam dostanu..Večer je to pěkně na pi*u!Na zastávce čekám hodinu, jak blbec..
Jo! Hotovo! :DD


Kurva.. tak ještě musím těch deset otázek vymyslet L to bude těžký…




1.Hrabe vám?xDD
2.Tvůj nejoblíbenější blog?
3.Čím by jste chtěli být až vyrostete, jak by jste chtěli žít?(Život..práce..děti?...xDD)
4.Máte svého vysněného kluka? (Typ..)
5.Preferujete maso před zeleným sajrajtem(zelý, mrkev atd..)?? (Blbá otázka, ale docházej mi nápady xD)
6.Nejhorší zážitek?
7.Co myslíte, že je po smrti?
8.Co vás nejvíce baví na životě?:D
9.Jaký máte sen?
10.Byly to moc blbý otázky? xDD





Moji vyvolení…(chudáci..xDD):

Neobyčejná 20.kapitola

21. října 2013 v 20:33 | Anet |  Povídky na pokračování
Tak jsem to ještě stihla...Dneska se mi do psaní 
moc nechtělo, ale nakonec jsem se do toho taky zažrala...
je to trochu scestný, ale to asi vše, co píšu..XDDDoufám, že 
na to nebude moc velká kritika, ale taky se s ní smířím..:D
Jinak pokud tu bude zítra 5 komentů, tak přidám další....kapitolku.
Vůbec netuším kolik to bude mít kapitol, ale asi hodně...xDD Možná 50..
Hlavně záleží na vás, kolik toho chcete...no už končím s kecama, který
 nikoho nezajímaj...:DDD







20)
"Dost o mě!Chci se bavit o tobě!O mě už víš skoro všechno a já o tobě jen to, že vlastníš tenhle dům a každá holka ti padá k nohám.Taky máš luxusní fáro, ale to není nic podstatného!"
"Jsem bohatý..To není podstané?"
"Můžeš zkoučet uhýbat, jak chceš, ale už se tomu nevyhneš!"Upozornila jsem Eda.Povzdechl si a upřel na mě velmi vážný pohled, co je mu?
"Ptej se!"
"Za prvé..."Nějak mi došla řeč.Na co se ho mám zeptat?Jo, už vím!
"Jak jsi to udělal?"
"Co tím myslíš?"Nechápal?Asi.
"Však víš..jak jsi vyhnal toho Alfu?Ten co se mě pokoušel zabít...Navíc jsi ho odhodil, jak hadrovou panenku, to není moc normální..."
"Říkal jsem ti, že mám jistou moc."
"No jo.Jakou?!"
"Velkou moc.."
"Hmmm...Pokračuj!"Už mě vážně přestávali bavit tyhle jeho kličky.
"Jsem démon.."Chvíli jsem nad tou jeho odpovědí přemýšlela a najednou už to nevydržela a vyprskla smíchy.
"Nevěříš mi?"
"Promiń, ale i na mě je to trochu..uhozený.."Dál jsem prožívala svůj záchvat smíchu.Vyskočil na nohy a v mžiku měl sundanou košili.
"Děláš mi tu striptýz?"Smála jsem se dál, ale zároveń se kochala jeho svalnatým tělem.Zařval a proklenul se v oblouk.Konec srandy!Pane bože!Zadívali se na mě naprosto černé oči, bez zorniček, jenom černý kuličky.Na jeho hrudi se táhlo velmi složité černé tetování a pokračovalo rovnou ke tváři, měla jsem tu čest pozorovat, jak se mu rozlézá po těle.
"Už mi věříš?"Řekl naprosto změněným hlasem, jako z hororu!
"Kurva, že jo!"Když se ke mě začal přibližovat málem jsem zdrhla, kdybych si nebyla téměř jistá, že mi nechce nijak ublížit, metla bych pryč.Klekl si přede mě a skolonil hlavu.Neměla jsem potuchy, co to dělá.
"Prohrábni mi vlasy!"
"Je to nutný?"
"Ano!"Jeho hlas se o trochu snížil a já si málem ucvrkla.Kde se na něj hrabe ten Alfa s červenejma kukadlama!
V těch nádherně tmavých vlasech měl na každé straně hlavy nějaký hrbolky.
"To ti z hlavy rostou kameny?nebo, co to..."
"Rohy.."Doplnil mě..raději jsem se nesmála.Udržela jsem to.
"No nekecej!A kde máš ocas?Počkej, nepotřebuji ho vidět!"Ještě by si vyslík i ty kalhoty..,ale to není za tak špatný nápad.
"Proč bych měl mít ocas??"
"Ty nejsi čert?"Zabručel a odtáhl se ode mě.Celý tohle mě přišlo až moc divný!
"Jsem synem.."Nestihl to doříct, protože jsem ho předběhla.
"Čerta?"No, co třeba je to možný..A já se vždycky smála těm blbcům s blikajícíma rohama na baterky, všechny děti se jich báli, pištěli jen, co zachrastili řetězi, já se jich nikdy nebála, myslela jsem, že jsou to jen převleky, že čerti neexistují.Znamená to, že existujou i andělé a...
"Můžeš mě na chvíli nepřerušovat?!"On mě zase přerušuje v mém dumání, je to fér!Ale když na mě upřel svoje černé oči, což už jen to, že tam fakt nemá ani bělmo, ani svoji obvyklou našedlou barvu očí a panenku je poněkud nepříjemné, já z něj mám vážně strach!Neublíží ti Anno, je na tvý straně, klid!Jenže ani toto mě moc neuklidnilo.Naučila jsem se něco od Verunky...Naznačila jsem imaginární klíč, zamkla ústa a klíček pak zahodila za sebe.Následně přikývla.
"Jsem synem d´ábla."zalapala jsem po dechu.Se zbláznil ne?!Mlčet Anno, mlčet!
"Mám pokračovat?"Optal se, přikývla jsem.
"Moje matka byla démonka, však oproti mě, ona si tělo musí obstarat, jednou se dostala do krásné dívky, která očarovala i samotného mého otce."Zírala jsem na něj a očima ho prosila, aby pokračoval.Ten příběh mi přišel moc ohraný, moc neskutečný, ale sedí na proti mě důkaz, jak tomu mohu nevěřit?!
"Otec ji chtěl poté, co zjistil, že dívka je jen posednutá zabít, ale zjistil, že čeká dítě s ním.Není to obvyklé.Neměl by být schopný dát život...Když mě donosila konečně se dočkala smrti, už na tom byla opravdu špatně, byl zázrak, že jsem přežil, ale otec ji nenechal plnně se zbláznit.Po její smrti se moje matka mohla osvobodit, ale můj otec ji tak snadno nenechal uniknout, zničil ji."
"Byl jsi malý, jak to všechno víš?"Můj zámek se roztekl, jako máslo na rozpálené pánvičce.
"Otec mi to vyprávěl."
"Tvůj otec..ďábel."Hystericky jsem se uchechtla.
"Nevykřikneš za chvíli něco, jako Sranda!No ne!Tys mi na to skočila!!?"
"Ne."Ježíš ty oči!Na ty si asi nikdy nezvyknu.
"Myslíš, že by jsi mohl..ehmm..zase vyopadat jako Edý?A né jako bubák?"
"Bubák?"Zasmál se a já jsem spozorovala jeho zuby, které byli všechny naostřené do špice, ouu...
"Jo!Už jsi někdy přemejšlel o profesi bubáka pod postelí?Myslím, že jsem někde slyšela, že je to celkem slušně placený..Jedno dítě k večeři...A tak.."Naštěstí se zase proměnil do toho sexy chalana, nebyl to jen sen?! Třeba se za chvíli proberu a všechno bude zase normální!
"Máš ještě nějaké otázky?"
"Tohle je tvoje tělo, že?"
"Ano, říkal jsem př..."
"Jo, jo vím, co jsi říkal!tak kolik ti je?"
"Už to ani nepočítám.."Pozvedla jsem na něj obočí.
"Jen pár tícíc..let."
"Jo jen pár.."Zajíkla jsem se.
"Kolik?"
"Nechceš to vědět.."
"Víš, co máš pravdu.."
"Ještě nějaké otázky?"
"Jo!"
"Jsi odvážná."Konstatoval.
"Jo, jo célá já."Řekla jsem ironicky, kdybych byla odvážná, tak bych se ho přece nebála ne?!
"Nechcu být netrpělivý, ale už se blíží ráno, nemáme moc času."
"Co se stane ráno?"
"Nic, jen asi jsi si už všimla, že ve dne nevycházím z pokoje."
"Myslela jsem, že jsi jen spáč, ale ono to bude jinak, že?nejsi upír nebo, tak něco?"
"Ne upíra by slunce na místě usmažilo, mě jen vysiluje, takže musím den trávit v pokoji bez oken."
"Do prdele!Ještě řekni, že existuje Ježíšek!"Pozorně jsem se na něj zadívala.
"Ne můžu tě uklinit.Tenhle červený dědula s vousy je opravdu jen pohádka pro děti."
"To jsi mě tedy opravdu uklidnil."Pro dnešek jsem toho měla nějak moc...
"Už je toho na tebe moc, nechceš si jít raději lehnout?"
"Ježíši!Ty mi čteš i myšlenky?!"Opravdu jsem se vyděsila.Na nic nemyslím, já na nic nemyslím..lalalalaal..Ne není vůůbec sexy..ani to tělo jeho..Nejraději bych ho povalila a ojela..Bože!
"Nemůžeš si dát to tričko spádky na sebe, prosím tě!"
"Neumím číst myšlenky Anno!Jen to na tobě poznám.."
"Fakt?Tak dobrý, to tričko už nutný nebude."Usmála jsem se na něj, jak debil a snažila se vypadat normálně.Stejně si, ale to tričko navlík, že já se o tom vůbec zmińovala!
"Takže, co bůh?"
"Vážně by jsi si už měla lehnout!dneska na tebe toho bylo už dost!"
"Hned po bohu půjdu, slibuju!"
"Jak si přeješ."
"Není bůh, ale bohové.Jsou něco, jako nepřemožitelní, nesmrtelní.Vpoctatě ďábel je považován také za boha, jen každý má jiné názory.Bohové, si myslí, že by měla všude vládnout jen pohoda a mír, ale není tomu tak.Můj otec není zlý, ale on lidi považuje jen za otravný hmyz, považuje tebe, mě jako mnohem užitečnější, mnohem významější.Bohové však mají raději ty kteří se jim budou klanět a považovat je za ty nejvyšší, tudíž preferují lidsou rasu.Každý ve světě posiluje něco, každý bůch si jede svou, někdo rozdává moudrost a někdo zase ctnost.Můj otec miluje krásu, sílu a rád si řídí to svoje, však každý od méhom otce má svobodnou vůli, ti kteří se modlí k bohu jsou řízeni jejich vůli, vyžívají se v tom uctívání."
"Takže já jsem v týmu tvýho otce.Chápu to správně?"
"Ano, vpoctatě ano."Moje otázky byli pro dnešek uzavřeny, už tak mám v hlavě ze všech těchhle informací kaši.
"Doprovodím tě.."Nejraději bych odmítla, ale nechci být neslušná.Jako bych snad někdy byla slušná.
"Nechystáš se náhodou zbalit a odejít?!"Zeptal se.
"Nemám, co balit.."Pravda, žádně věci tu nemám.
"Ty se chystáš odejít?"
"Ještě mám pár otázek, takže zatím ne."Usmála jsem se a št´ouchla do něj.Vypadal celkem smutně, když jsem mu rovnou neodpověděla.
"Jen tak obrazně, vážně nemáš ten ocas?"
"Ne, opravdu nemám ocas."Zasmál se a vydal se dál chdbou.
"Poslední otázka.."zakřičela jsem směrem k němu.Otočila se a vyčkával.
"Takže ty ses narodil v.."
"Pekle!"Dodal za mě a odešel.

Neobyčejná 19.kapitola

20. října 2013 v 0:23 | Anet |  Povídky na pokračování
Do včerejška mám 15 min spoždění, ale to už je jedno...
Takže snad to bude k přečtení...;-) :D





19)
Byla jsm smířená.Už se nebojím...SMRTI.Spevnil stisk a.........
"Tady nemáš, co dělat pse!"Něčí ruka sevřela Alfu pod krkem a hodila ho metry daleko...A do prdele!Vážně nemůžu vlkidu umřít?!Alfa vypadal...., no jako rozzuřený vlkodlak, až na to, že mu oči svítili červenou barvou..děsiví.Hodně děsiví, jako by si pro mě šel sám d´ábel.Kdybych mohla metu hned pryč!Posunula jsem se blíže k mému zachránci, teda pokud mě nemíní také zabít.Koukla jsem se, kdo nademnou stojí a mohla se kochat nádhernými rysy!Přisinula jsem se k jeho nohám a najednou se něco ve mě uvolnilo.Začala jsem se měnit.Prohla jsem se v zádech a bolest mi znich vystřelila do celého těla.Začalo mi hučet v uších a já si uvědomila i v těch bolestech, co bude nadcházet...Omdlela jsem.
Probudila jsem se snad ještě ve větších bolestech...
"Vyčisti jí rychle ještě tu nohu!"někdo zavelel...Pak zbyla jen bolest...Vrátilo se hučení v uších a...omdlela jsem, zase!
Konečně jsem se probudila bez bolesti.Zrovna ode mě odcházela nějaká paní..V ruce držela jehlu.Ještě, že jsem spala, když mi to píchala.Asi něco proti bolesti, teda doufám...Bylo mi to celkem jedno.
"Zvláštní.."Promluvila jsem nahlas a lekla se vlastního hlasu.
"Ehhmm.Hmmmmhh.."Zkoušela jsem dál vydávat zvuky...Najednou mě chytl silný záchvat smíchu.Co to semnou sakra je?
"Vidím veselou náladu, to je dobře."Zarazila jsem se, když do dveří vztoupil ten sexy chlapík.
"Vidím sexy chlapa to mi musí zvednout náladu!"Znovu jsem se podivila nad tím, jak dokážu takhle mluvit, ale jeho smích mě vytrhl od přemejšlení nad mím mluvením.Má tak krásný úsměv.
"To děláš schválně nebo to máš přirozený?"Postoupil trochu blíže ke mě, tak jsem se snažila dostat do sedu, nejspíš viděl, že mi to moc nejde a pomohl mi.Moc to neboleo, zvláštnníí...
"Co dělám schválně?"S úsměvem si sedl ke mě na postel, jen na krajíček, ale jako bych ho měla vedle sebe..Chtěla jsem.Zkousla jsem si ret a pozorovala jeho tvář.
"Ty víš, co!"
"Pověz mi to."On to ví!
"Se strapním.."Usmála jsem se na něj a trochu si promnula prsty na rukou.
"Tak dobře..Odpočiń si a potom si ještě popovídáme, ano?"Nechtěla jsem, aby odešel.
"Ty jdeš pryč?"Nešt´atně jsem po něm pomrkávala.
"Spi."zašeptal ke mě.Usla jsem.
Probudila jsem se a přes žaluzije poznala, že je krásný slunečný den.Otevřela jsem okno a nechala na sebe padnout paprsky slunce a chladný větřík mě ochlazoval.Dívala jsem se na trávu, která byla ze zimi poničená, ale sníh tam žádný pořád ještě nebyl.Zatím se ještě neusadil, občas napadne, ale pokaždé roztaje během dne nebo dvou.Zrak mi padl na schody, u kterých se to stalo...Vzpomínky do mě narazili, jako vlna tsunami.Musela jsem si sednou, nějak špatně jsem se pohla a ucítila tu bodavou bolest v zádech.Zabořila jsem tvář do polštáře a rozkřičela se!Polštář křik trochu utlumil, ale i přesto ho nejspíš někdo slyšel.
"Jste v pořádku slečno?"Ta s tou jehlou!
"Kde to kurva jsem?!Kdo jste do prdele vy?!"
"Custodiens!"Zařvala a hned na to se ve dveřích oběvili dvě gorili.Přišpendlili mě k posteli a ta ženská do mě něco zase píchla.
"Vy hajz.."Už jsem nic nestihla říct, protože jsem začala upadat do spánku.
Probudila jsem se a vedle mě na posteli seděl ten sexy věznitel.Rychle jsem se vyhzdvihla a vyskočila z postele.Stoupla jsem si k oknu, co nejdál od něj.Už se na mě neusmíval jako tenkrát, když mě viděl po zásahu nějakých prášků nebo jehel..brr...Byla jsem trochu více kamarádská, ale už to přešlo a já mám mysl pěkně pročištěnou a vím že bych se ho měla bát.Bojí se ho i vlci, Alfu odhodil až někam na Mars, dobře to přeháním, ale i tak...Nemůže bejt normální a ani vlk to není, jsem si tím na 99% jista.
"Měla by jste se posadit, pořád ještě nejste plnně vyléčena."Co tak náhle taková zdvořilost?Vlastně je mi to jedno!
"Když chci stát budu stát!"Tvrdohlavá, ale rozumná.
"Jak myslíte."
"Kdo jste?"Musím to vědět!
"Promińte mi mou nezdvořilost..Jsem Eduard."
"Jméno jsem zrovna na mysli neměla, ale taky dobrý vědět.Takže Eduarde, kdo jste?"Pousmál se, ale poznala jsem, že na toto téma nechtěl najíždět.
"Nebojte neublížím vám..."
"Kdo jste?"
"Vy jste teda nedočkavá."Uchechtl se, nervózně.Pozvedla jsem obočí na znak jestli se to chystá ještě oddalovat.
"Až po vás.."
"Nechápu!"Ani sama nevím, co jsem!
"Můžeme začít u vašeho jména a pokračovat k tomu, co jste zač vy?"Vyčerpaně jsem zavřela oči a šla si sednout na postel.Jak můžu být vyčerpaná, když jsem spala takovou dobu?Jehla mě obšt´astńovala někdy kolem odpoledne?A už je zase večer!
"Jsem Anna a nemám ponětí, co jsem."Vyčkávavě na mě hleděl.
"No fakt, že nemám tucha!Jediné, co vím je, že jsem něco jako vlkodlak smíchanej s gepardem."Vyměnili jsme si role a já pozorovala, jak mi odpoví, vyčkávala jsem.
"Mám jistou moc."
"Ahaa...A to znamená?"
"Nemusím se ti zpovídat!"Rozesmál mě tímhle rozčílením.
"Co je tu směšného?!"Zvyšoval dál hlas a já se čím dál více smála.Nakonec bouchl do nočního stolku a odešel.To už jsem nevydržela a vybuchla smíchy.Možná přece jen pořád reaguju na něco, co do mě strčili.
"Sorry stolečku, ale to on tu neumí ovládat vztek."Celá polámaná, takhle to dopadá, když se zlý chlapec nazvteká.Do pokoje mi zase vztoupila ta s jehlou.Hned jsem stála na nohách a připravena bojovat.At´ si klidně přivolá ty gorili!Ale do mě už nikdo píchat teda nebude!Myslím tím jehly samozřejmě.
"Je nachystaná koupel.Následujte mě."sakra ještě vím, kde je koupelna!Když jsme vyšli na chodbu skoro jsem to tu nepoznala, ale rozdělení pokojů bylo stejné.Jsem ve stejném pokoji, ve kterém jsem bydlela s Filipem, no nemám to štěstí?Akorát mi tam chybí ten Filip.
"Vše přichystané."Zabouchla za mnou dveře a já mohla být na chvíli sama.Podívala jsem se do zrcadla a málem se lekla toho strašidla naproti mě.Musela jsem udělat pár úprav, abych se zase zlidštila.Až jsem hotová otevřu a za dveřmi pořád čeká ta s jehlou.Zakroutím hlavou, aby mě nechala být, ale ona pořád jde za mnou.
"Musíte jíst!"Mám hlad to ano, ale poslouchat ji teda rozhodně nebudu!Pochodovala jsem k východu a nechávala ji křičící za sebou.Už, už jsem chtěla sáhnout po klice, když se předemnou zjevil Eduard.Narazila jsem do něj a nechala ho pohlédnout do mích vzpurných a vzteklích očí.
"Kam chcete jít?"
"To je moje věc!"
"Záchánil jsem vás.."
"Za to jsem vám moc vděčná, vážně!Ale nesnesu, aby mě na každým kroku pronásledovala tahle...píchačka!"Bylo na něm vidět, že zadržuje smích.Nejspíš ho pobavilo, jak jsem ji nazvala, ale vždyt´ je to pravda!Furt do mě rvala tu jehlu!Máchl na ni rukou a ona se v momentě ztratila.
"Lepší?"Zamručela jsem a odstoupila.
"Jo lepší.."
"Máte hlad?"
"Nemůžeme se bavit normálně?Na mě je to až moc velká zdvořilost.."
"Máš hlad?"Zkusil to znovu, mnohem lepší.
"Jako vlk!"zakřenila jsem se na něj a šla ke kuchyni.Najedla jsem se a dokonce jsme trochu pokecali, ale pořád se vyhýbal mé hlavní otázce.
"Ty už jsi tu někdy byla?"
"Jak jsi to poznal?"
"Není těžké povšimnout si tvé zkušenosti, kam jít, když máš hlad."
"Třeba mám jen dobrý čuch."
"Nebo třeba jsi tu už byla."Pověděla jsem mu, co se tenkrát stalo a dokonce jsem se i rozpovídala o všem, co se se mnou dělo po tom, že mě vlastně zachránil ve více směrech.Je pravda, že bych mu měla být více vděčná.
"Tohle jsem potřebovala."
"Vypovídat se?"
"Ano."Nasměřovala jsem k němu vděčný úsměv.Najednou se s ním, ale začalo dít něco divného.
"To už je ráno?"Zeptal se s podivem.
"Nejspíš."
"Měla by ses jít vyspat, já už jsem také dosti unavený."Měl pravdu byla jsem unavená.
"Tak Brou."Ještě mě, ale zastavil rukou na mém rameni.
"Slib mi, že neodejdeš!"
"Dneska ne."
"Co zítra?"
"To je ještě daleko Ede."
"Ede?"
"Eduard je moc dlouhý a navíc takový starý..Nepříjde ti?"
"Nikdy jsem nad tímto moc nepřemýšlel."
"No jo za kluky myslí jiná část těla než je mozek.Brou!"Raději jsem se rychle vypařila než by k tomu dodal svůj koment.Však slyšela jsem jen tiché.
"Dobrou."
V pokoji mě tenhle dům dostal a já se rozbrečela.Připadala jsem si slabší než tehdy, když se na mě, na zraněnou hrnuli vlkodlaci.






Příště už možná zapojím i Erika...Podle toho, jak
 se to vyklube, ale jistě ho tam zase zařadím...Jen se musí
 zas k němu nějak dopracovat:D
Pak tu dávám Eduarda..:DD
Tadyk toho herce zbožńuju..:DD Krásnej! Co myslíte?
Samozřejmě každý má jiný vkus...
 

Neobyčejná 18.kapitola

19. října 2013 v 19:24 | Anet |  Povídky na pokračování
Omlouvám se!Myslela jsem, že zítra 
něco stihnu, ale bohužel..Tak dávám ted´ a dneska 
možná ještě něco málo stihnu napsat, ale nejsem si jistá...
Případně přidám zítra..Přeji pěkné čtení XDD





18)Po měsíci...
Kolik je to dní od jejich odjezdu?Netušila jsem..Jen jsem si občas uvědomovala, že mi začíná hrabat a to doslova!Občas zapomínám, kdo jsem, občas si nepamatuju, co jsem ten druhý den dělala.Snažím se utěšovat myšlenkou, že to není nic nového, jen si to prostě více uvědomuji, ale něco ve mě se po jejich odchodu změnilo a k mnohem horšímu než zvíře před jejich příchodem.Dřív jsem si myslela, že to změní, když vypadnu od jejich prarodičů, když na ně přestanu myslet, ale vůbec se to nezměnilo k lepšímu, spíše naopak.Dokonce ani netuším, kde to jsem.Zdržuji se zásadně jen v lese a od jakého koliv připomenutí, že tuhle zemi obývají také lidé.Chodím, běžím, lovím, spím a poslední zbytky mého rozumu mi říkají, že je to špatné, ale ta má špetka rozumu už i ta se strácí...Začínám být jen zvířetem.Nepřála jsem si to snad?Proč jsem se jinak rozhodla takto žít?Ve všem už mám zmatek..


---------------------------------------------------O další tři měsíce později...-------------------------------------------------

Je to náhoda, že jsem se tu oběvila?Zavedlo mě sem snad mé podvědomí, pokud teda ještě nějaké mám...Ze stínu jsem pozorovala dům, který už nebyl mím domovem.Byl jen pouhou vzpomínkou, na krásné chvíle, ale i ty nejbolestivější.Byl zrekontruován, to je jasné.Nevím proč, ale zajímalo mě, kdo to tu vlastní.V koutku mysli mě bleskla vzpomínka na holčičku, co mi potvrdila, že jsou všichni v domě mrvý, ale co když někdo přežil?Co, když to on zrekonstruoval, co když je ted´ v tom domě a dívá se na televizi?Moje zvíře nechtělo žádnou lítost, chtělo jít na lov a zatnout zuby do čerstvého masa, chtělo zabíjet.Zatřepala jsem moji mohunou hlavou a otočila se, běžela někam daleko, kde zbyde jen ta prázdnota, ve které velí zvíře a né já, kde nebudu cítit tu touhu vrátit se.Kde vypnu....Ve tmě jsem se probudila v neklidu, něco je špatně.Něco velkého se ke mě přibližovalo, spíše se to na mě řítilo a já byla moc pomalá, abych zareagovala, pořád jsem ještě nebyla plnně probraná.Ostrá bolest mi projela hřbetem, zuřivě a vztekle jsem zařvala.Zhodila jsem objek ze sebe a dostala ho do nevýhodnější pozice, jsem dvakrát větší než ten vlk předemnou, musí být naprosto hloupý, že si na mě troufl.Vlk předemnou zavyl a rozběhl se pryč ode mě.Moc pomalý, je moc pomalý..Ráda svoje kořisti honím, hrají moji hru na kočku a myš, což se mi líbí.Možná jsem ho měla zakousnot hnedka, protože najdenou už nebyl jeden, ale pět.Dva mě sledovali ze zadu a tři běželi předemnou, udělala jsem to nejlepší, co jsem mohla.Skočila jsem na ty čokly v zadu a jednomu rovnou prokousla hrdlo, toho druhého jsem jen hodila proti stromu.Mrtvý vlk se přeměnil v nahou holku s rozervaným hrdlem, takže vlkodlaci, fajn, půjdem si hrát.Jeden vlk se mě zakousl do nohy, ale během vteřinky bylo také po něm, další mi skočil na záda a zuby nehty se mě držel, jako klíště, které nechce dolů, třetí ze předu mě šel po krku, ale samozřejmě nestihl se ani zakousnout a já už mu držel nohu v tlamě a pořádně zkousla, jeho noha mi zůstala v tlamě, ale on se skácel k zemi a snažil se ode mě odplazit pryč, moc deleko mi neuteče, ale ten, co se mi snažil rozcupovat záda mě pěkně sral.Zařvala jsem a začala se ošívat a chńapat po něm tlamou, ale on se pořád pevně držel.Zadkem jsem narazila do stromu tak mě napadla moje poslední možnost, jak ho ze sebe servat.Stoupla jsem si na dvě nohy, ikdyž to bylo fakt divné a zádama, na kterých mi vysel vlkodlak praštila pořádně do stromu.Vlkodlak konečně po pár nárazech povolil a já ho mohla rozervat na cucky.Jeden mi zdrhl, ten kterého jsem nezabia, ale jen hodila po stromu, nechala ho tam ležet, ten bez nohy se pořád snažil odlézt, co nejdále, ale nemohl, jestli by mu ta noha někdy dorostla, tak rozhodně né do pěti minut, takže ho čekala, jak jinak než smrt.Když jsem k němu došla, sama jsem se cítila dosti raněná a záda mě neuvěřitelně bolela.
"Pokud mě zabiješ, pamatuj, že smečka tě nenechá na živu ani pět hodin!"Přeměnil se v člověka, aby mi mohl říct tohle?Zavrčela jsem na něj a nepřestávala se k němu přibližovat.
"Jsem bratr Alfy!Za moji smrt tě čeká něco horšího než jen usmrcení, mnohem horšího!"V momentě jsem byla u něho a zakousla se do něj...Nikdo mi nebude vyhrožovat!
Nebyla jsem tak hloupá, abych tam dále zůstávala, za chvíli se tam přihrne celá armáda vlků a já nebudu mít už žádnou šanci na přežití, kdybych nebyla zraněná, nebála bych se, ale já jsem vážně zranéná a potřebuju pár dní na zotavenou, než se budu moci pustit do další bitky.Jsem moc pomalá bloudilo mi hlavou, jsem moc pomalá!Potřebuji se odtud dostat, co nejdále, musím odtud někam, kam?!Nechávám za sebou stopu, co by přehlídl jen vlk bez čichu.Jsem pomalá a za chvíli se nejspíš zhroutím v bolestech, další boj nemám šanci přežít.Zachytila jsem svůj pach, který po mě zůstal, když jsem běžela pryč od domova, který jsem tam stratila.Za mnou se ozvalo křupnutí větvičky a já už v tom momentě věděla, že jsem totálně nahraná.Rozběhla jsem se, jak jen to šlo a upalovat vpřed, rovně a neohlížet se.V tlapce mě pýchala bolest a zádami mi pulzovala bolest, bylo to něco příšerného.Nemohla jsem si ani odpočnout, nabrat síly a trochu se uzdravit a už mě našli.Moje zvíře konečně pochopilo, co je to být kořist, konečně zaplatím za své hříchy.Vyběhla jsem z lesa a běžela k domu, kde by mě mohl někdo slyšet, kde by mě mohl někdo pomoct.Kde by mě mohli nechat jít.Jsem srab, ale né hlupák a pokud také nejsou hlupáci neukážou se lidem na obdiv.Co by tu dělali vlci?Začnou je lovit a to už by jim skřížilo plány, mě možná strčej někam na výskum, ale aspoń budu žít, třeba se mi podaří zdrhmnout.V hlavě mi to šrotovalo a já se nedokázala rozhodnout, co dál.Třeba tam přeci jen bude někdo z mé adoptivní rodiny a pomůže mi.Nebo toho někoho ohrozím a možná zapříčiním jejich úmrtí.Bože, pomoz, prosím!Dostala jsem se až ke schodům a vlci mi byli těsně v patách.Chystala jsem vystoupit na první schod, ale ujelo mi to a já se svalila na schody, bolset v zádech mě na chvíli znehybnila, čímž jsem promrahala veškerý čas, který jsem měla.Stačila jsem se jen postavit a už ve mě byl zakouslej jeden vlk, druhý teprv dobíhal a za druhým běželi další čtyři..Ale já se nevzdám!Zařvala jsem a vrhla se po krku tomu, co měl v zubech mé maso, hned jakmile já jemu prokousla krk, znehybnil a já měla volný prostor pro dalšího, který na mě zaútačil a za ním další a další..Podařilo se mi oddělat ještě dva, ale zbývali tři...Jeden se mi zakousl do zadku a snažil se mi odkousnout kus masa, nakonec se mu to podaří, já se ještě rvala s jedním, který také po pár kousnutí a drásání odpadl.Dobře ještě dva..Jeden mě vzal do zubů packu a snažil se mi ji ukousnou, druhá pořád pracoval na zadku..Nemůžu zemřít asúpoń v klidu?Asi mi je určeno zemřít v šílených bolestech..Raději bych brala kulku mezi oči.Krk jsem si ještě pořád chránila a dařilo se mi, dokonce ani žaludku jsem jim už nedovolila se dotknout, ale dvě packy jsem měla nefunkční a záda mě táhla k zemi.Nedokázala jsem ani stát.Když jsem vyřídila dalšího a zbyl jen jeden, měla jsem radost z toho, že to zvládnu, dám do toho všechno a posledního už vyřídím.
"Není od tebe moc moudré zabíjet mé vlky!"Zahřměl kousek ode mě hlas, stál tam nahý muž, teda postavu měl jedna báseń to se mu musí nechat..Jen okem jsem si všimla, ale ta mohutná a svalnatá postava mě spíše děsila.Odehnal malého vlka, oproti němu a klek si ke mě.Neměla jsem odvahu ani mrknout, vůbec jsem se nehýbala....
"Kdybys po sobě nenaděla takovou řádku mrtvol mé smečky, možná bych si tě nechal, jsi silná, ale nemůžeš se postavit nám všem, bylo to od tebe velmi nerozvážné a za to ted´ zaplatíš!"Jednou rukou mě chytl pod krkem a druhou mě jemě hladil mezi ušima.Za Alfou postávalo pár čumilů, jak v kožichu, tak v kůži.Čekají než mě zabije.Zavřela jsem oči a vzdala se.Už nemá cenu dále bojovat.Shodli jsme se i s mím zvířetem, nemělo to cenu.Byla jsm smířená.Už se nebojím...SMRTI.
Spevnil stisk a...       (a můžete hádat, co se stalo...;-))





Doufám, že jsem vás moc nenasrala....xDD
(Jen, aby jste se zbytečně nebáli..Anna má u mě
 ještě spoustu nápadů, které ještě rozhodně nekončí..Navíc..
slibovala jsem Erika ne?! :D)
 

Neobyčejná 17.kapitola

17. října 2013 v 19:58 | Anet |  Povídky na pokračování
Jak jsem slíbila dneska tu je další kapitolka...
Moc se omlouvám, ale tento tejden jsem to nedávala
 a večer už se mi nikdy moc do psaní nechtělo...
Byla jsem unavená, ale tak to znáte ne? :D 
JInak zítra bych večer možná mohla něco přidat..
podle toho, co bude v plánu, ale jeikož v sobotu 
valím na zahrádku, neplánuju na večer nikam jít, takže
 by tu měla přibýt další kapča...;-)Jináš doufám, že se bude líbit ;-)
 
 



17)
Erik mě pozoroval s fascinací a děsem zároveń, bylo to...zvláštní.
"Pomalu pojd´ ke mě, ano?"
"Tečka je hodná!"Vytáčela se Verunka a posunula se ke mě blíže, nevím jestli tomu nějak pomohla, protože Erik se ještě více zděsil.Nemohl nechat sestřičku v takovém srabu však?Nejspíš si říkal, možná, když to stihnu, rychle popadnu Verču a uteču s ní at´ se jí to líbí nebo ne.Nemohl tomu věřit, ale snažil si to myslet.Pomalu se k nám přibližoval.Popadl Verču za ruku a snažil si ji přehodit přes rameno, to už jsem musela zasáhnout.Bral mi ji pryč!Už bych ji nikdy neviděla, pokud bych mu ji nechala ted´kom odvézt, už ji neuvidím, možná jen z dálky.Moje rozumná část mi napovídala at´ je nechám být, už je čas jít zase o dům dál, ale moje ublížená část už nechtěla nikoho stratit, chtěla tu holčičku chránit, chtěla u ní zůstat.Je moje jediné pojítko k lidskosti. Nechci to pojítko ztratit, chci znovu cítit nějaké emoce.Chci být znovu št´astná uvědomila jsem si.Zuby jsem klapla před jeho rukou, hned jí ucukl a Verunka tak měla volnou paži a už ji nikdo nevláčel pryč.
"To nesmíš Tečko!Erik je můj bratr."Zoufale jsem zakńourala.Chce mi tě vzít!Holčička vypadala, tak zmateně.Nevěděla zda se postavit za mě nebo svého bratra.Jistě mě má ráda, ale Erik je její rodina.Bratr se zase pokusil dostat k sestře.To nedopustím!Postavila jsem se před Verču a začala na Erika vrčet.
"Tečko!Ne, to nesmíš!"Podívala jsem se do Verunčiné tváře.Byla vyděšená a nejhorší na tom bylo, že ze mě.Bylo to pro mě něco, jako ledová lázeń.Sklonila jsem hlavu k zemi, jako omluvu a lehla si k verunčiným nohám.Otřela jsem jí čumák o tvářičku a toužila po jejím pohlazení.Až takhle na dno jsem klesla.
"Je to vpořádku..."Uklińovala mě..
"Ale už to nesmíš dělat!Mám Erika ráda."Podívala se po bratrovi a mírně se pousmála.Ta holčička mi připadala mnohem dospělejší než já sama sobě.
"Tohle je to nejpodivnější, co jsem za svůj život viděl!"Vypadlo z Erika.A to ještě nevíš, co jsem za monstrum hochu.
"Tečka je chytrá!"Erik si pro sebe něco zamumlal, ale nerozuměla jsem mu.Možná to je i lepší.Když ke mě Erik přistoupil blíž, hlava se mi samovolně natočila smrem k němu.Nechtěla jsem mu ublížit, ale on se zastavil a dál pochyboval jestli ke mě má vykročit.
"Pojd´ si ji pohladit!"Naváděla Verča Erika.Mě se to moc teda nelíbilo, ale sežrat ho nemůžu, takže je v bezpečí.Znovu ke mě vykročil a zůstal předemnou na kolenou.Zvedla jsem krk a tím jsem dosahovala více než on.bylo na něm vidět, že má strach.Já bych se k takovému obrovskému zvířeti, jako jsem já nepřiblížila!Někteří lidé jsou mnohem odvážnější, než by kdo čekal.
"Mám pocit, že mě moc ráda nemá..."
"Ale má tě ráda!Tečko, máš Erika ráda?"Kývala na mě, abych věděla, jak odpovědět.Kývla jsem hlavou, abych potěšila Verunku a dala Erikovi jednu mokrou a hlavně slintavou pusinu.Olízla jsem ho od čelisti ke spánku a nechala po sobě mokrou stopu..fujky..Smál se a nakonec si mě také pohladil.Možná to přece jen dopadne úplně jinak.Budu mít dva nové kamarády...Třeba.
"To Tečka mě dovedla zpátky domů.."Chlubila se mnou Verunka.
"Dovedla tě zpátky?Sama?Jak mohla vědět, kam tě odvést?"
"Je stráášně chytrá!!"Erik mě hleděl do očí.Co v nich chce jako vykoumat?!
"Není to obyčejné zvíře, to ti snad došlo Verunko?"
"Tečka je normální!"
"Podívej se na ty oči!"Podívala se mi do očí..Co tam všichni maj?!
"Má je krásné!"
"Skoro, jako by vnich měla tekuté zlato, měnící se v oheń.."Jednou jsem viděla svůj odraz v rozbitém zrcadle, co leželo před chalupou.Mám trochu jinak zbarvené zorničky, to je pravda.Na krajíčku mám zlatý prstenec a postupně k zorničce..Odstíny jaksi tmavnou, do oranžova.Hlavu mám velkou jako kakabus, ale pořád mám srst zbarvenou, jako, když jsem byla gepard..Jen trochu přerostlý a hrozivější..Na čtyřech jsem asi stejně vysoká, jak průměrný člověk.
"Krásné!!"Zopakovala znovu Verča.
"Nebezpečně krásné.."Doplnil ji její bratr a navzájem se na sebe usmáli.Byl to takový ten způsob pohledu, jako by si říkali..Tak a máme společné tajemství....úžasné tajemství.Tak mi chyběla přítomnost někoho blízkého až jsem na to zapoměla..Ted´ jsem z toho naměko.Otřela jsem se moji obrovzkou hlavou o Erikův hrudník a při tom mručela pohodlým..Verča se ke mě taky přitisla a společně jsme se zahřívali.Spíš já je, mě bylo teplo až moc!
Stejně, ale už začínalo být čím dál víc hodin a oni museli domů...Bude se mi stýzkat, pomyslela jsem si.Znám je, jak dlouho?Chvíli a už se mi bude stýzkat, i když vím, že zítra je zase uvidím..Je to zvláštní, začínám si pout více vážit, možná po tom, co se stalo mám takovou tendenci...Nebo je to tím, že už jsem dlouho neměla nikoho mi tak blízkého a ted´, když jsem znovu poznala jaké to je, nechci se toho vzdát.Možná je to obojím..
Oba se mnou trávili spostu času, chodili jsme spolu do lesa..Večer vysedávali ve stodole a jednou Verunka uspořádala piknik.Nejspíš si už bude pamatvoat, že se mnou je piknik trochu náročnější...Na ně zbyla jen jedna buchta, jsem se obětovala a jednu jim nechala.Sladký na mě udělalo dojem a po něm jsem byla dokonce i trochu energičtější, dobře trochu víc...Každou minutu s nimi jsem si užívala!
"Myslím, že by nebylo správné za Tečkou dál chodit."Pozorovala jsem Erika s Verunkou.Neví, že už o nich dávno vím.Většinou za mnou v tuto dobu přicházeli do stodoli, ale dnseka ne.Musela jsem se jít ujistit, že jsou v pořádku.Byli, seděli spolu na houpačce, tím, jak se Erik odrážel nohami rozhoupával houpačku, která při každém odrazu hlasitě zavrzala.Musím říct, že mě jejich rozhovor rozrušil.
"Proč?!Je hodná!Máš ji také rád!"Erik pohladil zamračenou Verunku po hlavičce a povzdechl si.Je správné je tu takhle sledovat?Ukrytá v keři.Ne není, ale to jejich téma mě vážně zarazilo, neměla jsem odvahu k nim jít.Jistě by se předemnou přestali rozprávat. Kdyby si mysleli, že jsem jen obyčejné, hloupé zvíře, jistě nebyl by v tom problém, mluvit předemnou, ale ani oni si nemyslí, že bych byla normální zvíře.Jsem mnohem vychytralejší a jen se stačí pořádně na mě podívat a už je všem jasné, že tohle nejspíš nebude jen taková micinka, co náhodou utekla ze zoo.
"To víš, že ji mám rád a i já bych byl nejradši, kdyby s námi mohla zůstat, ale za týden odjíždíme.Prázdniny končí a ty i já se vracíme zpátky do Prahy.Bude lepší, když si Tečka zvykne být bez nás, moc si na nás navykla, takže bude lepší rozdělit se od ní, co nejšetrněji..."myslím, že spíše mluvil o Verunce, protože nevěřím, že by si myslel, že zvíře, ikdyž inteligentní je bude moc dlouho postrádat, nejspíš si myslí, že dva-tři dny budu zmatená, proč tam nejsou, ale pak se otřepu a mezi pár dnami na ně už zapomenu.
"Tak ji vezmeme sebou!"
"Kde chceš v paneláku před tátou schovat Tečku?"
"Tak v lese!"
"Opravdu ji chceš odvézt z jejího domova?Chceš jí dát do lesa, kde ji stejně nikde nenajdem..Nevíš, jak by se tam cítila, co kdyby kvůli nám umřela?Někdo ji uloví, a co pak Verčo?Akorát si to budem vyčítat.Musíme ji tu nechat."
"Ne!"Vyštěkla po něm Verunka a běžela ke stodole.
"Tečko!"Křičela a plakala zároveń.Hned jsem se za ní rozběhla.Spozorovala jsem vykuleného Erika, který mě spozoroval, jak se vynořuji z keře a běžím za ní.Na chvíli jsem se zastavila a koukla po něm.Byl to pohled porozumění.Oba jsme věděli, co pro ni bude nejlepší, ikdyž to bude bolet i mě, dokonce i u něj to zanechá patrnou strátu, ale on už je vpoctatě dospělý, dozvěděla jsem se, že je mu 21 a byl sem vpoctatě vyhnán, moc se mu sem nechtělo, ale jeho otec chtěl mít jistotu, že jeho malá holčička bude mít někoho, kdo mu bude podávat podrobné informace, a protože dostal padáka, měl tak poctatně dost volna.Citoval mi jeho otce.."Pokud budeš bydlet v mém bytě, budeš mě také poslouchat!"Erik už si šetřil na auto a také si hledal podnájem, ale ten padák mu to dost skomplikoval.Dělal kuchaře v jedné restauraci, bylo to celkem ujdoucně placené místo, jemu to stačilo.Kdo by řekl, že tak sexy kluci dělaj kuchaře?Když se mi jednou večer Erik vyzpovídal, připadala jsem si zvláštně, jako by mě to zároveń těšilo a zároveń mrzelo..Proč by mě to mělo mrzet, však?Také jsem nad tím dumala a přišla na to, že by se mi nevyzpovídal, kdyby si myslel, že bych to mohla někomu říct.Uvědomila jsem si, že nemůžu.Dřív mě to nemrzelo, byla jsem za to vděžná, co se tak zvláštního změnilo?Možná se znovu začínám vracet do toho stavu sebelitování.
"Kde jsi tečko?"Vylezla na seno, ale když jsem tam nebyla už se chtěla sebrat a jít dolů, ale vtom jsem tam doskočila a přimáčkla se k ní.Plakala mi na srst a snažila se mi být, co nejblíže, pak u mě stočená do klubíčka usla.Musela být z toho pláče vyčerpaná..Připomělo mi to den, kdy jsem ji pronásledovala do lesa.Tahle maličká mi změnila život, ale pravda je, že ji musím už nechat jít.Dřív jsem myslela, že ji nenechám nikomu mi ji sebrat, ale to jsem myslela jen na sebe, byla jsem sobec.Ted´ už to chápu a vím, co je správné hlavně pro ni.Musí žít vlastní život a já v něm žadnou roli hrát nesmím.Nejsem normální, nejsem zvíře a ani člověk, ona si musí najít normální kamarádky.
Později si pro ni přišel Erik.
"Je mi to líto.."Nevím jestli mluvil ke mě nebo k Verunce, ale následě jeho pohled do mích očí mi napověděl, že to já si mám vzít jeho lítost k srdci.Když se shýbal pro Verču olízla jsem mu tvář a v momentě jeho pohledu na mě přikývla.Vždycky se podivoval nad mou chytrostí, ale tentokrát mi jen oplatil pohled a odešel s Verčou v náručí.Že by pršelo?Na tváři mě chladily mokré potůčky.




 
 
Kdo by chtěl v příběhu nechat tyhle dvě nové postavy (verča+erik) ? 
Mám nápad na bud´ jejich definitivní odloučení..nebo na budoucí zhledání, 
takže je to jen na vás ..:D 

K postavám..

15. října 2013 v 17:52 | Anet |  Povídky na pokračování
Přidala jsem nějaké ty obrázky k příběhu
(Postavy- Neobyčejná)..,se kdyžtak můžete mrknout ;-)

Neobyčejná 16.kapitola

14. října 2013 v 20:43 | Anet |  Povídky na pokračování
Je to vcelku krátké a taky jsem 
nestihla opravit chyby, takže doufám, že se
 to bude dát přečíst...Ale dokázala jsem napsat aspoń 
něco málo, takže doufám, že to nebude zas taková pohroma..






16)
Ráno se zase ve stodole objevila malá Verunka, společně s nějakým klukem.
"Zkusíš to aspoń?"Ptala se ho a dělala na něj oči, měla ručičku v chlapcově dlani.
"Nejsem opravář!"Vyštěkl po ní.
"Prosím, Eriku!"
"Podívám se na to, ale..mám podmínku!"V očíčkách jí zazářili jiskřičky.Zuřivě začala přikyvovat.
"Od ted´ už nepromluvíš ani slovíčko!Ani nehekneš!Nic!jestli to mám s tebou celej den vydržet budeš potichu!"Trochu povadla, ale vypadala odhodlaně.Naznačila si, jak bere klíček, uzamčela pusinku a klíč zahodila za sebe.Bylo to roztomilé....Sakra!Nějak měknu!Kluk došel ke koloběžce, která byla pod plachtou.Odhrnul ji a zatřepal hlavou.
"Jak se ti to proboha povedlo?!"Dotkl se řídítek, ale udělal osudovou chybu!Protože jakmile chtěl koloběžku postavit za řídítka do stoje a pořádně se podívat na zdemolovanou kraksnu, řídítka odpadla, zůstaly mu v ruce a koloběžka s buchnutím spadla na zem.Celá se rozpadla.Kolo dojelo k Verunce.Zámek na Verunčiných ústek spadl a začala se vztekat.
"Tys ji rozbil!"
"Tak to na mě nehodíš sestřičko!Tohle je tvoje práce!"Pustil řídítka a odstoupil od toho kusu šrotu pryč.Verunka si k tomu sedla a rozbrečala se.Bylo na tom jejím bratrovi vidět, že do téhle situace se opravdu nechtěl dostat.Nakonec chlapec přistoupil k Verunce a vzal si ji do náruče.
"Koupím ti jinou jo?"Verča hned ožila.Obmotala mu ručičky kolem krku a přitiskla se k němu.
"Děkuju!Děkuju!Ty jsi prostě nejlepší!"Usmívala se na něj a tahala ho za ručku, aby vztal.
"Půjdem si hrát s panenkama jo?!"Navrhla Verča.Povzdechl si a přikývl.
"Že já ji na to vždycky skočím!"Zašeptal si pro sebe nadávkou bratr.Na celý den jsem díky nim měla dobrou náladu.Byla zábava je pozorovat..Tyhle sourozenecký hádky už jsem dlouho nezažila.Začínala mi chybět společnost a to jen díky jednomu dni stráveným s tou malou.
O týden později už tu Verunka jezdila na zbrusu nové koloběžce.Zajímalo by mě, jak dlouho se tu chystají zůstat.Rodiče tu neměli, takže budou nejspíš na letních prázdninách.Chtěla bych je tu mít pořád, díky nim jsem zase trochu ožila a vracelo se mi rozumné myšlení..Dřív to bylo jen samé..'Ty hajzle stejně tě chytím!'..nebo..'Jak dlouho se bude snažit utéci než mu dojde pára?'
Dokonce jsem si všimla, že ten mladík Erik, je vcelku pohledný.
Večer jsem se šla podívat do okna té malé a pozorovala, kdy zhasne lampička a půjde spát.Když se podívala do okna raději jsem se znovu ponořila do stínů lesa.
Zahlédla jsem kousek od sebe pohyb a slyšela rychlí dech, cítila pach strachu.Možná už je kořist lovena.Tak tohle bude zábava!Zajíc uháněl před přerostlou liškou.Najednou se k té lišce přidala i další..Lišky neloví ve smečkách!No možná se pletu, v přírodopisu jsem nikdy nevinikala, ale tohle je zrovna obecně známo...Najednou se tu objevila i další liška, proboha ona má dva ocasy?!Co je to za mutaci?No jsou větší, víc masa, líp mě zaplní břicho a dva ocasy?Občas se stane, že člověk má dvě hlavy, takže lišky nemůžu kritizovat.Předběhla jsem je a zakousla jim zajíce.Pro sebe jsem se zasmála, tak a ted´ utíkejte!Však oni mě obstoupili a k nim se začali přidávat i další...A do prdele!Takový malý je to a troufási to na obra jako já?!Je pravda, že jsou také ve značné přesile, ale lišky..pche!Asi mě to docházelo o něco později, ale jakmile se na mě jedna vrhla, tušila jsem, co je špatně.Chrčení z mích úst vyšlo jako varování, nejsem vrah..Jen sem tam to zvířátko..Dobře občas se tam připlete i člověk, ale to je jen z nutnosti!Tyhle lišky jsou jen v téhle podobě, za chvíli budou zas lidmi.Nechci je všechny vymasakrovat, ale jestli mi nedají příležitost...No, co můžu jiného dělat?A zabít se rozhodně nenechám!Odrážela jsem je ze sebe, chytala do tlamy a pak je posílala do prostoru.Vždycky se oklepaly a znovu začali útočit.V momentě, kdy se mi liška zahryzla do boku si rozsudila ortel smrti.Vzala jsem ji do tlamy, zatřepala s ní a jejím tělem také odrážela ostatní lišky, co se na mě znovu pokusili.Liška se vzpírala a dokonce mě párkrát škrábla do čumáku, ale zachvíli vytuhla, mrtvá sice ještě také nebyla, jen omdlela, ale stačí jen trochu scvaknut a bude to mít za sebou.
"Dosť!"Předpokládala jsem, že to nejspíš bude jejich velitel.Všichni přestali v boji a postoupili za něj dozadu.Ano, šéf tu bude on.
"Ospravedlňujem sa za správanie mojej svorky. Môžeš ju pustiť?"Povšimla jsem si, že držím lišku s dvoumi ocasy, ach..Jak jen se rozhodnu?Zafuněla jsem a pustila ji.Hned si ji odtáhli dva namakaní borci..nahý..Mhhmm..
"Mohla by si sa premeniť do tvojej ľudskej podoby, aby sme sa mohli rozumne dohovoriť?"To víš, že jo?!Aby jste mě mohli roztrat na kusy?Ne děkuji!Navíc, i kdybych chtěla nemůžu, to je pech, co?!
"Máš moje slovo, že tí nepoškodíme!" Zavrčela jsem a obrátila se znuděná a plná nezájmu od nich pryč.Jdu si ještě něco ulovit a půjdu spát.
"Si na mojom území! Ak tu chceš ostať musíš rešpektovať moje príkazy."Touhle větou to u mě zase pohnojil.Ani nestačil mrknout a byla jsem u něj.Dívala jsem se mu do očí než uhnul.Jakmile zjistil, co provedl, že mi uhl, zase se vrátil pohledem na mě.Cvakla jsem mu těsně před obličejem velkými a ostrými zuby v tlamě, což vyvodilo rozruh u jeho lidí..
"Nie!"Zavelel ostatním, když už mě měli plné zuby.
"Môžeš tu loviť, ale nám sa budeš vyhýbať! Ak nám znova ukradneš našu korisť .. Už tak veľkorysý nebudem!"Pohrdavě jsem se k němu otočila zády, přehlížejíc jeho nahotu a běžela pryč od těch pitomců!Dobře věděl, že bych je pozabíjela, jen nechtěl stratit autoritu, tak předvedl divadýlko, kde jsem působila jako bych se snat ještě měla jemu podřizovat..Debil!V stodele jsem našla Verunku, seděla tam a pozorovala oblohu dírou ve střeše.Otřela jsem se jí o hlavičku a přitom zavrněla.Ani se nelekla a přesně věděla, kdo tam je.Statečná holčička.
"Vrátila ses Tečko!"vypískla a začala si mě mačkat k sobě.Na jednu stranu to celkem táhlo a její stisk také nebyl moc příjemný, ale ta radost toho dítěte a příjemný pocit z toho byl parádní.Pořád mě držela, když dovnitř někdo vešel, nestihla jsem dost rychle odstoupit a schovat se..Blbá..!!Blbáá...!!!Proč jen jsem tak blbá?!
"Hned běž pryč od toho..ZVÍŘETE!"Tak teda nevím..Stojí mi to za to?!Příště si najdu jen nějakou noru nebo já nevím...,ale domy s dětma vynechám!Jestli dostanu kulku do zadku, asi to nebude moc příjemné...Takže pokud tohle přežiju, zapamatovat..V zásadě žádné domy, kde jsou ty malé prdélky..!!




Tak co?Kdo myslíte, že tam bude?
(Není moc z čeho vybírat, ale tak zeptat se musím..xDD)