Ten, kdo neprojeví smutek, neznamená, že nemá srdce. Jen má více odvahy bojovat s osudem.

Otázka

17. srpna 2014 v 10:01 | Anet
Vážně to tu ještě někdo čte? Po dlouhé době jsem mrkla na blog, od kterého jsem se kdysi nemohla odtrhnnot, kdy jsem psala o sto šest..:D a byl tu komentář od dívky nedávno přidaný, která chtěla pkračování...... Nevím ani zda bych ještě něco takého ted zvládla, opravdu dlouho jsem nic nenapsala...Občas se objevil nápad na nový příběh, dokonce jsem si chtěla sepsat svůj zatím krátký životopis nebo něco na ten působ, ale už jsem se nechtěla vracet k dokončování této povídky, ale pokud by se nkdo našel možno bbych zkusila navázat, problém je že si už ani nepamatuju, jak to celé bylo, ale pokusila bych se vzpomenout si, pročíst něco a navázat tam, kde jsem zkončila...
 

Kuk :P

20. února 2014 v 13:49 | Anet
Takže....kámoška si založila nový blog a na něm se rozepsala o nové povídce...Je to moc dobrá holka a pisatelka ( :-* ) Na jejím blogu najdete, jak písničky tak fotografie a samo sebou povídky...Můžu se zaručit, že nudnej blog to nebude takže doporučuji navštěvovat a psát MOC komentů...a dávát mooc hvězdiček .P a liků na fb...P :D a tak´k dále...P :D Pro všechny tadyk je odkaz ........ : http://akiminypovidky.blog.cz/1402

K povídkám!Nutno přečíst si....:D !

1. února 2014 v 0:59 | Anet
Kdyby měl někdo dovbrej nápad...Tak by jsem se chtěla zeptat jestli by nechtěl přispět...třeba k té mé rozdělané povídce Neobyčejná.Sice mám svůj obrázek, svůj styl atd...A poměrně mám představu, ja by to mělo pokračovat, ale dobrým nápadým nepohrdnu, takže kdo by byl ochotnej, tak budu ráda, když napíšete nějakej ten řádek, co by jste rádi, co by jste chtěli, jak by to mělo pokračovat,...dopadnout...;-) Předem děkuju těm, kdo něco pisne, pokud se vůbec neěkdo najde XD Jináč mě napadlo, co by jste řekli tomu, kdyby jsem rozespala nějakou novou povídku? Která by měla v sobě postavy...jakožto, že by jste mi napsali jména..svoje povahy pro postavy..klidně sebe popsat, klidně svoji fotku nebo vybranou fotku z internetu poslat a já bych ty postavy , tak zařadila do příběhu...mohli by jste si říct, jakej by měl bejt váš příběh, ale spíš byvch to vymejšlela já a vy by jste se posívali vždy, jak ta vaše postava vtom figuruje, co se jí přihodilo atd.... , ale to je jen takovej nápad...Co si o tom myslíte?
 


Neobyčejná

1. února 2014 v 0:51 | Anet |  Povídky na pokračování
vím..dlouho jsem nic nepřidala..toto už jsem měla z části
napsané a dneska večer..nevím nějak sem se dokopala ktomu
rozepsat se zas trochu...Je to poměrně krátké, ale lepší než nic ne? :)
25)
Protáhla jsem se polámaná a pěkně vydřímaná, protřela jsem si oči a zaměřila se na postavu u dveří.
"Kurva, do prdele už s tebou!"Vykřikla jsem a leknutím se srazila se zdí budovy, takže sen to nebude.Protírala jsem si chocholku hlavy a mezi tím pozorovala Davida, jak se ke mě přibližuje.
"Nechtěl jsem tě vylekat..Jsi vpořádku?"Řekl tak něžně, že se na něj člověk zlobit nemohl.
"To je vpohodě.."Počkat?!Tak ted´ jsem si potvrdila teorii o mím narušeným mozku.Takže jo Anno, prober se sakra! Napřáhla jsem ruku a vlepila si facana, až to plesklo, jak svińa.A štípalo to ještě hůř...
"Co to proboha děláš?!"Vykřikl David a chytil mi ruku.Nic jsem necítila, ale viděla jsem dotýkat se naše kůže...Tohle je šílený!A to naprosto!
"Seš moje vidina nebo co?!Co je tohle...Bože?!Já už se totálně scvokla!"
"Nejsi blázen.."
"To běž říct někomu, kdo tě bude poslouchat, protože já tě ignoruju!"
"Nemůžeš mě ignorovat!"
"Já teda nic neslyším.."Vyskočila jsem z postele a směřovala rovnou do koupelny.Pustím na sebe ledovou vodu a zase budu v realitě, tohle není skutečný, je to prostě jen v mí hlavě!Když jsem za sebou zavřea nikdo za mnou nešel..uff.Ikdyž je to jen přelud bylo by divný se před ním koupat, nevím.Otočila jsem se k vaně a stáhla si tričko, když jsem ho přetahovala přes hlavu a končně se z něj vyprostila znovu jsem málem dneska dostala infarkt.
"Nejseš zkutečnej!Jdi pryč!"
"Já myslel, že mě nevidíš..."Škoda, že mu ted´ nemůžu jednu natáhnout!Je to jen blud..nezapomeń Anno!Jen blud!Začala jsem se svlíkat a nechala být ten blbej pocit, který se mnou loudil.
"Tenhle výhled si nechám líbit."Pronesl a já se musela znovu okřiknout, že tohle není reálné, ale když ono je to zatraceně reálný!Osprchovala jsem se vpoctatně rychlém čase a vypadla z té zatracené koupelny, co nejdřív.
"Pořád myslíš, že mě můžeš ignorovat?"Ukázala jsem na něj prostředníček, otočila se a dupala směrem do Edova pokoje.
"Kam ses ztratil?"Zeptala jsem se, když jsem vztoupila k němu do pokoje a on tam jen tak stál.Jako by se díval na něco hodně daleko...Bylo to zvláštní.Asi se jen zamýšlel, ale i tak..Zrychlila jsem a zastavila až, když jsem se ho rukou dotýkala ramene.
"Háloo..Země volá Eda!Jsi vcajku?"Trochu zatřepal hlavou a zaměřil se na mě, na moje oči, ze začátku jsme se dívali navzájem do očí, ale pak....Pak sjel zrakem na moje rty a já si uvědomila, co ted´ příjde.Chtěla ses sním vyspat ne?!
"Ale no takk...!Přece sním nebudeš šoustat předemnou!"Davidova slova mě trochu vykolejila.Je to jen v tvý hlavě Anno!Prostě to zablokuj a užíj si Eda!
"Ano."Zašeptala jsem naproti Edovi, tohle byla odpověz, jak pro mího imaginárního kamaráda, tak také povolení pro Eda.
"Ani netušíš, jak dlouho jsem to chtěl udělat.."Myslím, že jo..., ale nebudu přece tuhle chvilku kazit svejma komentama.Ze začátku jsme se jen líbali, dávali jsme si na čas....Už jsem neslyšela poznámky Davida, byl tu jen Ed.Jen on a já, samozřejmě.
Začínalo se to rozjíždět, když jsme se probojovávali jazyky.
"Anno!"Ten řev mě na chvíli ochromil.Ed mě položil na postel a jelikož jsem na chvíli byla mimo, místo rtů mi líbal krk, nejspíž asi už pochopil, že se semnou něco děje, protože všeho přestal.
"Chceš přestat?"
"Anno..Prosím..Nedělej mi to!" Prostě ho vypni!Je jen v tvý hlavě, je to jen tam!
"Jsem vpohodě.."Zase jsem si našla jeho rty a boky přitlačila víc k těm jeho.Zasténal mi do úst a svoje boky měl na mích natisknuté tak, že jsem se divila jestli mu to nedělá problém.Přejel mi po košili a postupně rozepínal knoflík po knoflíku, než mu došli nervy ,odtrhl knoflíky a tím mě vyvlíkl z téhle nadbytečně látky.Naštěstí zapínaní jsem měla ve předu, takže stačilo jen ten cvoček rozevřít a vršek byl kompletně odhalen.Jeho tričko už na cáry letělo vzduchem, snažila jsem se mu sundat kalhoty, ale jalikož se on snažil o to stejné semnou, moc jsem neměla možnost se k němu pořádně dostat, on však žádný problémi s mím svlíkáním neměl, no jo já jsem tu ta nezkušená lemra..co na to říct?
Když jsme byli oba nazí musela jsem se ještě před tím než si spolu zamrdáme na něco zeptat.Co kdyby...
"Existujou duchové?"Vypadlo ze mě, což nečekal.
"Proč se na to ted´ ptáš?"Nechápal.Pořád mě jeho kamarád tlačil do stehna, vzrušovalo mě to ano, ale potřebovala jsem tu odpověd´.
"Prosím.."Přejela jsem mu po vypracovaném hrudníku a nechala ruku sjet trochu níž.Myslela jsem, že ho tak popoženu k odpovědi, spletla jsem se.
"O všem ti řeknu..POTOM!"
Občas jsou chvliky, kdy bych se nejraději profackovala a právě ted´ bych si nejarději dala přes držu!
"Omlouvám se..., ale nemůžu.."Vytrhla jsem se z jeho semknutí, popadla svoje věci a chtěla, co nejrychleji vypadnout!Samozřejmě tak lehké to nebylo.
"Co se děje?!Nechápu to!"Nemusí to chápat, proč by měl...Nemůže to ani pochopit...
"Můžeš mě nechat prosím odejít?"Zabralo to, skoro mě mrzelo, že se nechal tak lehce odbýt, ale zároveń jsem mu za to vděčila.Odstoupil a nechal mě samotnou stát u dveří.
"Děkuju."Ani jsem nebyla schopná podívat se mu do tváře, jak jsem se styděla.Bylo mě trapně, že jsem ho dostalo do nálady a pak jen tak bez vysvětlení odešla a ještě ho seřvat.Pořád lepší než mu vykládat, že na mě mluví můj mrtvej přítel.Vybrala jsem si bejt divná před magorem....

!Omluva!

30. ledna 2014 v 20:28 | Anet
Moc se omluvám lidi!!! hlavně teda těm, co se ještě občas příjdou podívat jestli jsem už nepřidala náhodou nějakou tu new kapču, ale jsem v hrozným kolečku....musím se věnovat ..ehm..škole..no dobře té se moc nevěnuju spíš jsem začala ted trochu víc bumbat a pak něco psát..to by nedopadlo dobře..XD Každopádně prostě nebyl čas...a ani nijak moc nálada...Je pravda, že občas, když jen tak přemejšlím s emi občas do hlavy dostane myšlenka na něco novýho do příběhu, ale nikdy se mi poté něchtělo nic psát.,...jsme líná ano, ale ted k věci.....
Nevím zda má cenu ještě něco rozepisovat....Kdyby tu bylo samozřejmě víc lidí, který by opravdu chtěli, abych ještě přidávala pak zajisté se pokusím zas rozjet to moje psaní....Takže do komentů napište, kdyžtak, kdo by ještě chtěl něco sem hodit za moje slátaniny..... Vím, že jsem dost dlouho nepřidávala, takže nepočítám s moc velkým ohlasem..., ale zas jen pro jednoho jediného člověka se mi to psát moc nebude chtít...Vaše komenty mě vždycky tak nějak dokopaly k tomu psát dál a v kuse....Nápady se tak hrunuly tím víc a líp...:)

Vánoční soutěž o nejlepší povídku!

8. prosince 2013 v 21:09 | Anet
Takže tadyk je k tý soutěži moje povídka..
Budu ráda, když napíšete jestli je to fakt tak 
moc hrozný, jak si myslím nebo jestli se to trochu líbilo....:D



Nemohla jsem vydržet až předám mému miláčkovi dárek, co jsem mu koupila na Vánoce.
Dneska jsme se neměli ani vidět, jeho rodiče ho chtěli mít prý doma a zakázali mu někam chodit, navíc mě jeho matka moc nemusí, ale at´ mi jeho matka políbí mou krásnou prdélku!
Je teprve něco po čtvrtý odpoledne, domů to na večeři stihnu včas.Na sebe jsem si vzala krátký, atraktivní šaty a kozačky s podpatkem jsem si vzala, aby mi dělali hezký a delší nohy, než doopravdy jsou.Ve skutečnosti nejsem moc velká, ale ani prcek, to pozor zas!
Určitě bude rád, že jsem přišla, však ten nepříjemný pocit v břiše mi svíral žaludek.Proč by na mě měl být naštvaný?To né…Proč by byl naštvaný?Blbost, prostě na něj zazvoním, jak jindy, nic to není, ale připomíná mi to den, kdy jsem byla nervózní kvůli mému poprvý, ano bylo to sním.Šla jsem k němu vyparáděná a v novým prádýlku, jeho rodiče byli u jeho babičky a my měli i přes noc čas pořádně si užít.Myslím, že ho miluju?Tohohle slova jsem se před rokem přímo štítila, ale jakmile jsem potkala jeho, po pár týdnech..Prostě jako by se mi svět otočil.
Co děláš lásko?
Nepřišla mi na mou smsku žádná odpověd´.No asi musí dělat něco doma nebo jen neslyšel, spí…Už zbývala jen jedna zastávka..jen jedna…Co to kurva je?! Uvnitř mě se začala vařit krev.Strhla jsem si bundu a kabelku při scházení ze schodů odhodila k lavičce, kde se s MÍM přítelem ocucávala nějaká děvka!
"Ty děvko skurvená dej od něj tu držku pryč!" No konečně si mě někdo všiml!
"Kdo to je Dane?"Optala se ta neznámá holka.Nečekala jsem až se oba začnou obhajovat, prostě jsem musela..Moje pěst jí narazila do obličeje, vykřikla ještě před tím než jsem ji pěstí uhodila, ale potom..Jo to byl teprve řev.
"Co to do tebe vjelo?!" Štěkl po mě Dan a běžel opečovávat tu holku místo toho, aby se mi aspoň omluvil, že mě podvádí.Měla jsem chut´ na něj zakřičet do mě? Co do mě vjelo?Ale nemělo to smysl, ještě abych mu dávala dárek.Já husa!Sebrala jsem svoje věci a nakvašeně jsem se ještě po nich ohlídla než jsem svoje nohy dokázala nasměřovat pryč, pryč odtud.Jakto že jsem to nepoznala dřív?Z oka mi utekla jedna slza, kterou jsem si vzápětí hned prstem setřela.Nebudu kvůli němu brečet!
Doma jsem se proplížila tajně ke schodům do sklep a sebra vodku, která stála hned u kraje, nikdo si mě ani nevšiml, uff.
Sjela jsem si o pár zastávek dál než bydlím a vylezla si na garáž, která se dala, jak snadno slízt tak i seskočit.Problém to bude až se trošku ožeru, ale co?Dneska nehodlám už jít domů! Ještě jsem dom napsala smsku, aby mě nečekali, otec bude zas ožralej a matce to taky nijak extra vadit nebude, i když pak bude mít kecy, proč proboha jinak vařila večeřu, kdo myslíš, že to ted´ bude jíst, už to není tak dobrý…A bla, bla, bla…
Už po cestě jsem si dávala do nosu, ted´ jsem to do sebe lila…
"Ty zmetku!"Kopla jsem do prázdné láhve od piva a ta se s rachotem pak roztříštila na zemi.Po tvářích mi kanuly slzy a mě už vůbec nezajímalo jestli budu vypadat, jak šašek nebo jestli mě někdo slyší.
"Št´astné a veselé!Hou, hou, hou Vánoce jsou tu!"Zpívala jsem, brečela, u toho se ožírala.
"Jebat na všechny kluky!"
"Máš jedno přání, pořádně si ho rozmysli!"Lekla jsem se, když na mě promluvil nějakej stařík.
"Todle místečko už je zabraný!"Vykřikla jsem a ukázala na něj vodkou.Povzdechl si.Proč vzdechá?!Začala jsem se smát až mě tekli další slzy.
"Přišel za mnou Ježíšek!Lidi dostanu dáreček!"Smála jsem se dál.Zamotala se mi hlava a pak, když ke mě postoupil udělala jsem krok vzad, byl strašně velkej a uznávám, lekla jsem se.
"Už ani krok děvče!"Ježíši!Co je to za úchyla!Udělala jsem přesně to, co po mě chtěl, abych nedělala.Ustoupila jsem o další krok dozadu.Šlápla jsem do prázdna a už bylo moc pozdě na to vrátit své rozhodnutí zpět.Skoro, jako by se čas zastavil a já jela zpět...Zpět ve svém životě..Proletěla mi hlavou celá má mizerná minulost, ale taky ty hezký chvilky.Záchvaty smíchu s kamarádama, chlastačky, hezcí kluci, nový známosti, moje narozeniny, radost z lízátka, které jsem dostala zadarmo od prodavačky...zastíńovali to, ale chvilky, které neměli nic společného se štěstím, ale s bolestí, jak psychyckou tak fycizkou.Však najednou se ve mě něco změnilo, všechno se mazalo, všchno se vybarvovalo v lepších barvách, začala jsem snít, byla jsem št´astná!Najednou mě, ale z toho štěstí vytrhlo křičení a něco mnou lomcovala, tohle nebude nebe....takže jsem skončila v pekle a čerti už se o mě rvou, kdo si chce dát který prstíček?Už si někdo zamluvil můj paleček?Tohle bude asi bolet.
"Vztávej!Slyšíš!kdes byla sakra?"
"Ehh...Co?"Jak může být velký sklamání z toho, že jsem nezemřela?Tohle mě příjde jako mnohem horší varinta než je smrt.
"Vylez z tý postele už!"Trhla se mnou, ale já se furt válela.No nakonec jsem vylézt musela....Dostala jsem pohlavek za neposlušnost, trochu okomentování, jestli jsem normální, ale jinak celkem pohoda.Jsem živá..Měla bych se radovat ne?Padla jsem znovu do postele, když byla matka pryč, něco mě škrabalo za krkem.Papírek?

Žij své sny děvče!
Dal jsem ti druhou šanci, tak jí nemrhej.
Pamatuj na tato slova "Věř - běž a dokážeš!" (Raego jede!:DD)
J.

Od tohoto dne jsem začala věřit v Ježíška...Jediný rozumný vysvětlení proč jsem ležela doma v posteli, nebyla mrtvá a od koho jiního by byl ten papírek, tak asi?
Nevím proč se to stalo zrovna mě, jestli zhoda náhod?Neřešila jsem to.
Zrovna jsem kouřila na lavičce a čekala na autobus, když si ke mě přisedl...Jééé...tak hezkej kluk.Polkla jsem a čekala až se ozve.
"Čau."Konečně pozdravil..No to mu trvalo..
"Chceš cígo?"Oplatila jsem mu a usmála se na něj..Je jasné proč přišel..Pochybuju, že by ho okouzlil můj nepohledný vzhled..Dobře nejsem až tak hnusná, ale krasavice? Taky ne!
"Dáš?"To je parchant.Vsadím se, že na ten úsměv mu vlítlo už početně holek..
"Za pivo!"No co?Já se můžu dělit a on ne?Pořád s úsměvem mi podal pivo, překlopila jsem do sebe pár doušků a podala mu ho zoět.Přišla řada na mě..
"Víš, že máš fakt krásněj úsměv?!"Kdy jsem se začala taky usmívat?No to bylo celkem jedno..
"Tak jistě!Přesvědčuje mě o tom každej den pohled do zrcadla.."Řekla jsem trochu ironicky z vtipu, vím o co mu jde, já mu ty jeho řečičky vážně nežeru...Rozesmála jsem ho...A takto vzniklo naše přátelství..Nebo něco víc?Jó to se dozvím časem zda mu přestanu odolávat...K mému posunu předpokládám, že ještě tejden bych to vydržet mohla...Nechci vztah..né tak brzo po Danovi, ale ten parchantskej Dox (Neptejte se mě proč se mu tak říká...Sama to nevím..) je fakt hezkej..
"Tak co?Kdy dáme sex Anet?" Zeptal se mě...Co já na to?
"Ale jdi do prdele už stym!"
"Fajn.."Proč se ke mě přisouvá?Aha..
"Né do mí sakra! "
Konec!

Neobyčejná 24.kapitola

10. listopadu 2013 v 19:51 | Anet |  Povídky na pokračování
Moc se omlouvám..nějak jsem to nedávala.
Nebyl čas a pak už ani chut´..
Takže se fakt moc omlouvám...a jinak doufám, že
 mě za totok moc nezjebete...:///A už nebudu otravovat...:D
Jináč za 10 komentů, co nebudou ode mě
 samozřejmě, přidám další ;-) Moc to nestíhám takže pro to..








24)
Přijela jsem k nějakému skladišti, kde byla daná adresa a začla se všude porozhlídávat.Někde tu musej bejt.Zkusila jsem se zaposlouchat a najednou to uslyšela.
"Pomoc!"Zařval.Ten řev mi trhal uši.
"Obkličte ju."Šeptal někdo.
"Ne..prosím.."Potom následoval zase ten známí řev, tak tohle teda ne!Už mi nikdo nikoho nevezme!Už do prdele ne!Ani si neuvjedomuji, kdy jsem se přeměnila ve zvíře, ale oblečení leželo za mnou a já po čtyřech běžela pro Erika.
Z boku na mě skočili dva vlci, zdrželi mě pár vteřin, ale už tam leželi mrtví..za mnou a já pádila za křikem.Připadala jsem si jako smyslu zbavená, v uších mi tepala krev a já vnímala jen můj dech a vzdálený křik, jako ozvěna nekončící ozvěna.Za mnou běželo pár vlků, ale nemohli mi stačit, jen jeden se na mě stačil pověsit, když to vzal přes skratku a vyběhl na mě zase z boku, ale skončil blbec taky mrtvej.Předemnou se houpal za nohy, hlavou dolů Erik.Po hrudi se mu táhly řezy a pane bože!Oni ho popálili!Když ho ten zmrd zatočil uviděla jsem si, že kousek jeho zad..je popálených.Za tohle všichni zemřou..do jednoho!Dneska se budou konat jatka!Erik se na mě díval a nejspíš nemohl uvěřit vlastním očím...Zná tuhle moji část.Moc dobře.
"Tečka?!" Podívala jsem se mu do očí a přidala...už jen pár metrů a budu u něj.
"Už ani krok!Jinak bude bez hlavy!"Zastavila jsem a dívala se už né na Erika, ale jen na Alfu.Obstoupili mě vlci, ale ty pro mě byli jen otravné mouchy, nic čeho bych se máchnutím nemohla osvobodit.
"Přeměń se!"Nenechá ho přežít to je mi jasné...To by mu aspoń zavázal oči.Néé...on mě chtěl jen nalákat a myslí, že mě zabije a ještě mi předtím ublíží.Netuší, co jsem zač.Předtím jsem byla zraněná a neuměla racionálně přemýšlet.Ted´ je všechno jinak, všechno.
Začala jsem se měnit, ale né úplně do lidské podoby, zastavila jsem to v polovině, když jsem pořád ještě měla dráby, tesáky, nepřirozenou pokožku a vypadala celá divně.
"Jsi hlupák!"Zakřičela jsem po něm a nechala ty slova proplout vzduch.
"Drž hubu!Mám tvýho kluka a jestli budeš držkovat stačí jen škubnout a je po něm!"
"Jestli zemře, donutím tě prosit o smrt!"Můj klidný hlas vyvyšoval více než jeho nevrlý.Dívala jsem se mu do očí a ukazovala mu, že to dokážu, že tady neuspěje.Jeho nehty se proměnily v drápy a smekl snimi přes Erikovi záda...zajel jimi do popálené pokožky...Tohle už jsem nevydržela, odrazila jsem se od země a přeskočila postávající vlky.Erikovi tekly slzy a z pusy se mu ze řvu hrnula krev, koutky měl z křiku rozpraskaný a krev se mu tan stékala na bradu až k zemi.Pozoroval mě a prosil, prosil o pomoc.Skočila jsem po Alfovi, ale věděla jsem , že to nestihnu.Trhl s drápy zachycené v Erikovi a akorát, když jsem ho ztrhla drápy vytáhl společně s jeho masem a krví uchycených na nich.Erik se snažil popadnout dech..Jako by mu někdo zaterasil přívot vzduchu.Zařvala jsem a roztrhla Alfovi krk.Padl na zem, bezpohybu, ale už nebyl můj hlavní problém, to těch dalších 30 vlků, co se tu začalo zhromaždovat.Chtěla jsem skočit do toho chumlu, ale všichni se najednou sklonili k zemi.Co to kurva dělaj?!Chcou se nechat zabít?!Nechala jsem je tedy být a šla k Erikovi.Už jsem se přeměnila a odtrhla provaz za který byl pověšený.Položila jsem ho na zem a pslouchala.Nevím, kdy se kolem mě znovu zhromaždili vlci, protože moje mysl mě odnesla někam daleko.Je tohle nějakej trest?Všichni kolem mě budou umírat?Vlci vyli a já jen dřepěla u mrtvoli.Něco se semnou začalo dít, tělo mě brnělo, začala jsem se třást a nešlo to zastavit.Nešlo..omdlela jsem.
---------------------------------------------
"Je mi to líto.Rád bych byl s tebou..."
"Davide?"Stála jsem na louce a dívala se na Davida.Jenom se na mě pousmála pohladil mě konečky prstů po tváři.
"Neplakej.."Až, když promluvil uvědomila jsem si, že mi tečou slzy.
"Já už nechci...Chci tohle ukončit!"
"Spraví se to.Věříš mi?"
"Ano, ale.."Položil mi prst na rty a tím mě umlčel.Zachvěla jsem se a chtěla si ho k sobě přitisknout.
"Ne!Ted´ musíš jít.Zase budem spolu.."
"Cože?Jsi mrtvý!O čem to mluvíš?"
"Všechno se zas spraví...Musíš jen počkat a pak už bude vše vpořádku."
"O čem to mluvíš?Davide!"
"Pšš...na všechno časem příjdeš."Políbil mě na čelo a já začala padat.
------------------------------------------------------
Leknutím jsem sebou cukla a vmžiku seděla.Na dlani mě hřála ruka...
"Ede!"Vypískla jsem a přitáhla ho k sobě, pevně jsem ho obejmula a snažila se všechno vyhnat z hlavy.Jeho nikdy nestratím, nemůžu.V téhle chvíli jsem si uvědpmila, že to on je můj záchytný bod.Ostrov v oceánu.On nikdy nezmizí, jeho se ostatní bojí, on má větší moc než cokoliv co je tu, pokud teda nepočítám ty úplně na vrcholu.
"Je ti jasné, že už tě nikdy samotnou nikam nepustím?!"Zeptal se mě výhružně, ale bral to spíš jako vtip.Vtip na který si bude dávat pozor, aby byl vyplněn.
"Erik je..."Povzdechla jsem si a po tváři mě stekla jedna slza a dost! už nic víc, jen jedna slza.
"Kvůli mě..Všichni umírají kvůli mě kurva!"Bouchla jsem pěstí do jeho hrudi, i když za nic nemůže to já...
"Všechna úmrtí nejsou kvůli tobě Anno..Jen se sehrálo několik hrozných věcí najednou a v tvé blízkosti."podívala jsem se mu do očí, hledala jsem náznak hraní, ne on to myslel vážně, jako všechno.Přitulila jsem se k němu a spokojeně vydechla.
"Ještě mám tebe.."Otřela jsem se tváří o jeho hrud´ a užívala si ten hebký pocit jheo trička a pod ním vyrýsovaných svalů.
"Slibuji ti, že pro tebe tu budu vždycky." políbil mě na kraj hlavy, což mi připoměla Davida, byl to jen sen, ale strašně reálný sen a hezký.Jen mi něco nesedělo..
"Proč?"
"Proč, co?"Nechápe snad?
"Proč jsi mě tu vůbec nechal?Proč jsi mě zachránil?Proč se mnou máš trpělivost?proč ti na mě záleží?!"Tohle nechápu, nikdy jsem to nemohla pochopit.Proč?Sakra proč?!Neodpovídal mi.
"Proč?!"Bouchla jsem ho znovu a zadívala se mu do očí.
"Odpověz!Proč?!"
"Měla by sis odpočinout.."začal se zvedat..Ne to jsem zas pohnojila.tak když už ta už..
"Deš pryč?!"
"Jdu si taky lehnout.."
"Odpovíš mi?"
"Jdu si lehnout!"byl pryč z pokoje během mrknutí oka.Co mu je?!Co mi tají?!Chci to vůbec vědět?Je to vůbec důležitý?Mrzelo mě, že odešel, fakt jo.Připadala jsem si najednou sama.Stašně osamělá.Asi to způsobila Erikova smrt nbeo nevím, ale najednou to na mě zase dolehlo.Už když ti příjde, že je to pryč zase, zase to na tebe dolehne, zase!
"Všechno bude zas vpořádku, věř mi!"Ten šepot se rozlehl pokojem až jsem dostala husinu.
"Davide.."zašeptala jsem...Zavřela jsem oči a usla, na tváři jsem cítila mokro...zase bulím...Kurva!
------------------------
Probrala jsem se s křikem, zdálo se mi o Davidových vypadlých vnitřnostech, Filipovým ohořelím tělu a Erikově pověšeném vzhůru nohama...
"Šššššš....Je to dobrý, byl to jen sen."Ed mě hladil po tváři a snažil se mě uklidnit.
"Už neodcházej.."Zašeptala jsem k němu a přitáhla si ho k sobě na postel.Hodinu jsme se bavili, on mě škádlil a já se smála.
"Jsi to jediný, co mám..."Vzhlédla jsem k němu a snažila se hledat v jeho obličeji nějakou reakci na moje slova.
"Já budu vždycky tvůj...To nezapomeń.."
"Nezapomenu."Usmála jsem se na něj a víc se mu uvelebila v náruči.Mám ho ráda..moc..je zvláštní jakej máme už ted´ vztah a to se neznáme zas takovou dobu a nejsme milenci, jen nám na sobě prostě záleží.Teda oprava zatím nejsme milenci....Stálo by to sním za hřích..jojo.. Proč bych se jinak tak moc ráda tulila k jeho tělu?Nebudu říkat, že bych ho něchtěla svlíknout a přejíždět mu po těch tvrdejch svalech..a dalších tvrdeých věcí, protože jo jasně chtěla, ale...Musím se držet..Proč?Proč vlastně...Takže se sním vyspím!
"Co se stalo vlastně s těma vlkama?"...(zas příště..:D)






Takže jste pro to, aby si to spolu rozdali? :D
Jináč příště možná přibyde další postava..nebo popříště...

Neobyčejná 23.kapitola

2. listopadu 2013 v 0:43 | Anet |  Povídky na pokračování
Tak konečně po dlouhé době jsem přidala další..
a to jen díky přemlouvání Elí...:DD Tak do půlnoci jsem 
to nestihla, ale skoro..Je to tedy vcelku krátké, ale zítra
 možná zas vynahradím a napíšu další..jen možná :D
podle toho kolik bude komentů atd...Jak se mi bude
 chtít, jestli nebudu mít jinčí program..však to znáte :D 





23)
"Jasně..Kde?"Zeptala jsem se ještě na místo, kde se chce sejít a mohla se začít chystat, když se chce sejít už za 2 hodiny....V Brně.Co si sakra vezmu na sebe?!
"Co takhle, kdybych tě počkal na nádraží?"
"Dobře, tak já ti pak dám vědět až budu čekat v Náměšti na nádru..."
"Fajn.Tak potom zavolej.."
"Jasný!Tak zatím.."
"Ahoj.."Stihl ještě doříct Erik než jsem mu tipla a zdrhala ke skříni.Na postel jsem si nachystala pár kousků oblečení a z toho vybírala.Skončila jsem s džínama a bílím tílkem.Neměla jsem si vzít raděj ty šaty..nebo sukni?Moc jsem nad tím přemejšlela..proč vlastně?Já nemám v úmyslu sním chodit ani nic podobného, jen...já nevím, co sním budu dělat!Nevím, jak se přes něj dostanu k Verunce..Vím já vůbec něco?No možná leda tak, jak se dostat na nádraží, jo to vim.Namalovala jsem se a hodila přes sebe koženku.U dveří jsem se zastavila, neměla bych dát vědět Edovi?Kašlu na to!Pošlu mu pak smsku.Ve dvě jsem dorazila na nádráží u nás v Námešti a musela čekat ještě 15 minut než měl vlak dojed, směr Brno.
"Čau to jsem já Anna.Už čekám na vlak."
"Tušíš, kdy v Brně asi tak budeš?"Přes půl hodiny jedu vlakem + těch deset minut.
"Bude stačit, když tam budeš za necelou hodinku."Chvíli nic neříkal, tak jsem se lekla, že už se chce omlouvit, ale něco mu do toho vlezlo nebo nestíhá..
"Ehmm...Jo!jasně, dobře budu tam na tebe čekat s předstihem!"vyhrkl ze sebe najednou až jsem se lekla.
"Děje se něco?"Optala jsem se možná až moc starostlivým tónem hlasu.
"Ne nic!Všechno je OK.Tak já už musím, takže ahoj!"Hovor byl ukončen.No tak tohle bylo teda divný...Pokrčila jsem rameny a raději se zaměřila na pípaní, co vycházelo s té krabičky zvané mobil. Ed?
Ed: Kde jsi?!
Já: Jela jsem do Brna.Mohl by jsi pro mě zas večer dojed?(Moc prosím..)
Ed: Proč jsi mi neřekla, že jedeš pryč?
Já: Nepotřeboval jsi to vědět.
Ed: Co když se znovu objeví vlkodlaci!Je den!
Já: Ano.Proto budu velmi opatrná..Neboj.
Ed: Je těžké se nebát, když jsi daleko a já nesmím z domu.
Já: Budu si dávat majzla, oky?
Ed: To je samozřejmé!I tak jsi mi, ale měla dát vědět předem!
Já: Příště se polepším ty suchare.
Ed: Jsem suchar?
Já: Ano zlato ;-)
Ed: Jsem popuzen!
Já: xD suchare
Ed: Večer ti ukážu, co jsem za suchara!
Já: ? :O
Ed: Už jsi snad zapoměla na lekce tance? Nebo jsi snad čekala něco jiného?
Já: Na ty se zapomenout nedá! A možná..:-*.
Ed: Kdy budu moct přerušit tvoje rande, abych tě měl zase pro sebe?
Já: Jaks věděl, že jdu na rande?
Ed: Hádal jsem.
Já: Aha..Co děláš?
Ed: Nechceš vědět.
Já: ? :DDD Chci!
Ed: Nejede ti už náhodou vlak?
Já: To víš zas, jak?!
Ed: Jsem v tvé mysli a šmejdím...
Já! Cože?! Fakt?!
Ed: Ano.
Já: Na co ted´ myslím?
Ed: Jestli si ho opravdu honím.
Já: Kurva! Vypadni mi z hlavy! xD
Ed: :D Nechce se mi.
Nasedla jsem do vlaku a cestou si pořád psala další a další narážky s Edem.Byla to vcelku sranda.Ta babka naproti mě, co seděla se po mě pořád divně koukala a když mě to občas ujelo a já se zasmála nahlas vrhala po mě zlostnýma pohledama.Co jí je?!
Konečně jsem byla v Brně.Chtělo se mi zakřičet radostí a zároveń smutkem z toho, že přeruším konverzaci s Edem. Čekala jsem už přes půl hodiny, ale nikde žádnej Erik, aspoń né ten na kterého jsem čekala.Zvedl mi to až po pátý.
"Kde jsi?!"Ptala jsem se vcelku klidně.Byla jsem na sebe pyšná, protože upřímě? Měla jsem nervy na doraz. Bála jsem se o něj jestli se mu něco nestalo a zároveń byla nasraná, že nejspíš dal přednost jiné.
"Zháníš svýho kamaráda?" A do prdele!
"Kdo jsi?!Kde je kurva Erik!"
"Příjdeš tam kam ti řeknu a možná dostaneš svýho kluka vcelku."Vlkodlaci?Zase ti pošahanci?!
"Kam mám přijít?!"Zavrčela jsem a pobrala informace o schůzce.No není to nádnehrné rande?Pro jistotu jsem napsala Edovi, kde je schůzka a vypla mobil.Kdyby je náhodou napadlo hrabat se mi v něm.Navíc,Edovi zprávy se mi ted´ už nejspíš moc líbit nebudou...

Info !!!

26. října 2013 v 19:45 | Anet
Takže já a Ellí-Akima jsme se rozhodli oddělit od nikdejší vlčí smečky a založili sme naši smečku "Smečka Nočních Lovců" a zatím jen doupravujeme a tak sem se chtěla poptat jestli byste se k nám někdo nechtěl přidat? :D Nemusíte bejt vlk můžete u nás bejt i upír nebo démon a bude se tam dělat hodně akcí soutěží a tak...takže kdyby jste někdo chtěl Tak tady je odkaz :D :



Vážně je to sranda..zvláště pokud se vtom rozjedete..Můžete se vžít do své postavi a sami si tak ovládat, jak budete dále postupovat, ale nikdy nebudete tušit, jak přesně se to vyvine..:DJistě se seznámite s mnoha fajn lidma a pokecáte...:DD Mě samotnou to chytlo, takže doufám, že to aspoń zkusíte ;-) Jistě se vám nechce registrovat se atd.. ,ale vážně to stojí za to..! Na zabití nudy to pravé...:D

Neobyčejná 22.kapitola

24. října 2013 v 19:20 | Anet |  Povídky na pokračování
Dávám sem novou kapču a doufám, že
 se bude líbit(aspon trochu..xDD)...
Zase až bude od vás pět komentů....dám další ;-)







22)
"Máš na dnešek něco v plánu?"Ptal se mě Ed.
"Ani ne, proč?"
"Nechtěla by jsi mi dělat společnost?Teda samozřejmě až se vyspíš..."
"Společnost?"Pozvedla jsem obočí a spiklenecky se usmála.
"Ano společnost!Přísahám, že čistě sourozenecká..."Pokřivil úsměv a já do něj bouchla pěstí.
"Hele!Už jsem se za to omluvila!"
"Už ti to také nevyčítám."Koukla jsem na něj a pořádně si ho prohlédla.Je krásný.
"Co se děje?"Zeptal se.
"Co by se mělo dít?"Usmála jsem se a dál se kochala jeho tváří, ty doonalé rysy mě pokaždé uchvátily.
"Díváš se na mě, jako..."Nepokračoval.Raději jsem nechala zírání a šla se probrat dvdýčkama.
"To se ti asi jen něco zdálo..Pojd´ za mnou!"Došel ke mě a usadil se na koberci.
"Kde máš nějaké normální filmy?"Optala jsem se.Vážně, byli tam jen nějaké straré a pak ještě satrší...
"Tohle jsou normální!"Dobře nebudu ho urážet, jak myslí.
"Tak zkusíme štěstí na tv kanálech."Povzdechla jsem si a vrátila vše na své místo.
"Máš divný vkuz..."
"Já?"Optala jsem se vesele.Vážně..Já?
"Žádná jiná Anna tu není."
"No co na to říct?Jdu s modernou."Nespokojeně zabručel, ale nedodal naštěstí žádnou blbost, jako třeba..A já snad ne?nechci mu lhát...A pravda by přivedla další konflikt.
Do rána zbývala ještě dobrá hodina, ale já byla příšerně unavená.Nechala jsem Eda, aby se šel vykoupat a já se rozhodla jít až po Edovím zabarikádování v pokoji.Jedno jsem, ale nedomyslela, co budu dělat než Ed příjde...Hlavně nesmím usnout!Jen si na chvíli lehnu, ale spát nebudu!------------
"Dopr! Já usla!"Zanadávala jsem a rozhlédla se kolem sebe.Jsem v mém pokoji?Musela jsem vážně spát, jak dřevo, když mě ani nevzbudilo, že mě Edouš přenášel.Vykoupala jsem se a oblíkla.. to už bylo něco po poledni a začínala jsem mít hlad.Udělala jsem si špagety a musím uznat, že se mi vážně povedli!Je to také jedno z mála jídel, které nespálím nebo nedopadnou, jako sračky v záchodě.Můj Edouš už by mohl bejt taky vyspanej...Vzala jsem mu nějakou tyčinku a jabko, tomu se říká zdravá strava, až na tu čokoládouvou tyčinku teda...Zaklepala jsem..Nic.No co?Můžu ho sad načapat při něčem horším než při...hmmm...Nebudu hádat!
"Téda..pěkná tma.Ede?"Nic se neozývalo, sakra ještě se snad nebudu bát.
"Spíš?"Zkusila jsem to znovu..Ochmatávala jsem zdi jestli neucítim pod prsty vypínač, nic.Nechala jsem si tedy pomoct od mého zvířete, najednou jsem měla prostor už pěkně obhlídnutý.Měl tam fakt hodně knnih...Na psacím stole plno papírů a postel prázdnou.Kde je?Šla jsem blíže k postely a snažila se vykoumat, kam mohl zdrhnout.K nosu jsem si přimáčkla jseho polštář a nasála z něj jeho vůni, určitě tu musel ležet!Tak, kde kurník je???jedna strana matrace se najednou v rychlosti zvedla, že mě to málem smetlo.Začala jsem pištět až mě samotné to trhalo uši.O hlasivkách nemluvě.Někdo mě chytl..začala jsem se vzpírat, ale nešlo to..Kurva!Kurva!Kurva!
"Klid Anno!To jsem já!Eduard."Pověsila jsem se na něj a sklidńovala si dech.když jsem byla ukliněná odtáhla jsem se od něj a bouchla ho do hrudi..
"Ty parchante!Dokážeš si představit, jak jsi mě vyděsil?!"
"Moc se ti omlouvám!Asi jsem se měl zmínit o tom, že mám trochu jinak zavedenou postel..."
"Jo to asi měl...!Můžeš rozsvítiit, prosím?!"
"Budiž světlo!"zahulákala jsem do pokoje konečně plného svtěla.Chvíli jsem ho ještě pérovala za to, jak mě vylekal, ale nemínila jsem tím strácet čas.
"Máš tu nějaký písničky?"Optala jsem se ho, když mě začala nudit televiza a na něm byla také vidět nuda, není fanda modernějších filmů.A co teprve ty uhozené seriály?Nechápe, jak se na to někdo může dívat.Za to také dostal pohlavek.Já se dívala.
"Jistě!Hudba je moje vášeń."Hmmm....No je poznat, že není z téhle doby.Pustil nějakou...s prominutím sračku.
"Ehmmm...Co to je?"Optala jsem se s prázdnou tváří.
"Tobě se snad hudba, kterou jsem vybral nelíbí?"Díval se na mě a trochu posmutněl.Jak mu můžu říct, že tohle je tak na spláchnutí do záchoda?Tak mu to neříkej...Poradila jsem sama sobě.Moje druhá polovička..zlá..imaginární Anna.Kde je nejbližší blázinec?Potřebuji odbornou pomoc!
"Je to super, ale mám trochu jinačí vkus."Omluvně jsem se tvářila, aby opravdu věděl, že mě to mrzí.
"Vaše generace je zaostalá!Pojd´ ke mě!"Podezřele jsem si ho prohlédla.
"Proč?"natáhl ke mě ruku a pokynul mi.Bože jen to né!
"Ty víš proč Anno.Pojd´ ke mě!"Zakabonila jsem se strachem.Kroutila jsem hlavou a ustoupila o krok dozadu.Moc to nepomohlo, protože se krokem přišoupl ke mě.To není fér!Má delší nohy!
"Já nechci!"
"Bude se ti to líbit..."
"Dělala jsem to teprve..max dvakrát-třikrát a pokaždé něco zvorala.."
"Já jsem zkušený.Pomůžu ti!"Přesvětčoval mě dále k tomu, abych to sním aspoń zkusila.Jasně..vím, že kdyby se mi to opravdu nelíbilo..nebo to bylo na mě už moc, přestal by, ale já se prostě bála.
"Nech mě odejít!"Zafńukala jsem.
"Tak to tedy ne!"
"Prosím.."Třeba ho trochu obměkčím a vyhnu se tomu...Nechci s ním dělat, to co navrhuje..Prostě ne!
"Mě neobměkčíš Anno!"Zase mi čte myšlenky..Nebo co?!
"Vážně..Se mnou by se ti to nelíbilo..Jsem v tom příšerná!"
"Věřím, že to tak špatné nebude."
"Bude a ještě horší!"vyhrožovala jsem mu.
"Nevěříš v mé vedení?"
"To tvoje vedení je určitě naprosto dokonalé..Měl jsi těch pár tisíc let na zdokonalování, ale problém je ve mě!"
"Půjde to bud´ po dobrém..Nebo po zlém!"Pohrozil mi.
"Já, ale fakt nejsem na tenhle styl tance!"
"Necháš se mnou vést a půjde to, jak po másle!"Řekl milým hlasem.Byla jsem na vážkách.
"Věříš mi?"Věřím mu?
"Jo, ale.."
"Pak žádné, ale!"Natáhl ke mě znovu svou ruku a já konečně povolila.Vložila jsem svoji ruku do jeho, prsty se mi obmotali kolem ruky, pevně stiskly a šlo se na to.
"Takže pro začátek..Dej špičky prstů na moje nohy."Udělala jsem, jak řekl a ve chvilce k němu stála přitisknutá a kolébali jsme se v rytmu hudby.Skončila jsem s rukama obmotanýma kolem jeho krku a on měl ruce položené jen kolem mého pasu.Tohle se mi vcelku líbilo.Vlastně vcelku hodně.Nemusela jsem trénovat kroky, ani dávat ruce do určené pozice, prostě jen jsem vnímala jeho tělo tisknoucí se k tomu mému.Položila jsem si hlavu na jeho rameno a užívala si to.
"Tohle je ta jednoduchá část...přitvrdíme!"Vyměnil skladbu a začal semnou trénovat ty nudné sestavi.Tam dej ruce..tam nepatří!Nezapomeń vedu já!Ne ted´ pravá..levá.Letěla mi z toho hlava kolem.
"Nezasloužím si už konečně přestávku?!!"Škemrala jsem.
"Ne!"Po hodině jsem před ním padla na kolena.
"Nemučte mě už můj pane!Prosím už ne!"Zvedl mě zpátky na nohy a hloubavě se na mě podíval.
"Já se jen tak nevzdávám Anno...To si zapamatuj!"Chtěla jsem říct námitky, ale předběhl mě.
"Dneska už toho necháme, mě samotného bolý prsty, jak kdyby je přejel parní válec."
"Ach..ty jsi takový lichotník!"Ironie z mého hlasu odkapávala, jak jed samotný.
"Jsem přesvědčen, že zítra pokročíme a moje prsty budou jen mírně pohmožděny."
"Zítra?"zajíkla jsem se a s hrůzou na něj pohlédla.
"Chceš snad pokračovat už dneska večer?"
"Ty mě chceš normálně z tohohhle baráku vyštvat!"
"Mé úmysli jsou naprosto čisté!"Já vlastně zapoměla.....To je sám svatej anděl strážnej!
"To je jasný!Jak u tebe jinak, že?!"
Dala jsem si sprchu a konečně už slunce zapadalo.Sedla jsem si před dům a pozorovala slunce, jak klouže oblohou dolů za stromy, kde už jsem neměla možnost spozorovat jeho poslední paprsky než nás zase obklopý noc.
"Chceš pustit nějaký film?"lekla jsem se a trochu nadskočila.
"Víš, že mě nemáš takhle lekat!!!"
"Promiń."Nevyznělo to moc kajícně, ale brala jsem jeho omluvu.Sedl si vedle mě na schod a ramenem do mě žd´uchl.
"Nad čím přemýšlíš?"Upřímě?Přemejšlela jsem nad Davidem.V mysli se mi tak nějak zase vrátil.Vidím místa, kde jsme se líbali, kde jsme dělali plno dalších věcí...a nějak si nemůžu pomoct.Musím na něj myslet.Stratila jsem i tu poslední věc, která mě k němu vázala, což mě strašně mrzelo.
"Jen se mi to všechno vrací, víš?"Povzdechl si a vzal mě kolem ramen.
"Nechci tě tu držet..Pokud potřebuješ vypadnout.Nedržím tě tu..."Usmála jsem se na něj, smutně.
"Minulost tě dožene vždycky, lepší je se sní vyrovnat rovnou než čekat, kdy tě pohltí.Bojím se, že kdybych odtud odešla, od tebe odešla..., že se ze mě znovu stane zvíře."Už jsem byla celá v jeho náruči.Nechtěla jsem jeho lítost, ale on mi ji také nedával, dal mi jen teplo svého těla, žádná lítost v tom nebyla.Jen klid.
"Děkuju..."Zašeptal mi do vlasů.
"Děkuješ mi za to, že jsem ti udělala místo v ledničce?"Vlastně jsem požrala skoro všechno, co vní měl.Budu muset někdy v brzké době nakoupit.Zvedl mě sebou na nohy a nechal mě zase chladnému vítru na pozpas.
"Také za tvůj krásný zadeček, který obývá tenhle prázdný domeček."zakřenil se na mě a rychlím krokem mířil dovnitř.Bylo to na těsno, ale utek mi.Měla jsem v úmyslu mu dát pohlavek a pak zdrhnout, předběhl mě.Dělá to vcelku často, když se nad tím tak zamyslím.Čím více se blížilo ráno tím více jsem byla unavená, ale bylo teptrve něco po jedné...
"Klidně si běž lehnout, potřebuji si ještě zařídit v pracovně pár věcí..."Tím myslel psát básničky, nikdy mi nechtěl nic ukázat, ale já ho jednou přesvědčím, jedna je prý i o mě!Možná tam bude dělat mnoho dalších věcí, ale to už není moje věc!Taky jsem si všimla pár papírů, na kterých je něco napáno a podle mě to nejsou básně, ale nějaké články..Možná píše knížku.Nebo bych to mohla přestat řešit, že?
Nechápu na, co má tolik pokojů!V jednom prý občas přespává uklízečka, ale povětšinou spíše ne.Pak pokoj pro hosty, přectavte si, že v Davidově pokoji má šatník!Vpoctatě má propojené dva pokoje a jenom Davidův pokoj je plný hadrů!U ženy by se to možná ještě dalo akceptovat, ale u muže?Já to tedy nechápu!
Usnula jsem během okamžiku....
Šla jsem krásnou krajinou.Kolem stromů lítali malé žluté..modré věcičky.Světlušky?Světlušky jsou modré?Jedna do mě narazila a já zalapala po dechu.Co to?Dostala jsem skoro něco, jako šok, jako by do mě někdo narval paralizér.Nejraději bych se otočila a utíkala pryč od těch malých potvor, ale najednou se na mě snesla všechna světýlka a já se najednou už nemohla ani pohnout.Všechno se změnilo...Skoro jako by se přetočil film a já se dostala k nějaké bráně, modře světélkovala.Jediné, na co jsem dokázala pomyslet bylo..Pane bože to je nádhera!
"Wau!"
"Neměla by jsi tu být!"
"Kterej debil si o sobě myslí, že je tak dobrý, že on tu může být a já ne?!"Otočila jsem se za hlasem a v tom momentě se všechno zastavilo..Stál tam on!Nebylo pochybu a tom, že je tu on...Štěstí a nesmírná radost, úleva mi projela celým tělem.
"Davide!!!"vydechla jsem.Rozešla jsem se k němu a popadla ho do náruče.Jemně jsem přiložila rty k těm jeho a do jeho pootevřených rtů mu zašeptala.
"Stýskalo se mi..."
"Mě taky lásko moje.."
-------------------------
"Je ráno!Krásné ráno!Pan Eduard mě poprosil, abych vám udělala palačinky, prý je milujete."Na stůl postavila talíř s palačinkami.
"Vzbudila jste mě!"Vyčetla jsem jí!Zdál se mi tak krásný sen!!Tak krásný!!Tak živý a krásný zároveń!
"Už je dosti hodin..."
"Můžete odejít?"
"Prosím???!"Dododala jsem ještě.
"Jistě."
"A děkuji za ty palačinky!"Zařvala jsem na zabouchnuté dveře, nejspíš jsem ji rozzlobila.Když ona mě probudila!Zkoušela jsem znovu usnout, ale už to prostě nešlo...Blbá ženská!!







Co by jste řekli na to, kdyby si David vysloužil 
ještě pár těch řádku?Samozřejmě je jasné, že 
už se nevrátí, ale bude to jen v hlavě Anny..
Samozřejmě je to jen na vás...
Budu se podle vás řídit..;-)

Kam dál