Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Neobyčejná 3.kapitola

30. září 2013 v 21:57 | Anet |  Povídky na pokračování
Tak jsem to zvládla :D Sice je to trochu kratší, ale 
víc jsem nestihla...Další kapitola by měla být ve středu.Doufám.


3)30.9. 2013
Konečně jsem měla padla.Každý den jsem chodila do Vécovi hospody a dělala tam servírku, občas barmanku.Podle toho, jak to Véca potřeboval.Na školu jsem se už na začátku úplně vykašlala.Pamatuju na letní večery, kdy v deset byla obloha tmavě modrá,ale ještě pořád nebyla tma, jak v hrobě.Už se stmívá dříve, bude to ještě horší.Občas si na pomoc zavolám moji gepardici a moje oči se tak stanou žhnoucí oranžovou, vidím pak mnohem lépe.Dneska jsem však měla útrum, bylo tu až podivně moc lidí.Šeptanda výřila všude kolem.
"Co se tam asi stalo?"
"Myslíš, že tam někoho zabili?"Tahle poznámka mě vytrhla ze všech ostatních.Zemřel někdo?Kdo?Zamířila jsem k policejním autům, které se objevili po pár metrech za lidmi, co kolem očumovali.Páska byla přetažené do malé tmavé uličky, od zdi ke zdi.Kolem postávalo ještě pár policistů a před páskou postávali lidé a reportéři.Takovou slávu už jsem dlouho neviděla.Vlastně nikdy.Muselo se stát něco hodně vážnýho ,když je kolem toho tolik povyku.Protlačila jsem se k pásce a nakoukla do té černé temnoty.Nic jsem neviděla.Jen černo.Čas pro kočičku.Bylo tam jen plno krve, ale tělo nejspíš už odnesli.Nechala jsem být policejní záležitosti a vrátila se domů.Nejspíš všichni, kdo byli doma zůstali zavření v pokojích.Nikoho jsem neslyšela a ani neviděla.Je dobré, že nikoho nemůžu slyšet přes dveře.Mají tu všechno zařízené, tak aby měl každý, co největší soukromí a pohodlí, samozřejmě.V našem společném pokoji s Andrej jsem byla jen já.Nejsem její matka, abych ji kontrolovala, opakovala jsem si pokaždé, když nebyla doma.Což bylo skoro pořád.
Rozhodla jsem si jít napustit vanu.Jakmile voda začala vlažnout a pěna opadat, s umytou hlavou a pořádně vymydleným tělem jsem vypustila vanu a ještě naposled se opláchla studenou vodou.Cítila jsem se nejen vońavá, ale mělo to i na moje nervy blahodárný účinek.Po práci jsem pokaždé tak nevrlá, že už i Andrea mi radila, abych s prací sekla, nebo aspoń požádalo o skrácení doby.Tohle si, ale nemůžu dovolit.pozdě jsem si vzpoměla, že jsem si nechala pyžamo (Pokud se dá brát tričko s kalhotkami za pyžamo.) v pokoji.Omotala jsem kolem sebe ručník.Čouhalo mi kousek zadku, takže jsem nebyla, tak úplně celá obmotaná.Otevřela jsem dveře a naproti se srazila s Filipem.Zapištěla jsem.Nebyla jsem na to pyšná.
"Co blbneš?!'"Ptal se mě blbě.
"Co já blbnu?Narazil jsi do mě!"Zachechtal se.Pak mě sjel pohledem od hlavy k patě a bylo po srandě.
"Jak se má Petra?"Petra je jeho přítelkyně.Jednou jsem měla tu čest potkat ji.Upřímě nechápu, jak sní může být.Ten její ječivý hlas, spolu stím nafrněným výrazem.Brr..
"To nevíš?Už před tejdnem jsme se rozešli."Chtěla jsem odvést řeč někam na bezpečnou linii, ale nějak jsem to asi ještě pohnojila.Filip se nijak netajil tím, že by mě chtěl zprznit.Pokaždé, když byl u Filipova dorážení i David, začalo se stahovat k bouřce.Tehdy, když jsem se poprvé s Davidem setkala si mě označil, předevšemi v tomto domě a jen hlupák Filip nerezpektoval jeho území.Ani mě se to nijak nelíbilo, ale bylo to dobré na odrážení nápadníků.Občas se stalo, že si mě povšiml nějaký kluk a pozval mě na rande.Já pokaždé odmítla však jeden byl tak hloupý, že došel rovnou sem a odtud mě požádal, abych sním někam zašla.V tom se objevil jako kouzlem David.Oproti Davidovi ten chudák vypadal jako kupa hnoje.Myslím, že se jmenoval Michal, ale nejsem si stoprocentně jista.
"Tak ty děláš do mojí holky?!"Majetnicky mi položil ruku kolem pasu.Nemám moc zkušeností s těmihle situacemi, takže jsem jen stála a čekala, co se bude dít.
"Ne..neříkala, že má přítele.."Vykoktal ze sebe Michal.Bylo mi ho tak líto.Musel být k smrti vyděšený.
"Už to víš.Nebo chceš ještě něco na zapamatovanou?"
"Ne..To je dobrý."Kývl na mě a na Davida, místo prostého "Ahoj.".Byl pryč.Hned jakmile jsme zapadli do domu dala jsem Davidovi facku.Teda, jen jsem se o ni pokusila.Chytil mou ruku dřív než stihla uhodit jeho tvář.
"Nejsem tvůj majetek!"nehledě na můj řev mě David políbil.Zpočátku jsem se bránila a nijak nereágovala, ale po tom mě donutil svými rty pootevřit pusu a...Skončila jsem přitisknutá ke vztupním dveřím.Nevěděla jsem, že to může být tak dobrý.Bylo něco úžasného mít jeho jazyk v puse.Rukama mi jezdil po zádech, zatím nepřekročil jistou hranici.Hltali jsme se navzájem, jen do chvíle než si někdo odkašlal.David ukončil polibek a podíval se na rušitele.Kdyby bylo možné, jeho pohled by zabíjel.Byla to Andrea.Zostuděná jsem se odtlačila od Davidova těla a přešla od něj k Andree.Pak jsem řekla jen jediné, co jsem asi v tu chvíli mohla.
"Tohle už nedělej Davide."Neřekla jsem nikdy, to asi vypovídalo o tom, že bych si klidně dala opáčko.Vzala jsem Andreu a společně jsme odešli do pokoje.
"Co to bylo?!"Přitom mě probodávala zlostným pohledem.
"Viděla jsi."Už jsme to dál neprobírali.Stejně bylo zvláštní, že na mě kvůli tomu byla Andrea naštvaná.
Každopádně mě už žádný kluk nikdy neotravoval, asi se rozneslo, jak tohohle chudáka Michala David spráskal, ne doslova.David mě poslechl, musela jsem přiznat, že toho začínám litovat.Asi jsem toho litovala už, když mi ty hloupé slova vyšli z úst.
Dotek Filipovi ruky na mém holém rameni mě vrátil do reality.
"Haló, zem volá Annu!"Nechápevě jsem ho pozorovala.
"Víš, co jsem říkal?"
"Pokud to není, to abych se vrátila na zem, pak né."Zavrtěl hlavou.
"Vážně by sis měla od té práce dát na chvíli oraz.Jsi tam od rána do večera."
"Nemusíš mě tu poučovat už jsem dospělá!"
"Teoreticky ještě ne.Až v Lednu."Pamatuje si moje narozky?Zvláštní.Jednou jsem na svoje narozky zapoměla.Vlastně si ani nikdo jiný nevzpoměl, takže byli zapomenuty.Povzdechla jsem si.
"Co?"Optal se.Zakroutila jsem hlavou na znak, aby to nechal plavat.
"Tak, co jsi mi povídal, když jsem byla mimo?"
"Jestli mi nechceš umýt záda.Chceš?"Ten jeho štěněčí pohled mě rozesmál.Ten pitomeček mě vždycky dokáže rozesmát.
"Mám tě ráda."
"To znamenalo ano?"Pozvedla jsem obočí.
"Co myslíš?"Věděla jsem, co odpoví než vyslovil jediné slovo.
"Že už jsi celá nažhavená, abys mě mohla namydlit."Zasmála jsem se a pevně ho obejmula.Ani jsem si neuvědomila, že mám na sobě jen ručník.Filip je moc fajn.Zvedl mě náladu nejmíń o sto procent.Nikdy jem neměla přátele, až ted´ si poslední dobou uvědomuji, jak mě to chybělo.
"A přesně takto to v mém snu začínalo.. "Začala jsem se na jeho rameni dusit smíchem.Rozrazili se dveře a znich, jak jinak vyšel David.Pustila jsem Filipa, jako by se proměnil ve žhavé uhlý a rychle ho zastrčila do koupelny.
"Dík, tohle si vyřeším."David ke mě dusal jen v natažených ryflech, ani punt neměl zaplý, ještě, že je tam ten zip.Vsadím pade na to, že pod tím nic mít nebude.Víc raději ne, nemám v sázkách moc štěstí.Odtrhla jsem oči od jeho rozkroku a zadívala se do jeho tváře.Filip pořád stál ve futrech.Sledoval pozorně každý Davidův pohyb.
"Ty na ni nebudeš šahat!"Ukázal prstem na Filipa.Nechtěla jsem,aby stáli tak těsně proti sobě, tak jsem šla před Filipa.
"A kdo na ni může šahat Davide?"Z Davidova pokoje se vynořila Andrea, naštěstí oblečená.Neměla bych být překvapená, že spolu ti dva spí.Nejsou pravý příbuzný, oba byli adoptovaní stejně, jako všichni tu.Oprava někteří se sem jen přismažkovali, žádná adpoce.Navíc by to vysvětlovalo proč tehdy byla Andrea, tak naštvaná, když nás přistihla.Sama ho chtěla.Možná spolu spali už v té době.Možná spolu dokonce chodí a nejde jen o sex.Nebudu žárlit, nemám důvod, takže to prostě nebudu řešit.
"Tohle není tvůj problém Andreo!"Andree se zbarvili tváře do červena vzteky.
"Myslím, že pokud je tvoje přitlkyně Davide, pak to její věc je."Pronesla jsem naprosto klidným a nic neříkajícím hlasem.Tvář jsem měla taktéž neprůhlednou.Zmáčkla jsem na tlačítko a náhle ze mne byla chladná a nezlomná Anna.
"Není má přítelkyně."Poněkud opatrněji řekl David.Díval se na mou změnu ve tváři.
"To je vpoctatě jedno Davide.Nevlastníš mě, takže stejně jako ty mám právo se bavit."
"Jak jsi to udělala?"
"Nevím o čem mluvíš Davide."Ale, ano vím.
"Tvůj obličej.Není v něm ani stopa jakékoliv emoce."
"Možná, že pro to, že žádné nemám?"Naklonila jsem hlavu na stranu a pozorovala ho.Připadal mi zajimavý, hlavně krásný, ale v tuto chvíli jsem ucítila jeho strach a moje gepardka se ve mě zachvěla.Pořád jsem měla prázdný pohled, ale pravdou bylo, že jsem se chtěla rozběhnout k Davidovi či Andree, která na mě taktéž viděšeně zírala a chtěla si zahrát na kočku a myš..Připadali mi jako potrava.
"Co se děje lidi?"Za mnou se ozval Filip.Ten jediný v mé blízkosti neměl strach.Byl jen zmatený.
"Myslím, že další konverzaci by bylo dobré odložit na někdy jindy."Zašeptala jsem a držela se, aby mími rty nevyšlo zavrčení.
"Už je to blízko."
"Co?"Nechápala jsem o čem David zas mele.Byla jsem vytočená, připravená k lovu.Zmatek mi moc nepomohl.
"Proměna."Zezadu mě vzali ruce a obrátili mě čelem k sobě.Dívala jsem se do čistě modrých očí Filipa.Párkrát jsem se nadechla, vydechla a najednou bylo všechno pryč.Cítila jsem se zase normálně.
"Omlouvám se."Omluva směřovala ke všem třem.
"Měla by sis jít lehnout."Vznesl verdigt David a odešel do svého pokoje.
"Povětšinou s ním nesouhlasím, ale pro jednou má pravdu, běž si lehnout."Dal mi pusu na čelo a poslal mě spát.Andrea řekla, že si jde ještě něco vzít na jídlo a po Filipovi se půjde umýt.Já už jsem ji skoro nevnímala.Usla jsem, nevím zda se vrátila nebo šla za Davidem , nebo bůh ví, co šla dělat, ale ráno, když jsem se zase probrala ležela na svém místě.Dalších pár týdnů se táhlo pořád stejně, krom jedné věci.S Andreou jsme se ještě párkrát pohádali, ale pozor, né kvůli Davidovi.O něm nepadlo od oněho trapasu ani slovo.Byli to prkotiny.Výmluvy, aby jsme se mohli hádat.Po pár dnech jsme se přestali bavit úplně.Jediný v kom jsem měla oporu byl Filip a poslední dobou jsem se zbližovala i s ostatními.S růžovou čarodějnicí nikdy vycházet nebudu, ale s ostaníma se bavím vcelku dobře.Davida se snažím nevnímat.Vypadá to, že on mě také.Pěkně se to zas všechno vybrvilo.To nám ještě Véca pověděl, že v Náměšti je nějaký lovec vlkodlaků či co.Zabil už třetího.Z naší rodiny naštěstí zatím nikoho nezranil.Pár nejsilnějších z naší smešky se ho snaží chytit, vpoctatě si také hrajeme na lovce.Zase jsem to popletla, to oni si hrají na lovce.My jsme lovci, oni jen kořist.Horší je, že oni mají zbraně a pokud nebudeme dosti opatrní, můžou nás přistihnout nepřipravené, zabít nás.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 1. října 2013 v 20:50 | Reagovat

Super kapča už se těšim na další :D jen tak dál

2 Anet Anet | Web | 1. října 2013 v 21:27 | Reagovat

[1]: Dík :D Zítra snad kousek stihnu..mám objednaného kadeřníka, ale snad něco zmatlám..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama