Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

2.kapitola-Naobyčejná

29. září 2013 v 19:10 | Anet |  Povídky na pokračování
Přispěla jsem další kapitolou..Příště už budu psát v přítomnosti... ;-)


2)25.1. 2011
"Přivítejte nového člena naší smečky!"Fajn, jsou to magoři.Dobrý vědět.
"Tohle je, ale kočka!"Vykřikl jeden z chlapců pobouřeně.
"Ano, proč jste sem přivedli micku?"Optala se namyšlená růžovka.Upřímě jsem neměla ani tušení, o co to tady jde.Možná jsou tu všichni retardovaní.Jiné vysvětlení tu zhřejmě není.
"Jsi ještě moc mladý Filipe.Stejně tak ty Moniko!"Jejich otec zasáhl, ikdyž nevím tedy čím to zlepšil.
"Můžu se do toho vložit?"Řekla jsem trochu přiškrceně.Nečekla jsem, ale na ničí odpověd´.
"Absolutně nevím, co se tu děje, ale myslím, že by jste vy všichni měli vyhledat odbornou pomoc."Všechny páry očí se na mě upřeli.Z ničeho nic se ten kluk, co mě nařkl kočkou rozesmál.
"Dost!"Zaburácel hlas pána domu.Filip okamžitě přestal.
"Přičuchni k ní Filipe."Filip se ke mě rozešel, já couvala pryč od něj.Zastavila mě však zed´ a on byl v momentě u mě.Obličej schoval pod mé vlasy, nosem se mi otřel o krk a pořádně nasál z mé kůže pach, který má každý jiný.Mám poněkud vyvynutější čuch, takže mi občas lidé i smrdí, ale povětšinou spíše voní.On mi voněl po lese, po pořádným slejváku, kdy je pak vzduch přímo nádherný.Chtěla jsem si k němu přičichnout, ale to by znamenalo, že...že budu stejnej magor.Stála jsem na místě a čekala až se odtáhne, ale to on né.Zabořil mi nos ještě více do krku a já najednou ucítila, jak se o mě otřel i svými rty.Mírně jsem se zachvěla.Proč na něj tak mizerně reaguju?Ve tvářích jsem měla červený nádech ze studu.Odtáhl ode mě tvář, rukama se mě chytil za tričko a sjel dolů na kolena, hlavu mi zabořil do břicha.Tváří se mi o něj otíral.
"Co to dělá?!"Už toho bylo vážně dost!Nejspíš vycítil v mém hlase, že se mi to nelíbí, protože vzhlédl a svoje oči zabodl do mích, když jsem pohledem neuhla sklopil oči on.
"Hezky voníš."Zvedl se na nohy a vtiskl mi letmou pusu na tvář.Je to tu čím dál horší..Jestli se odtud nedostanu rychle pryč, nechci vědět, co se mnou bude.Co když se nakazím tímhle jejich pošahaným chováním?!Není možný, aby tu všichni byli takový magoři.
"Jak je to možné?"Ptal se Filip otce.
"Řekni, všem, o čem se tu bavíme chlapče."Filip se po všech podíval, ale nakonec skončil pohledem na mě.
"Jak to, že voníš po vlkovi, ale zároveń i jako kočkavitá šelma?"
"Zároveń i po gepardovi chlapče."Do téhle chvíle jsem je brala za šašky.
"Nemůže být vlk i gepard!"Protestovala růžovka.Zase na mě všichni upřeli ty své pohledy, kterými se vám dívali až do hlouby duše.
"Na mě se nedívejte já nic nevím!"Chci pryč.Připadala jsem si jako zahnaná do kouta.
"Copak nevidíte, že ji děsíte?Vám tak něco řekne!"Přišla za mnou černovláska a naznačila mi, abych šla za ní.Chvíli jsem dumala jestli sní jít.Neznám ji, ale odvede mě pryč od ostatních.Divila jsem se, že jsem nad tím vůbec přemejšlela, volba je jasná.
Šla předemnou po schodech nahorů, ani se neohlédla jestli opravdu jdu za ní, byla si sebou tak jistá.Zajímavé.Byla moc hezká, vedle ní jsem vyapdala jako šupák, zvláště v tom roztrhaném oblečení.
"Jsem Andrea, kdyby tě to zajímalo."
"Anna.Dík."
"Za co mi děkuješ?"
"Že jsi mě od těch magorů vysvobodila."
"Magorů.."Uchechtla se.
"Jo, začínáš se mi líbit."Normální holka by mě asi moc nepochválila za to, že by jsem její rodinu nazvala magory.Mlčela jsem a následovala ji.
"Tady mám pokoj já.Budeš tu se mnou nebo chceš za tou růžovou čarodějnicí?"Vyprskla jsem smíchy.To se mi už dlouho nestalo.
"Těžká otázka.."Dělala jsem, že nad tím strašně moc přemejšlím.Bouchla mě pěstí do ramene.Hravě.
"Za co?"zasmála jsem se, společně s ní.Otevřela dveře svého pokoje a nechala mě vejít do vnitř první.
"Páni!To je nádhera!"Oči mi málem vypadli z důlku.Tohle byl prvotřídní luxus.
"Počkej až ti ukážu šatník!"Vypadala, že se náramě baví mím ohromením.Šatník měla v oddělené místnoti.Pokoj byl převeliký a dokonce už tam byla nachystaná postel pro mne.Zapoměla jsem na trapnost předchozí situace, kdy mě označili za geparda.Což je naprostá pravda.Nechápala jsem, jak o tom můžou vědět.Předpokládám, že byli také přeměněni ve zvířata.Akorát, co jsem pochopila ve vlky?Možná se pletu, ale je to moc zvláštní.Třeba víc lidí dělá pokusy na lidech, třeba je někdo stejný jako já.Andrea mě poslala vykoupat.Před dveře mi dala nějaké její věci a zašla mi pro tašku.Většinu mích věcí povyhazovala.Za což jsem jí vynadala, ale ona nad tím jen mávla rukou.
"Zítra půjdem nakupovat."Těšila jsem se.
"Musíme si promluvit."Tvářila se nesmírně vážně, takže jsem tušila, o čem.Pravda je, snažila jsem se tento rozhovor oddálit.Ona to věděla.
"Podívej se mi do očí."Proč?Chtěla jsem se zeptat.Však udělala jsem, co mi bylo řečeno.Její šedé oči podobné těm mím se začali barvit do naprosto modré, skoro zářivě modré duhovky.Zalapala jsem po dechu.
"Co jsi?Jsi vlk?Taky z tebe udělali zrůdu?"Moje otázky občas ani nedávali smysli, ale já dál a dál žvanila.
"Nech toho!"Okřila mě.Přikývla jsem.
"Nemluv o nás jako o zrůdách.Jsme lepší než lidé, ne monstra."
"Tak to řekni těm, kdo ze mě udělali geparda.Všechny, kterým dali sérum a oni se vymkli kontrole stejně, jak já, zabili pokud nebyli moc roztomilí to je radši vyhodili než, aby je zabíjeli."Zhnuseně jsem se zaksichtila.
"Počkej o jakém séru mluvíš?"
"No vědci, co si nás vzali jako pokusné králíky na nás zkoušeli testy, jak nás zmutovat a.."Andrea vyskočila na nohy, mě vytáhla také.Utíkala dolů, mě táhla sebou.
"Je jako David!"Vyhrkla hned.
"Akorát, že ona dostala geparda.Vlk je v ní, ale uvězněn.Proto je více cítit po kočce než po vlkovi, který by jí měl být přirozenější."Nějak jsem nestíhala.Hala se začala plnit dalšími a dalšími..nejspíš lidmi?Nebo vlky?Monstry?
"Václave!"Pán domu se vynořil z hloučku a přistoupil k nám.
"Jak jsi na to přišla Andreo?"
"Povídali jsme si."Podívala se na mě a mírně se pousmála, jako by tím chtěla říct promiń mi, ale je to nutný.
"Nejspíš nevíš, kdo byli tvý rodiče."
"Ne,pane."Jak na vojně.
"Říkej mi Véca.Dělaj to všichni."Pokývla jsem.Chtěla jsem říct Véca?Jako vážně?Mlčení je občas lepší.
"Zaslechl jsem své jméno."Dovnitře vešla hora svalstva.Je obrovský.Proti němu jsem trpaslík.Očima zabloudil ke mě.Usmál se zářivým, sexy úsměvem.Bože, on jde ke mě!
"Ty musíš být Anna."Přejel mě pohledem od zdola nahoru.Měla jsem na sobě obtažené tričko s výstřihem.Bílé a přes prsa bylo velkým písmem, černě napsané "Nečum!"Ještě, abych tu netrajdala bez kalhot, tepláky.Napřáhl ke mě ruku.
"Jsem David."Mou ruku si přitáhl k ústům a olízl ji.Bylo to zvláštní gesto, ještě, když to dělal takovej frajer namaknej.Tipovala jsem ho na dvacet pět.Když mi pustil ruku nenápadně jsem si ji otřela o kalhoty.Nechtěla jsem ho urazit.Andrea zahlídla, co jsem po jeho oblíznutí udělala a měla, co dělat, aby nevybuchla smíchy, naštěstí se udržela a moje opovržení nevzešlo navenek.
"Nech toho namlouvání Davide!Není na to čas."
"Náš Véca je trochu středověkej, nic si stoho nedělej.Najdu si tě pozdji."Pošeptal mi do ucha a zařadil se do hloučku, který stál po pravé straně Vécovi ruky.Sebevědomej parchant!Kdo mu jako řekl, že se s ním chci sejít později?!Nemá být můj bratr?Nebo, tak něco?
Další naše konverzace se odehrávala v kuchyni jen s Vécou a Andreou.Upřímě mě nebylo o nic příjemněji, ale přece jen lepší než stát v hale se všemi...lidmi.
"David se narodil z vlčí linie, nejspíš stejně jako ty.Akorát měl štěstí, že mu dali jako sérum vlka.Mohl se tak skombinovat a akorát to u něj vyvolalo rychlejší přeměnu.Ty máš geparda, ale i vlka, však dohromady k sobě nejdou.Po pubertě se obyčejně ve vlčí linii objevují první známky blížící se proměny.Netuším jestli se dřív nebo později proměníš, jaký by to vůbec mělo efekt na tvého geparda či vlka, takže na to nejspíš časem příjdeme.Jestli by se ti zdálo, že se ti zastavil růst.."
"Počkat!Růst?Já přestanu růst?Jako, že nezestárnu?"Na jednu stranu je to suprový, nebudu nikdy stará, vrásčitá, ale na druhou, ještě by to mohlo pár let počkat.Je mi teprve 15, kdyby jsem zůstala v téhle dětské podobě..
"Možná..Pokud si tvůj vlk sedne s gepardem.Je také možné, že pouze dožiješ své léta,zestárneš.Jestli se však proměníš, staneš se vlkodlakem už nebudeš mít možnost otěhotnět, ani zestárnout."Tohle jsem moc nepochopila.
"Jak tedy vzniknou vlkodlaci?Říkal jste přece, že jsem potomkem vlkodlaka."
"Jistě jsi potomkem vlkodlaka.Nejjednoduší způsob, jak udělat z člověka vlkodlaka je ho pokousat.Pokud přežije je jistá možnost, že se stane vlkodlakem, to už se promění hned dalšího úplńku ve vlka, né-li dříve.Nehledě na věku.Pak je tu ta složitější část, jak docílit nárustu vlkodlaků.Porod.Vlkodlaci se můžou, jak víš rozmnožovat v pubertě, pak už ne.Takže pokud dospělý vlkodlak chce dítě může je mít jen muž s lidskou ženou.Pokud by dítě měla vlkodlačka musela by ho mít před proměnou.To se stává.Občas lidé ani neví, kým jsou a mají dítě třeba v patnácti.Takhle se často rozmnožujeme.Jinak po proměně žena mít dítě nemůže.Přeměna je moc drastická a ještě nikdy se nestalo, že by dítě v ženě přeměnu přežilo."Já se musím měnit už ted´.To znamená, že jsem vlastně nikdy dítě mít nemohla.Nejspíš na mě Véca poznal, jak jsem sklesla.
"Ty už se musíš měnit, že?"
"Nikdy jsem o dětech nepřemýšlela, ale třeba jednou.."Třeba jednou by jsem změnila názor.
"Právě ty by jsi měla vědět, že není jediná možnost, jak mít dítě ho porodit!Kolik dětí čeká než si pro ně někdo příjde.Někdo,kdo je bude milovat."Povzdechla jsem si, ale oběvila na své tváři úsměv.
"Máte pravdu."
Rychlím pohybem ruky mě pohladil po tváři.
"Jsi chytrá holka.Pokud něco budeš chtít vědět zeptej se Andrei, když si tak dobře rozumíte."Zavrtěl hlavou a svůj pohled zamířil na Andreu.
"Jak je možné, že sis až u ní našla svého spojence?"
"Nejspíš osud Véco."Pronesla divným tónem, k němu doplnila úšklebek.
"Jdem?"Zase to udělala!Vydala se z místnosti dříve než jsem jen odpověděla a ani se neohlédla jestli opravdu jdu.Určitě slyší mé kroky, já její také, ale je jistá slušnost v tom nedávat to tak najevo.
Andrea mě ještě cestou ukázala, kde je koupelna, záchod ,a kde kdo bydlí.Potom vytáhla album, pomohla mi zapamatovat si, která tvář patří k jakému jménu.David bydlel na konci chodby, sám.Filip měl pokoj naproti nám a bohužel za námi furt lezl.Dobře je sním sranda, ale to je vše.Večer, když mě dohnala únava, zalehla jsem do Své Velké postele.Našla jsem svůj domov.Konečně jsem si pro jednou připadala, jako ve svém, doma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 29. září 2013 v 19:36 | Reagovat

Super kapča :) už se těšim na další :D zajmalo bymě jak dokážeš psát tak dlouhý kapitoly :D

2 Anet Anet | Web | 29. září 2013 v 20:27 | Reagovat

[1]: No víš ono mě to chytne a píšu..Odpoledne mě kámoš psal jestli nepudu ven..já, že píšu..Na mě byl za to docela nasranej,ale mě to prostě chytlo a psala jsem vpoctatě od odpoledne až někdy do 7..8?..s přestávkou, kdy jsem si dělala oběd..a tak..se psem, ale jináč jsem furt psala..ještě hledala postavy..to mě taky celkem baví..XDJá bych byla schopná ti ted a tady napsat, podrobně,co jsem celej den dělala..,jak to budu zítra stíhat stím psaním.atd..a to vím, že to nikoho nezajímá,ale já už jsem prostě taková..xDDJá se dokážu rozepsat snad o všem..xDDTak jo zítra fakt nevím, jak to budu stíhat....takže,ale jo pokusím se napsat něco..mám jen příraz na učení což není tak špatný..takže něco spitvim..a už končím jinak mě napadne zas něco dalšího,co k tomu monologu přidat XDD Jdu se dívat na tu vesnici či, co to je..jak se to jmnuje?Jsem to zas zapoměla..už jsem se zmínila,jak mám hroznou pamět?..Ok už končim..xDD A dík za tvé komenty..Asi to mě tak nějak vždycky dokope,abych psala dál..že se to vůbec někomu líbí :DTakže moc děkuju..:D

3 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 30. září 2013 v 6:21 | Reagovat

[2]: Vůbec není zač :)

4 anež anež | E-mail | 25. listopadu 2013 v 16:50 | Reagovat

:-D  seš šílená, ale odbrý :-P  :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama