16. září 2013 v 17:10 | Anet
Musela jsem udělat novej, jelikož musí být jen 1800 znaků
a já předtím měla poněkud víc....Chci se aspoń zařadit...
Takže doufám, že se bude aspoń trochu líbit :DJInak jste
asi pochopili jaká je tam postava..A je to z knížjy Anita Blak
...(jen pro info...Miluju tyhle knížky s Anitou!)
Znaků přesně:1792 (Vešlo se..po pár úpravách:D)
Zabrala jsem se do příběhu o Anitě Blak,ale zrovna v té napínavé části mě zas a znovu vyrušil můj mladší nevlastní brácha."Koukni co mám!"V ruce držel MOU lampičku,co si obvykle hověla na MÉM stole."Hned to dej zpátky!"Pomalu jsem zvyšovala hlas,ale pořád ještě nebyla nasraná."Když si se mnou půjdeš hrát."To si neumí hrát aspoń na chvíli sám?"Běž za tetou!"Nafoukl se,jako balón."Ta nechce!"Povzdechla jsem si a otočila se zpět ke knize."Jestli nepůjdeš tak to na tebe hodím!""To si můžeš zkusit!"To by neudělal.Dál jsem ho ignorovala, i přes jeho neustálé fńukání.Však on toho za chvíli nechá."Tys to chtěla!"Najednou se mi hlavou rozlila bolest a tekutina mi stékala od hlavy po krku a dál."Co,to?"Všechno na chvíli zčernalo.Předemnou se objevil obličej nějaké ženy."Není ti nic zlatíčko?"Co se to kurva děje?Ucukla jsem až jsem se praštila zezadu do čela postele."Kdo jste?"Snažila jsem se dostat na kolena,abych nebyla v tak zranitelné poloze."Aneto Blaková, to nepoznáváš vlastní matku?!"Rozesmála jsem se.Popadala jsem dech a snažila si to srovnat v hlavě.Ta paní se však tvářila, tak vážně."Co je tu k smíchu?""To jsi myslela vážně,že jste má matka?""Jean-Claude!"dovnitř vešel..óóó..můj bože!"Tohle je nějaká hra?Nebo,co?"Ten nejkrásnější chlap,co jsem kdy viděla se na mě vyděšeně podíval."Non,la petite brioche.Co se děje?"Neřešila jsem, že o mě právě řekl, že jsem malá buchta."Tohle je sen?"Oba na mě zírali,jako bych se pomátla.Začali se ke mě každý z jedné strany přisouvat.Když na mě muž položil svoji bledou ruku vykřikla jsem a potopila se do té uklidńující temné nicoty.Zamrkala jsem do až moc ostrého světla."Nechtěl jsem tak moc!"Zamručela jsem,abych přitáhla pozornost na sebe.Někdo mě pomohl si sednout."Jsi v pořádku?"Zeptala se mě matka."Ještě žiju,takže jo,asi jo."
Téda pěkný!
Hezké téma - upřímně bych nechtěla mít takového bráchu, to bych ho už dávno zabila, nebo by se o to postarala mamka
DDDDD Jinak hezká povídka, literární soutěže se účastním taky, takže hodně štěstí! :)